1 VSPH 1873/2016-B-29
KSUL 45 INS 14517/2011 1 VSPH 1873/2016-B-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Jaroslava Fejtková, nar. 12. února 1970, bytem Jirkov, Pionýrů 1705, adresa pro doručování: Jirkov, Pionýrů 1700, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 14517/2011-B-20 ze dne 15. září 2016,

t akt o:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 14517/2011-B-20

ze dne 15. září 2016 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužnice, na její majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku) s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku tj. 15.9.2016 (bod IV. výroku) a uložil insolvenčnímu správci povinnost předložit průběžnou, případně konečnou zprávu do 30.11.2016 (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 24.8.2011 (A-8) bylo povoleno oddlužení dlužnice, usnesením ze dne 12.10.2011 (B-3) bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Z průběžných zpráv insolvenčního správce soud zjistil, že dlužnice dlouhodobě neplnila splátkový kalendář, nepředkládala přehled svých příjmů, míra plnění klesala pod 30 %, na tyto skutečnosti byla dlužnice upozorněna. Z průběžné zprávy ze dne 20.1.2016 (B-16) plyne, že bylo plněno jen na 20,66 %.

Na jednání před soudem I. stupně konaném dne 11.3.2016 insolvenční správce sdělil, že pro splnění oddlužení by musela měsíční splátka činit minimálně 6.800,-Kč, isir.justi ce.cz na účet majetkové podstaty měsíčně přicházela jen částka cca 4.000,-Kč. Z průběžné zprávy ze dne 4.8.2016 (B-19) plyne, že na účet majetkové podstaty přicházelo plnění v nedostatečné výši.

Soud dospěl k závěru, že pokračování oddlužení plněním splátkového kalendáře nebylo v zájmu věřitelů a poškozovalo i samotnou dlužnici, která požadované příjmy dlouhodobě neměla, a insolvenčního správce. Dlužnice dlouhodobě neplnila řádně své povinnosti vyplývající ze schváleného oddlužení, nebylo v jejích silách nalézt vhodné zaměstnání a ani třetí osoba, která se zavázala dlužnici na splátkový kalendář přispívat, neplnila své povinnosti. Proto soud zrušil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že situaci řešila mimořádnými splátkami ve výši 8.000,-Kč (30.8.2016), 10.000,-Kč (20.9.2016) a navýšením příjmu doložené výplatní páskou za červenec a srpen 2016, do 31.10.2016 předpokládala uspokojení věřitelů v rozsahu 30 %. Důvodem nižších splátek byla hospitalizace dlužnice pro dlouhodobou nemoc a to celkem třikrát, dlužnice prodělala tři vážné operace v rozsahu asi čtyř měsíců, doložila zprávy z nemocnice. Na základě darovací smlouvy uzavřené s Liborem Loudou byly uhrazeny částky 3.000,-Kč (květen 2016), 8.000,-Kč (srpen 2016) a 10.000,-Kč (září 2016) a v případě potřeby bude chybějící částka po dohodě formou daru Liborem Loudou doplněna. V říjnu očekávala dlužnice srážku ve výši 4.300,-Kč a více, doložila výplatní pásky za měsíce červenec a srpen 2016. Celková dlužná částka měla být uhrazena do 31.10.2016.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže

a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo

b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo

c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo

d) to navrhne dlužník.

Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2).

Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3).

Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4).

Z citovaného § 418 odst. 4 IZ vyplývá, že dříve, než rozhodne o zrušení schváleného oddlužení, musí insolvenční soud nařídit jednání (podle § 7 IZ za přiměřeného použití § 115 o.s.ř.), při němž, na základě vyjádření dlužníka, správce, věřitelského orgánu (byl-li ustanoven) a příp. navrhujícího věřitele, zkoumá existenci důvodů podle § 418 odst. 1, odst. 3 IZ, a teprve na základě jeho výsledku rozhodne, zda existují důvody pro zrušení schváleného oddlužení. Rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení tak musí předcházet jednání.

Odvolací soud zároveň dodává, že je rovněž v rozporu se smyslem zákonné úpravy, není-li o zrušení schváleného oddlužení rozhodnuto při jednání podle § 418 odst. 4 IZ, nebo v časové a obsahové souvislosti s ním (tedy v návaznosti na obsah a průběh tohoto soudního jednání), neboť poměry dlužníka se v průběhu doby mohou měnit a usnesení o zrušení schváleného oddlužení může obstát jedině tehdy, vychází-li z aktuálních zjištění, k nimž však musí mít dlužník (jakož i správce, věřitelský orgán, byl-li ustanoven, a příp. také navrhující věřitel) možnost se vyjádřit při jednání. Pokud tedy insolvenční soud vydá rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení podle § 418 IZ bez souvislosti s provedeným jednáním, zatíží tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že napadené usnesení bylo vydáno 15.9.2016, předchozí jednání se však konalo již 11.3.2016.

Napadené usnesení, vydané 15.9.2016, bylo odůvodněno také skutečnostmi zjištěnými soudem ze zprávy insolvenční správkyně doručené soudu 4.8.2016 (B-19), naopak soud nevzal v potaz plnění dlužnice správkyni z 30.8.2016.

Odvolací soud je, jak vyloženo výše, přesvědčen o tom, že rozhodnutí o zrušení již schváleného oddlužení by mělo být založeno na aktuálních skutečnostech a že k vydání kvalifikovaného rozhodnutí posuzujícího vše relevantní by soud měl nařídit jednání podle § 418 odst. 4 IZ, při něm tyto skutečnosti projednat a dát dlužníku možnost se k nim vyjádřit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 16. listopadu 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík