1 VSPH 1929/2015-A-13
KSUL 44 INS 19322/2015 1 VSPH 1929/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka JVJ construkt s.r.o., IČO 22802444, sídlem Na Vlnovce 710/3, Ústí nad Labem, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 19322/2015-A-6 ze dne 25. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS

19322/2015-A-6 ze dne 25. srpna 2015, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 44 INS 19322/2015-A-6 ze dne 25. 8. 2015 uložil společnosti JVJ construkt, s.r.o. (dále dlužník) povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě pěti dnů od dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 27. 7. 2015 domáhal zjištění svého úpadku. V insolvenčním návrhu neuvedl žádný hodnotný majetek, vyjma pohledávek jejichž dobytnost je jednak nejistá a zároveň nelze předpokládat, že by tyto prostředky měl správce k dispozici v počátcích řízení na hrazení nutných nákladů insolvenčního řízení. Proto soud uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že výše zálohy činí pouze 5.000,-Kč. Argumentoval zejména tím, že jeho majetek představuje pouze pohledávky za svými dlužníky, jiným majetkem nedisponuje, proto musí zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradit jeho jednatel, který však takovými finančními prostředky nedisponuje.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 insolvenčního zákona), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 insolvenčního zákona výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 insolvenčního zákona slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 27. 7. 2015 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Z insolvenčního návrhu a z jeho příloh vyplývá, že dlužník má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky, a to vůči věřitelům z Německa přesahující 32.000,-EUR, a vůči věřitelům z České republiky přesahující 500.000,-Kč. Jediným jeho majetkem jsou pohledávky za svými dlužníky, když o jejich dobytnosti nic neuvedl.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení je zřejmé, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45 tis. Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud prvního stupně proto nepochybil, když nemajetnému dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. dubna 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík