1 VSPH 19/2013-A-11
KSCB 28 INS 29579/2012 1 VSPH 19/2013-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Zbyňka anonymizovano , anonymizovano , IČO 48238210, J.Bendy 1310/14, 370 05 České Budějovice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. prosince 2012, č.j. KSCB 28 INS 29579/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. prosince 2012, č.j. KSCB 28 INS 29579/2012-A-6, se mění tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil Zbyňku Vlachovi (dále jen dlužník) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

Z odůvodnění usnesení zejména vyplývá, že dlužník podal návrh na zahájení insolvenčního řízení a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z obsahu návrhu a předložených příloh plyne, že dlužník nemá prakticky žádné finanční prostředky na bankovních účtech ani v hotovosti, vlastní však nemovitosti v k.ú. České Budějovice 2 a je též spoluvlastníkem nemovitosti v k.ú. Dolní Žďár u Lásenice.

Při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě jeho hotových výdajů a nákladů spojených se zjišťováním a správou majetkové podstaty, jakož i prodejem majetku dlužníka. Dlužníku proto stanovil zálohu ve výši 20.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a žádnou zálohu mu nestanovil, neboť na její úhradu nemá prostředky. V odvolání poukazoval na to, že ze zpeněžení jeho nemovitého majetku bude možné náklady insolvenčního řízení bezpečně uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník nemá v pokladně ani na účtu téměř žádné finanční prostředky, v seznamu majetku eviduje shora označené nemovitosti a má závazky vůči svým věřitelům v celkové výši 639.781,-Kč.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ust. § 314, 315 insolvenčního zákona), a insolvenčnímu správci je proto třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností (přezkum pohledávek a zjišťování rozsahu majetkové podstaty dlužníka) a náklady spojené se správou a zpeněžením nemovitostí dlužníka. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu namístě.

Jelikož dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že v průběhu řízení bude možno ze zpeněžení majetku dlužníka získat prostředky pro krytí nezbytných nákladů insolvenčního správce a nákladů insolvenčního řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že bude postačovat ke krytí prvotních nákladů insolvenčního správce uložení zálohy ve výši 15.000,-Kč.

Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) a ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

K žádosti dlužníka, aby odvolací soud přihlédl k nedostatku jeho prostředků na úhradu zálohy, odvolací soud doplňuje, že dlužník jako fyzická osoba, podnikatel, má zákonnou povinnost podat na sebe insolvenční návrh v případě, že se nachází v úpadku dle § 98 odst. 1 insolvenčního zákona. Odvolací soud k jeho žádosti proto přihlédnout nemohl, neboť bylo povinností dlužníka, jako podnikatele, aby si pro podání insolvenčního návrhu sám připravil podmínky.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. ledna 2013 JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová