1 VSPH 1910/2015-A-11
MSPH 60 INS 21156/2015 1 VSPH 1910/2015-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Ing. Nikolay Saykin, nar. 16. června 1966, bytem Praha 10, Kodaňská 319/5, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 21156/2015-A-6 ze dne 4. září 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 21156/2015-A-6 ze dne 4. září 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podaným insolvenčním návrhem se dlužník domáhal zjištění úpadku. Soud odkázal na § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), vyložil účel zálohy, zjistil, že dlužník nemá žádný finanční majetek, jeho závazky činily 220.171.978,20 Kč, měl jen hotovost 5.000,-Kč, neměl žádné zaměstnance. Ke dni podání insolvenčního návrhu dlužník ukončil zaměstnání u Fantor Group.

Soud odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb. s tím, že v případě řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč, dále má správce nárok na odměnu podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Na základě shora uvedených důvodů uložil soud dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální zákonem stanovené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že nebyly dány důvody pro uložení zálohy v maximální výši, že byly dány podmínky pro nepatrný konkurs, že nemá další finanční prostředky a že podáním insolvenčního návrhu splnil svoji povinnost. Výši uložené zálohy měl za nepřiměřeně vysokou. Ze shora uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl o snížení uložené zálohy.

Vrchní soudu v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Z obsahu insolvenčního návrhu ze dne 10.8.2015 odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal zjištění svého úpadku, způsob řešení úpadku nenavrhoval. Dlužník tvrdil, že nevlastní žádnou nemovitost, bydlí v nájemním bytě, nevlastní ani movitý majetek, nemá běžný účet, toliko v hotovosti asi 5.000,-Kč. Dlužník hledal nové zaměstnání, zaměstnání u Fantor Group, s.r.o. ukončil. Dále popsal, jak se do současné situace dostal s tím, že jako ručitel zajistil pohledávku ze směnky. Celková výše jeho závazků činila 220.171.978,20 Kč, veškeré závazky byly po splatnosti.

V daném případě přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka pouze konkursem, řešení úpadku oddlužením dlužník nenavrhoval. V konkursu činí odměna insolvenčního správce obvykle minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a v souladu s § 2a uvedené vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku. Dále se insolvenčnímu správci též nahrazují jeho hotové výdaje (§ 7 vyhlášky). Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky ani zpeněžitelným majetkem, z nichž by bylo možno náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši 50.000,-Kč namístě. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit ani to, že dlužník aktuálně nedisponuje potřebnými finančními prostředky pro zaplacení zálohy. Ostatně v tomto smyslu byl poučen i soudem I. stupně v napadeném usnesení.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. prosince 2015 JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková