1 VSPH 1871/2016-B-15
KSUL 46 INS 4686/2016 1 VSPH 1871/2016-B-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Kučerou v insolvenčním řízení dlužnice: Monika Schauerová, nar. 28. července 1971, IČO 67819061, bytem Jirkov, Pionýrů 1702, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 4686/2016-B-11 ze dne 12. září 2016,

takto:

Odvolání se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem, v bodě II. výroku dlužnici uložil po dobu pěti let od zaplacení první splátky či do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů platit nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce částky určené v procentech z příjmů, které získá po schválení oddlužení v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí či exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, v bodě III. výroku rozhodl, že první splátka bude zaplacena do 31.10.2016 z příjmu dlužnice, který získá jako osoba samostatně výdělečně činná, a z daru od Tomáše Schauera, a současně dlužnici uložil hradit odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčnímu správci (bod V. výroku), vyzval věřitele uvedené v bodě II. výroku ke sdělení čísla bankovních účtů insolvenčnímu správci (bod IV. výroku), dlužnici uložil uhradit z příjmů z podnikání k rukám insolvenčního správce zálohu ve výši 8.000,-Kč měsíčně (bod VI. výroku), uložil dlužnici povinnost spolu s přehledem příjmů podle bodu X. výroku předkládat soudu a insolvenčnímu správci přehled skutečně vynaložených výdajů a vždy do 15.7. daného roku kopii daňového přiznání (bod VII. výroku), dlužnici uložil povinnost plnění z darovací smlouvy ve výši 10.800,-Kč měsíčně platit k rukám insolvenčního správce (bod VIII. výroku) a aby dlužnice vždy k 15.3. a 15.9. kalendářního roku předložila insolvenčnímu soudu a insolvenčnímu správci přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců (bod X. výroku) a aby sdělila změny ohledně změny plátce mzdy či jiného příjmu neprodleně insolvenčnímu soudu (bod XI. výroku), uložil související povinnosti insolvenčnímu správci (body VIII., XIV., XV. a XVI. výroku), plátci mzdy dlužnice uložil v případě skončení pracovního poměru s dlužnicí tuto skutečnost neprodleně sdělit insolvenčnímu soudu (bod XII. výroku) a že působnost věřitelského výboru bude až do zvolení věřitelského výboru vykonávat soud (bod XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že celkový objem přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů činil 2.483.340,19 Kč, dlužnice má příjem jako isir.justi ce.cz osoba samostatně výdělečně činná, v roce 2015 dosáhla příjmu 244.756,-Kč, výdaje činily 39.190,-Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Dalším příjmem dlužnice je dar ve výši 10.800,-Kč měsíčně z darovací smlouvy. Soud odkázal na § 318 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále též o.s.ř.) s tím, že pohledávky fyzických osob-podnikatelů vzniklé při jejich podnikání podléhají výkonu rozhodnutí 2/5, v případě výkonu rozhodnutí pro přednostní pohledávku podle § 279 odst. 2 o.s.ř. podléhají výkonu rozhodnutí 3/5. Dlužnici současně uložil povinnost platit z čistého zisku zálohu ve výši 8.000,-Kč s tím, že po skončení účetního období při podání daňového přiznání dlužnice přesně vyčíslí zisk na účetní období a přesně vypočte srážku, která měla být zaplacena.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala proti ustanovené výši zálohy 8.000,-Kč. Dlužnice předpokládala celkovou splátku ve výši 12.500,-Kč s tím, že po stabilizaci příjmů bude splácet více a dárce nebude potřeba. Pojišťovna, pro kterou dlužnice pracovala, ukončila smlouvu o spolupráci, dlužnice řešila novou možnost výdělku, s ohledem na dohledovou činnost České národní banky si nebyla jistá, zda bude moci činnost vykonávat. Dárce sdělil, že z důvodu restrukturalizace společnosti mu bude možná ukončen pracovní poměr. Dlužnice se obávala, že nebude moci dostát svým závazkům.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádat v návrhu na povolení oddlužení insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 IZ může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Posledně citované ustanovení umožňuje při splátkovém kalendáři stanovit na žádost dlužníka nižší splátky, než jaké odpovídají zákonem určené měsíční splátce (postižitelné části mzdy dle § 277 až § 279 o.s.ř.). Tato úprava je určena pro dlužníky s vyššími příjmy, u nichž by zákonem určená splátka představovala pro nezajištěné věřitele celkové plnění podstatně většího rozsahu, než kolik činí předepsaný minimální 30 % limit, a dokonce by představovala vyšší než 50 % uspokojení. Návrh na stanovení nižších měsíčních splátek musí dlužník uplatnit již v návrhu na povolení oddlužení, jenž lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejní (zveřejnilo) Ministerstvo spravedlnosti ČR bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Podle § 406 odst. 4 IZ může dlužník podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře jedině za předpokladu, že insolvenční soud nevyhověl jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek.

Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že se insolvenční soud věcně zabývá jen včasným návrhem dlužníka na stanovení jiné výše splátek, resp. že se opožděnou žádostí (zásadně) nezabývá, neboť se k ní ze zákona nepřihlíží. Jinými slovy, insolvenční zákon přiznává dlužníkovi subjektivní legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře toliko v případě, že insolvenční soud nevyhoví včasné žádosti dlužníka o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek (a v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužníkovi např. uloží, aby po dobu 5 let z příjmů, které získá po schválení oddlužení, platil nezajištěným věřitelům zákonem určenou, a nikoli dlužníkem navrženou nižší měsíční splátku).

Z obsahu návrhu na povolení oddlužení plyne, že dlužnice v rámci kolonky č. 14 nežádala o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek.

Předseda senátu odvolacího soudu proto dle § 218 písm. c) o.s.ř. ve spojení s § 218b téhož zákona odvolání dlužnice jako objektivně nepřípustné odmítl.

Pro potřeby dalšího průběhu insolvenčního řízení považoval odvolací soud za vhodné uvést, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné, je vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic stantibus). Insolvenční soud je proto i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ust. § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno (ust. § 407 odst. 3 věta první IZ). Při rozhodování o změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud hodnotí, zda došlo ke změně okolností uvedených v ust. § 407 odst. 3 IZ; ust. § 398 odst. 4 IZ se při tomto rozhodnutí neaplikuje ani v případě, že dlužník sám požádal po pravomocném schválení oddlužení o snížení splátek.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. listopadu 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík