1 VSPH 1881/2015-A-17
KSPH 62 INS 21501/2015 1 VSPH 1881/2015-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníků Arnošta Landy, IČO 67269729, a Jany Landové, oba bytem Kamenitá 1121, Březová-Oleško, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 21501/2015-A-7 ze dne 25. srpna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 21501/2015-A-7 ze dne 25. srpna 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 62 INS 21501/2015-A-7 ze dne 25.8.2015 odmítl společný insolvenční návrh Arnošta Landy a Jany Landové (dále jen dlužníci) spojený s návrhem na povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 24.8.2015 doručen společný insolvenční návrh dlužníků spojený s návrhem na povolení oddlužení. Podle soudu prvního stupně dlužníci v insolvenčním návrhu neuvedli konkrétní (přesná) data splatností svých závazků, když v bodě č. 7 insolvenčního návrhu pouze uvedli měsíc rok, ve kterém měly být uhrazeny poslední splátky.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedená tvrzení neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužníci nacházejí v úpadku, neboť není zřejmé, zda mají peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti. Vzhledem k tomu, že tato tvrzení nesplňují požadavky na uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek, postupoval soud podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení, se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovali zejména tím, že jejich insolvenční návrh má všechny požadované náležitosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 6 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužníci podali společný insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, když ve dvou rámečcích v bodě 7 formuláře křížkem vyznačili, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jejich úpadku. Dále uvedli, že vůči dvanácti věřitelům mají celkem patnáct závazků. Označili věřitele, uvedli výši jednotlivých závazků a uvedli měsíc a rok, kdy nastala jejich splatnost. V bodě č. 17 uvedli pět nevykonatelných závazků, v bodě č. 19 uvedli deset vykonatelných závazků, věřitele řádně označili, uvedli výši jednotlivých závazků a připojili spisovou značku exekučních rozhodnutí, na základě nichž bylo zahájeno exekuční řízení za účelem jejich vymožení. Shodné údaje uvedli i v připojeném seznamu závazků.

V posuzované situaci odvolací soud nesdílí přehnaně formalistický náhled soudu prvního stupně, že by insolvenční návrh postrádal vylíčení takových rozhodujících skutečností, na jejichž základě by nebylo možné posoudit, že se dlužníci nachází v úpadku. Ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu lze spolehlivě usuzovat na úpadek dlužníků (minimálně ve smyslu § 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) za situace, kdy již ohledně vykonatelných pohledávek jejich věřitelů probíhají od roku 2012 četné exekuce (tedy, že splatnost těchto závazků nastala před více jak čtyřmi lety), a to i přesto, že dlužníci neuvedli přesné datum splatnosti u každého ze svých závazků. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně má za to, že z uvedených zjištění vyplývá, že dlužníci ve svém insolvenčním návrhu nabídli dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku ve formě insolvence podle ust. § 3 odst. 1 písm. a) a b) a § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. Jejich insolvenční návrh proto nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by ho bylo namístě dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítnout a podmínky k vydání napadeného usnesení nebyly dány.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužníků neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 28. dubna 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková