1 VSPH 1880/2013-A-14
KSPH 37 INS 21892/2013 1 VSPH 1880/2013-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: Ing. Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , IČO: 10384570, bytem Čistá u Rakovníka 1, 270 34, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 21892/2013-A-9 ze dne 4. října 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 21892/2013-A-9 ze dne 4. října 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením zastavil insolvenční řízení dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud s odkazem na § 108 insolvenčního zákona (dále též IZ) zejména uvedl, že usnesením č.j. KSPH 37 INS 21892/2013-A-8 ze dne 5. září 2013 vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci citovaného usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč. Dlužník byl zároveň poučen o možnosti zastavení insolvenčního řízení, pokud zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nezaplatí. Předmětné usnesení bylo dlužníku prokazatelně doručeno dne 12. září 2013. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti tomuto usnesení uplynula dne 27. září 2013. Dlužník nepodal odvolání proti předmětnému usnesení, které tedy nabylo právní moci dne 28. září 2013, a ani zálohu nezaplatil. Soudu proto nezbylo, než po marném uplynutí poskytnuté lhůty insolvenční řízení zastavit. Zároveň vysvětlil, že zastavení tohoto insolvenčního řízení nebrání insolvenčnímu navrhovateli, aby po právní moci usnesení a získání potřebných finančních prostředků na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podal nový insolvenční návrh.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že dle platného znění insolvenčního zákona soud nemusí insolvenční řízení vždy zastavit. Z přiloženého seznamu movitých věcí je přitom zřejmé, že částka získaná jejich prodejem bude vyšší než soudem požadovaná záloha 30.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, ať již lze očekávat jeho řešení oddlužením (jehož se v daném případě dlužník domáhá), anebo konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (§ 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud je toho názoru, že dlužník měl k úhradě zálohy dostatečný časový prostor, přičemž ani v době rozhodování odvolacího soudu nebyla požadovaná záloha na účet soudu I. stupně uhrazena, ten proto postupoval správně, když insolvenční řízení dlužníka pro nezaplacení zálohy zastavil, přičemž o tomto možném následku nezaplacení zálohy dlužníka v usnesení ze dne 5. září 2013 poučil. Za tohoto stavu věci proto odvolací soud napadené usnesení jakožto věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.)

K odvolací argumentaci dlužníka odkazuje odvolací soud na ustálenou soudní praxi, dle níž vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem (zde dlužník jako insolvenční navrhovatel nežádal o řešení svého úpadku oddlužením, ani reorganizací), nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit (viz usnesení VS v Praze ze dne 16.11.2010, č.j. KSPL 54 INS 1220/2010, 3 VSPH 565/2010-A-22).

Pro úplnost odvolací soud dodává, že zastavení řízení nebrání tomu, aby po nabytí právní moci tohoto usnesení dlužník podal návrh na zahájení insolvenčního řízení opětovně.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. listopadu 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková