1 VSPH 1893/2015-A-10
KSPL 53 INS 20581/2015 1 VSPH 1893/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků: a) Veronika anonymizovano , anonymizovano , b) Josef anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Dobřany, PSČ 334 01, Spojovací 827, zahájené návrhem dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 53 INS 20581/2015-A-5 ze dne 28. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 53 INS 20581/2015-A-5 ze dne

28. srpna 2015 s e m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníků neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením z 28. 8. 2015 odmítl insolvenční návrh dlužníků. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že se dlužníci společným návrhem, doručeným soudu dne 12. 8. 2015, domáhali zjištění hrozícího úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužníci uvedli, že mají u 7 věřitelů 13 závazků v celkové výši 679.373,93 Kč, označili své věřitele, vyčíslili dlužné částky, u jednoho závazku uvedli datum splatnosti, dále uvedli termíny posledních plateb a dva závazky označili za vykonatelné. Vyjádřili přesvědčení, že jim hrozí úpadek, neboť nejsou schopni řádně a včas plnit podstatnou část závazků.

Soud odkázal na § 103 odst. 2, § 3 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) a učinil závěr, že dlužníci v insolvenčním návrhu nevylíčili rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jejich hrozící úpadek. Z jejich popisu rozhodujících skutečností nelze důvodně předpokládat, že nebudou schopni splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Dlužníci se omezili na konstatování, že závazky přesahují hodnotu jejich majetku, avšak konkrétní výši splátek a vedle toho výši příjmů neuvedli. V insolvenčním řízení není možné vyzvat navrhovatele dle § 43 o. s. ř. k odstranění vad návrhu, soud proto v souladu s § 128 odst. 1 insolvenčního zákona návrh odmítl. isir.justi ce.cz

Dlužníci napadli usnesení včas podaným společným odvoláním, ve kterém uvedli, že jejich návrh je srozumitelný a jasný. K návrhu byly připojeny povinné přílohy.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužníků důvodným.

Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona Dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Podle odst. 2 Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Náležitosti seznamů, jež je dlužník povinen k návrhu přiložit, pak vymezuje ustanovení § 104 insolvenčního zákona. V odstavci 1 určuje, že je dlužník povinen k návrhu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a c) seznam svých zaměstnanců, v odstavci 2, 3 a 4 konkrétně vyjmenovává náležitosti jednotlivých seznamů a v odst. 4 větě poslední určuje, že dlužník musí předložené seznamy podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č. j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26. 2. 2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je insolvenční navrhovatel povinen splnit zákonem předepsanou povinnost, tj. v insolvenčním návrhu vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tedy mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Na této povinnosti je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže dlužník spolu s návrhem předložil řádný seznam svého majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Shodný závěr vyjádřil Nejvyšší soud i v usnesení sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010, ve kterém dovodil, že dlužník, který neopatří předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil a údajů obsažených v takovém seznamu" se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek.

Soud prvního stupně učinil závěr, že dlužníci neuvedli výši svých splátek a výši příjmů a soud nemůže posoudit jejich majetkovou situaci. Odvolací soud se s tímto závěrem neztotožnil-v kolonce č. 10 formulářového návrhu na povolení oddlužení dlužníci uvedli, že dlužnice je zaměstnána u společnosti MD ELEKTRONIK, s. r. o. s čistým měsíčním příjmem přibližně 15.000,-Kč a dlužník je zaměstnán v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech s čistým měsíčním příjmem přibližně 15.300,-Kč. Mají vyživovací povinnost též ke třem dětem žijícím ve společné domácnosti. Výši svých závazků u konkrétních věřitelů a splatnost některých závazků dlužníci též v návrhu uvedli, což konstatoval také soud prvního stupně ve svém usnesení. V rubrice č. 7 svého návrhu dlužníci popsali, jak se dostali do finančních problémů a v rubrice č. 15 návrhu specifikovali svůj majetek, který není předmětem zajištění. Soud prvního stupně kromě toho nezhodnotil přílohy, které dlužníci k návrhu připojili, jež jak již výše odvolací soud uvedl, je též nutno vzít v úvahu.

Dlužníci přiložili k insolvenčnímu návrhu povinné přílohy dle § 104 insolvenčního zákona, které ale nejsou zcela beze zbytku vyplněné-seznam závazků je obsažen v přílohách č. 6 a č. 8, které ale nejsou dlužníky podepsány, což je nezbytnou náležitostí všech seznamů dle § 104 odst. 4 druhé věty insolvenčního zákona. Soud prvního stupně měl dlužníky v souladu s § 128 odst. 2 insolvenčního zákona vyzvat k doplnění předložených příloh, avšak neučinil tak, neboť zastával názor (nesprávný), že sám insolvenční návrh je nepřezkoumatelný pro chybějící tvrzení. S ohledem na svůj skutkový závěr soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh bez výzvy dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. Jak již odvolací soud uvedl, insolvenční návrh dlužníků obsahoval dostatečná tvrzení o jejich majetkové situaci (včetně uvedení jejich příjmů). Jejich insolvenční návrh tedy neměl nedostatky, pro které by nebylo možné pokračovat, proto nebylo namístě insolvenční návrh odmítnout dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, nýbrž vyzvat dlužníky k doplnění jimi předložených seznamů a teprve po eventuálním nesplnění výzvy odmítnout insolvenční návrh dle § 128 odst. 2 insolvenčního zákona. V tomto smyslu je rozhodnutí soudu minimálně předčasné. Odvolací soud proto v souladu s § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadené usnesení způsobem uvedeným ve výroku, aby bylo možné v insolvenčním řízení pokračovat, ve kterém, nedoplní-li dlužníci z vlastní iniciativy přílohy svého návrhu, soud v souladu s § 128 odst. 2 insolvenčního zákona vyzve dlužníky k tomuto doplnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 24. května 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík