1 VSPH 1890/2013-A-12
KSUL 44 INS 28698/2013 1 VSPH 1890/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Andreje anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Chomutov, Kamenná 5120, IČO 44610807, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. října 2013, č.j. KSUL 44 INS 28698/2013-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. října 2013, č.j. KSUL 44 INS 28698/2013-A-6, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem uložil dlužníkovi Andreji Kováčovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil na uvedený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně toliko uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Konstatoval, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, neboť jeho závazky pocházejí z podstatné části z podnikatelské činnosti, a proto jeho úpadek nelze řešit oddlužením a ani reorganizací, neboť dlužník nesplňuje její podmínky uvedené v § 316 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Uvedl, že dlužník nemá dostatečné příjmy pro provádění srážek a že k předloženým smlouvám o důchodu nelze přihlížet, neboť byly někým upraveny. Vyložil, že v případě konkursu bude třeba vyměřit zálohu na náklady insolvenčního řízení tak, aby bylo zajištěno uspokojení zejména minimální odměny insolvenčního správce, jež činí 45.000,-Kč, když náklady řízení nelze zatěžovat státní rozpočet. Proto soud I. stupně uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu v předepsané výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, neboť s ním nesouhlasil. Uvedl, že spolu s manželkou podal návrh na povolení oddlužení. Předložil dohody o provedení práce, z nichž plyne výše jeho nepravidelných příjmů, a dvě nové smlouvy o důchodu, které nikdo neupravil, a požadoval, aby soud přihlédnul k předloženým listinám.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud I. stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V odůvodnění neuvedl ničeho o rozsahu předpokládaných (prvotních) nákladů insolvenčního řízení, dostatečně nevyložil, na základě jakých konkrétních zjištění dospěl k závěru o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (neuvedl ničeho o výši celkových závazků dlužníka a výši závazků vzniklých z podnikání a hodnotě jeho příjmů) a rovnou dospěl k nezdůvodněnému závěru, že přesto je třeba po dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení požadovat ve výši 25.000,-Kč. Zálohy lze užít (již v průběhu insolvenčního řízení) jen na placení těch výdajů (pohledávek za majetkovou podstatou), jež představují náklady insolvenčního řízení; k těm se ovšem soud nijak nevyslovil a patřičně nevysvětlil, na základě jakých konkrétních skutečností učinil závěr o nedostatečnosti majetku dlužníka (o nedostatečné výši jeho příjmů a hodnotě jeho majetku) co zdroje průběžného placení nákladů insolvenčního řízení za situace, kdy z obsahu spisu vyplývá, že dlužník má 7 nezajištěných věřitelů, jimž dluží 404.524,-Kč, vyživuje manželku a 1 dítě a jeho měsíční příjem činí 4.000,-Kč dle dohody o provedení práce a 3.600,-Kč dle dvou smluv o důchodu, což umožní za 5 let nashromáždit částku 213.000,-Kč, ze které lze po odečtení nároků insolvenčního správce ve výši 64.800,-Kč uspokojit pohledávky jeho nezajištěných věřitelů ve výši 151.200,-Kč, což je 37 % jejich hodnoty.

Pokud jde o kategorický závěr soudu I. stupně, že úpadek dlužníka bude řešen výlučně konkursem, odvolací soud ho nesdílí za situace, kdy výše dlužníkových závazků z podnikání činí 100.474,-Kč, což je jen 24,8 % hodnoty všech jeho závazků ve výši 404.524,-Kč (v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A, jež bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 79/2010).

Odvolací soud trvale zastává názor, že ani dlužníkovi, jenž není v trvalém pracovním poměru, nelze odpírat oddlužení plněním splátkového kalendáře jen proto, že za účelem zapravení svých dřívějších závazků bude mít vedle uzavřených smluv o důchodu též příjem z jiné výdělečné činnosti.

Dlužno dodat, že zavádějícím je též obecně rozšířený názor, že v konkursu činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), neboť v případě, že by výtěžku připadajícího na zajištěného věřitele anebo určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v konkursu dosaženo žádného nebylo, určí se odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 5 cit. vyhlášky, a to podle kritérií v něm stanovených, tj. zpravidla v nižší výši, než soudem zvažovaných 45.000,-Kč (blíže k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.10.2010, sp.zn. MSPH 59 INS 8470/2009, 3 VSPH 317/2010-B, ze dne 5.10.2009, sp.zn. MSPH 91 INS 1160/2009, 2 VSPH 551/2009-B, ze dne 26.8.2010, sp.zn. MSPH 99 INS 5341/2009, 3 VSPH 542/2010-B nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2010, sp.zn. MSPH 59 INS 3/2010, 29 NSČR 31/2010-B).

Dle názoru odvolacího soudu I. stupně dostatečně nedocenil rovněž skutečnost, že podle údajů obsažených v návrhu na povolení oddlužení je dlužník ženatý a že v kolonce č. 22 formuláře návrhu připojila jeho manželka (dle § 392 odst. 3 IZ) svůj souhlas s oddlužením, který opatřila úředně ověřeným podpisem. Jestliže majetek a závazky dlužníka a jeho manželky tvoří jejich společné jmění manželů (§ 143 a násl. obč. zák.), a v daném případě tato domněnka ničím zpochybněna zatím není, pak souhlas manželky dlužníka s oddlužením znamená, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění manželů pro účely oddlužení použit, a tedy aby v případě splátkového kalendáře byly pro jeho plnění použity i případné její budoucí příjmy. Jen za podmínky takovéto spoluúčasti manželky dlužníka mohou oba dosáhnout osvobození od placení zbytku společných dluhů dle § 414 a násl. IZ.

Z uvedeného je zřejmé, že pro posouzení dosažitelnosti oddlužení provedeného splátkovým kalendářem je v daném případě podstatné, zda manželka dlužníka má příjmy užitelné pro účely oddlužení, a jaká je jejich výše. Jelikož dlužník v návrhu na povolení oddlužení příjmy své manželky nijak nekonkretizoval a soud I. stupně ho k tomu dosud nevedl-v důsledku odlišného právního názoru-nelze ani přijmout závěr o tom, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení, či nikoliv. Teprve až bude k dispozici úplný skutkový podklad pro úsudek o předpokládaném způsobu řešení úpadku dlužníka, bude možno posoudit i důvody pro složení zálohy na náklady insolvenčního řízení a její výši. Při oddlužení (zvláště má-li jít o splátkový kalendář, kde jsou nároky správce hrazeny v měsíčních splátkách) je zpravidla zapotřebí zálohy v podstatně nižší výši, než v případě konkursu (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A ze dne 30.9.2008). Ostatně manželka dlužníka rovněž podala insolvenční návrh (v němž tvrdí obdobné skutečnosti jako dlužník) spojený s návrhem na povolení oddlužení (věc je vedena u soudu I. stupně pod sp. zn. KSUL 44 INS 28688/2013), přičemž v uvedeném řízení jí soud I. stupně uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč, proti čemuž se manželka dlužníka odvolala (věc je vedena u odvolacího soudu pod sp. zn. 3 VSPH 1889/2013).

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).

V Praze dne 11. listopadu 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová