1 VSPH 1891/2013-A-22
KSCB 25 INS 5256/2013 1 VSPH 1891/2013-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Radima anonymizovano , anonymizovano , bytem Písek, Jeronýmova 2583, IČO 73563731, zast. doc. JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Praha 8-Karlín, Prvního pluku 206/7, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2013, č.j. KSCB 25 INS 5256/2013-A-16,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2013, č.j. KSCB 25 INS 5256/2013-A-16, se v bodech II., III. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích zjistil úpadek dlužníka Radima anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (bod II. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku) a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Václava Hadrabu (dále jen správce; bod IV. výroku). V navazujících výrocích vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky za dlužníkem (bod V. výroku) a aby správci sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (bod VI. výroku), nařídil přezkumné jednání (bod VII. výroku) a svolal schůzi věřitelů (bod VIII. výroku), uložil správci povinnosti uvedené v bodech IX., X. výroku a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a vyvěšována na jeho úřední desce (bod XI. výroku) a že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení zjistil, že dlužník má nezajištěné závazky ve výši 2.398.665,27 Kč a zajištěné závazky ve výši 3.494.894,38 Kč, že dlužník je podnikatelem (s přerušenou živností od 1.7.2010) a že jeho závazky z podnikání dosahují výše 580.460,92 Kč a závazky vůči Okresní správě sociálního zabezpečení a Veřejné zdravotní pojišťovně ČR pak dosahují výše 221.535 Kč.

Soud I. stupně citoval právní závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, č.j. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A-59, se závěrem, že celková výše závazků z podnikatelské činnosti dlužníka ve výši 24% hodnoty nezajištěných závazků (2.398.665,27 Kč) aktivně nelegitimuje dlužníka k podání návrhu na povolení oddlužení podle § 389 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Proto soud I. stupně návrh na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 IZ odmítl a podle § 396 odst. 1 IZ rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.

Proti bodům II., III. výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a oddlužení mu povolil nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Poukazoval zejména na to, že se soud I. stupně důsledně neřídil právními závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sen. zn. 29 NSČR 3/2009, a namítal, že jeho dluhy z podnikání jsou jen v nepatrné výši 580.460,92 Kč ve srovnání s výší všech jeho závazků (5.313.098,73 Kč). Soudu I. stupně vytýkal, že výši jeho závazků z podnikání nesprávně poměřoval jen s výší nezajištěných závazků. Uvedl, že věřitel Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o.s. vyslovil souhlas s jeho oddlužením a že takový souhlas má přislíbený též od dalších věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s jeho podnikáním. Podáním ze dne 8.11.2013 (A-20) předložil dlužník ještě souhlas věřitele Credium, a.s. s oddlužením.

Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 389 odst. 1 IZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k: 1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 79/2010, na něž dlužnice správně poukazovala).

Z uvedeného je zřejmé, že soud I. stupně pochybil, když pro posouzení toho, zda na dlužníka nahlížet jako na podnikatele , nesprávně poměřoval výši závazků dlužníka z podnikání (580.460,92 Kč) jen s výší jeho nezajištěných závazků (2.398.665,27 Kč) a když konstatoval, že dlužník má ode dne 1.7.2010 přerušeno podnikání, aniž se zabýval též dalšími kritérii uvedenými ve shora citovaném usnesení Nejvyššího soudu ČR. Na základě takových neúplných skutkových zjištění je závěr soudu I. stupně o nepřípustnosti oddlužení dlužníka předčasný. Ostatně výši závazků dlužníka plynoucí z jeho podnikatelské činnosti (580.460,92 Kč), jež činí pouze 9,8 % výše všech závazků (nezajištěných 2.398.665,27 Kč + zajištěných 3.494.894,38 Kč = 5.893.559 Kč), považuje odvolací soud-ve shodě se dlužníkem-za marginální, že by-sama o sobě-neměla představovat překážku pro oddlužení, stejně jako to, že dlužník dříve podnikal a v současné době má provozování živnosti přerušeno.

Dle přesvědčení odvolacího soudu dosavadní průběh insolvenčního řízení nasvědčuje spíše tomu, že dlužník svým chováním-když oslovil své věřitele s žádostí, zda souhlasí s navrhovaným oddlužením-zřetelně projevuje úmysl následky nezvládnutí své ekonomické situace napravit a že veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším řešením jeho úpadku. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužníka-bez posouzení všech rozhodujících skutečností, jež soud I. stupně dosud důsledně nezjišťoval-již nyní konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Nelze totiž přehlédnout, že řešení úpadku dlužníka splátkovým kalendářem je stále ještě reálné a nezajištění věřitelé by z něho mohli obdržet více než při konkursu a nároky insolvenčního správce by byly zcela zapraveny. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužníkovi, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčil insolvenční soud a zejména své věřitele o tom, že jeho snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužník nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jeho úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku dlužníka konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. listopadu 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová