1 VSPH 1907/2015-A-14
KSPL 51 INS 18470/2015 1 VSPH 1907/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Petr Majer, IČO 62633694, nar. 2. srpna 1962, bytem Horažďovice, Hejná 75, zahájeném k návrhu věřitele: BP Integralis Limited, sídlem Diagorou, Kermia Building, 6th 4, 1097 Nicosia, zast. Mgr. Ivo Siegelem, advokátem se sídlem Praha 1, Školská 38, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 18470/2015-A-7 ze dne 28. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 18470/2015-A-7 ze dne

28. srpna 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh věřitele. V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 16.7.2015 mu byl doručen insolvenční návrh věřitele, který tvrdil existenci splatné pohledávky za dlužníkem z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi Danuší Majerovou, dlužníkem a 1. faktorská, s.r.o. (postupitelem).

Ze smlouvy o postoupení pohledávek z postupitele 1. faktorská, s.r.o. na věřitele-navrhovatele BP Integralis Limited (postupníka) plyne, že věřitel-navrhovatel nebyl oprávněn insolvenční návrh podat, když podle bodu 13 smlouvy o postoupení pohledávek postupník podle § 530 odst. 1 občanského zákoníku

č. 40/1964 Sb. (dále též OZ) pověřil postupitele ke správě postoupené pohledávky, zejména k jejímu vymáhání na účet postupníka, přijímání úhrad apod. Postupitel pověření přijal. Soud dovodil, že věřitel-navrhovatel jako postupník proto nemohl vymáhat pohledávky samostatně.

Soud dospěl k závěru, že navrhovatel neprokázal aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, a proto insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel-navrhovatel včas odvolal a namítal, že byl k podání insolvenčního návrhu aktivně legitimován, že jako postupník pověřil postupitele podle § 530 odst. 1 OZ ke správě pohledávky včetně jejího vymáhání, avšak tím se nic nezměnilo na existenci vlastnického práva postupníka k pohledávce. Nadto ale pověření postupitele k vymání pohledávek bylo písemně odvoláno již 16.10.2014, proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Jestliže se postupitel dohodl s postupníkem, že bude vymáhat postoupenou pohledávku svým jménem na účet postupníka (§ 530 odst. 1 OZ), je oprávněn podat též insolvenční návrh vůči dlužníku, přihlásit postoupenou pohledávku do insolvenčního řízení a vykonávat v insolvenčním řízení práva náležející věřiteli postoupené pohledávky. Blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.6.2011, sp.zn. KSPH 36 INS 8444/2010-A, 1 VSPH 113/2011 (R 131/2011).

Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi 1. faktorskou, s.r.o. jako postupitelem a BP Integralis Limited jako postupníkem dne 14.10.2011 plyne, že postupník byl pověřen postupitelem mimo jiné k vymáhání postoupených pohledávek na účet postupníka a postupitel pověření přijal. Toto pověření postupitele bylo ale odvoláno listinou ze dne 16.10.2014, podepsanou zástupci postupitele i postupníka.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že pokud postupitel a postupník uzavřeli dohodu v režimu § 530 OZ, byl osobou oprávněnou k podání insolvenčního návrhu postupitel, nicméně jen po dobu, než bylo toto pověření odvoláno, tedy do 16.10.2014.

S přihlédnutím ke všem těmto okolnostem věci odvolací soud dospěl k závěru, že k podání insolvenčního návrhu po 16. říjnu 2014 legitimován postupitel nebyl, proto postupník postupoval správně, uplatnil-li insolvenční návrh dne 16.7.2015 u soudu on sám, dovolávaje se zároveň důvodně svého oprávnění s argumentací, že pověření pro postupitele k vymáhání pohledávek v mezidobí zaniklo (viz poslední věta prvního odstavce bodu III. insolvenčního návrhu).

Ostatně, nedostatek aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu, nejde-li o případ uvedený v § 128a IZ, je důvodem pro jeho zamítnutí, tedy k věcnému rozhodnutí o něm, a nikoliv k jeho odmítnutí pro formální nedostatky.

Na základě shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. října 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková