1 VSPH 1869/2017-A
MSPH 79 INS 7758/2017 č. j. 1 VSPH 1869/2017-A 33

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: ILI) servis, 8 r. 0., IČO 26004933, Sídlem Dukelská brána 213/4, 796 01 Prostějov zahájené na návrh věřitele: Československá obchodní banka, a. 3., IČO 00001350, sídlem Radlická 333/150150 57 Praha 5,0 odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 79 INS 7758/2017 A 24 ze dne 11. října 2017 takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 79 INS 7758 / 2017 A-24 ze dne 11. října 2017 se v bodech I. a II. výroku p o t v r 2 u i e.

Odůvodněnh

Městský soud vPraze usnesením ze dne11. 10. 2017 v bodu I. výroku zjistil úpadek dlužníka ILD servis, S r.o. (dálejen dlužník). V bodu II. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs. V bodu III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Lenku Dymákovou (nyní Winkelhoferovou, pozn. odvolacího soudu), IČO 7646413, v bodu IV. výroku vyzval věřitele, aby do dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního rízení, v bodu V. výroku vyzval věřitele, aby insolvenčnírnu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách. Na den 16. 1. 2018 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VI. a VII. výroku), v bodu VIII. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě stanovené v Š189 odst. 3 insolvenčního zákona soudu předložil na elektronickém formuláři seznam přihlášených pohledávek a nejpozději 10 dnů před konáním schůze předložil písemnou zprávu o své činnosti a o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu. Dále v bodu VIII. a IX. uložil soud další povinnosti související se zjištěným úpadkem a prohlášeným konkursem. V bodu X. výroku soud uložil dlužníkovi odevzdat insolvenčnímu správci do 15 dnů od účinků úpadku seznamy svého majetku a závazků S uvedením svých dlužníků a věřitelů V bodu XI. výroku soud uložil navrhovateli Československá obchodní banka, a. S. ,aby zaplatil do 3 dnů od právní moci usnesení soudní poplatek 2. 000 Kč na účet soudu, v bodu XII. soud vyslovil, že příslušnost Městského soudu vPraze k vedení tohoto insolvenčního řízení jako hlavního insolvenčního řízení je založena článkem 3 odstavec 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení.

V odůvodnění bodů I. a II. výroku soud uvedl, že navrhovatel Československá obchodní banka, a. s. (dále jen navrhovatel) zahájil insolvenční řízení dne 12. 4. 2017 svým návrhem, kterým se domáhal zjištění úpadku dlužníka a řešení jeho úpadku konkursem. Svůj návrh odůvodnil tím, že má vůči dlužníkovi splatnou a neuhrazenou pohledávku v celkové výši 3.765.974,31 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 2.995.439,78 Kč, smluvních úroků 154.804,98 Kč a úroků

.! VDI'I'I 1603/ LULI z prodlení 615.729,55 Kč, vše na základě smlouvy o úvěru č. 21871981000 včetně jejího Dodatku č. 1, kterou s dlužníkem uzavřel dne 20. 11. 2014, na základě níž dlužník čerpal úvěr 3.000.000 Kč. Dlužník vůči navrhovateli neplní své splatné závazky po dobu delší tří měsíců a má i další (v návrhu označené) věřitele, jež vůči němu mají pohledávky po lhůtě splatnosti. Dlužník se nachází podle navrhovatele v úpadku z důvodu platební neschopnosti podle $ 3 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (insolvenční zákon), neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto své závazky není schopen plnit.

Dlužník vyjádřil s insolvenčním návrhem nesouhlas, nijak však pohledávku navrhovatele co do její pravosti nezpochybnil, pouze vseznamu závazků uvedl, že není splatná a že insolvenčním návrhem na něj navrhovatel účelově vyvíjí tlak. Z jednání soudu nařízeného kprojednání jeho úpadku na den 3. 10. 2017 se jednatel dlužníka omluvil, aniž požádal o odročení jednání.

Soud odkázal na Š 105 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017 a shledal, že navrhovatel doložil svou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, a to existenci své splatné pohledávky za dlužníkem smlouvou o úvěru č. 721871951000 včetně jejího dodatku č. 1, úvěrovými obchodními podmínkami, historií úvěrového účtu, výpovědí úvěrové smlouvy s dodejkou o jejím doručení dlužníkovi a tabulkou obsahující výpočet navrhovatelem tvrzené výše pohledávky. Soud má z těchto listin prokázáno, že navrhovatel má za dlužníkem již splatnou pohledávku z titulu neuhrazené jistiny 2.995.439,78 Kč a dále Smluvní úrok 154.804,98 Kč a úrok z prodlení 615.729,55 Kč, vyčíslený ke dni 4. 4. 2017. Dlužník v průběhu řízení nenavrhl žádný důkaz ke svému obecnému tvrzení, že tato pohledávka navrhovatele dosud není splatná.

Soud odkázal na 53 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona a shledal osvědčenou podmínku mnohosti věřitelů. Při jednání bylo dokázáno, že dalšími věřiteli dlužníka jsou: společnost Mercedes Benz Ceská republika, S. r. o., ICO: 48024562, která přílohami připojenými k přihlášce č. P2 osvědčila své tvrzení, že má za dlužníkem již splatnou pohledávku ve výši 2.199.034,06 Kč. Dlužník navíc tento svůj závazek dne 14. 9. 2014 vrozsahu 1.347.866,24 Kč písemně uznal, avšak tomuto věřiteli dosud neuhradil;

Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, která ve svém vyjádření ze dne 3. 7. 2017 (č. d. 3,44) a přílohami k němu připojenými osvědčila, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 84.616 Kč, která je splatná od 1. 10. 2016.

Kromě toho dlužník uvedl v seznamu svých závazků, že má minimálně 5 věřitelů, přičemž nijak nezpochybnil svůj splatný závazek vůči společnosti CENTRUM Moravia, s. r. 0., IČO 25367862, která se do řízení také přihlásila přihláškou P4 ve výši 30.687,40 Kč, jež je již zčásti vykonatelná.

Z dokazování je zřejmé, že navrhovatelem doložená pohledávka, včetně pohledávek dalších výše uvedených věřitelů, jimiž byl osvědčován úpadek dlužníka, jsou splatné po dobu delší 30 dnů ($ 3 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona). Dále dokazováním bylo zjištěno, že dlužník neplní své splatné závazky vůči svým věřitelům, a to po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, čímž nastala vyvratitelná právní domněnka podle 5 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona o platební neschopnosti dlužníka. Z dlužníkem předloženého seznamu jeho majetku pak plyne, že nedisponuje (s výjimkou soudně vymáhaných pohledávek) žádným zpeněžitelným majetkem, z něhož by mohl bez obtíží uspokojit splatné závazky ve výši 6.080.311 Kč, které má vůči věřitelům a jimiž byl osvědčován jeho úpadek.

Soud uvedl, že navrhovatel doložil ve smyslu Š 105 insolvenčního zákona, že má za dlužníkem splatnou pohledávku a bylo současně osvědčeno (prokázáno) i to, že dlužník naplňuje znaky úpadku ve formě platební neschopnosti. Proto soud podle Š 136 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl o jeho úpadku (výrok I.).

Bod II. výroku o řešení úpadku konkursem soud odůvodnil tím, že řešení úpadku reorganizací není přípustné. Dlužník nesplňuje žádný z předpokladů možné reorganizace stanovených v Š 316 odst. 4 insolvenčního zákona, podle něhož je reorganizace přípustná, jestliže roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímú návrhu dosáhl alespoň částku 50.000.000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru. V dané věci se současně nejedná ani o případ uvedený v Š 316 odst. 5 insolvenčního zákona.

Soud odůvodnil další body výroku.

Dlužník napadl body 1. a II. výroku usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl předmětnou část rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že z omluv dlužníka k jednání nevyplývalo, že by dlužník souhlasil S projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Dlužník dále odkázal na $ 87 insolvenčního zákona s tím, že soud měl odročit jednání na jiný termín, na kterém by byl vyslechnut zástupce dlužníka. Rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno; úpadek nebyl osvědčen.

Odvolací soud podle Š212 0. S. ř. ve spojení s Š7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení (body I. a II. výroku) a po provedeném jednání, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Jednání se v souladu s Š 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti dlužníka (dlužník se bez omluvy nedostavil).

Vprvé řadě se odvolací soud zabýval procesní námitkou dlužníka, že jednání konané u soudu prvního stupně dne 3. 10. 2017 mělo být odročeno s ohledem na omluvu dlužníka zjednání. Jak plyne zobsahu omluvy dlužníka zjednání (č. d. A 20 227. 9. 2017), dlužník omluvil svou nepřítomnost nemocí jednatele, přičemž nepožádal o odročení.

Dle Š 101 odst. 3 o. s. ř. (toto ustanovení platí přiměřeně dle Š7 insolvenčního zákona i pro insolvenční řízeni) Nedostaví li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Jak plyne z citovaného ustanovení, účastník musí vždy požádat o odročení, nesouhlasí-li S projednáním věci ve své nepřítomnosti. V dané věci dlužník o odročení nepožádal, soud prvního stupně proto postupoval správně, když věc projednal v nepřítomnosti dlužníka a následně o insolvenčním návrhu rozhodl dne 11. 10. 2017.

Odvolací soud se dále zabýval věcí samou.

Podle Š 136 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle Š 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je li předlužen,

1 VDI'I'I 1003/ LUll tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvenc1) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení Š3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v Š104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. jestliže se nepodaří dlužníkovi některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu S 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle Š 141 odst. 1 druhé a třetí věty insolvenčního zákona Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Podle odst. 2 Je li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil vprůběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízeni.

Jak plyne 2 $ 3 odst. 1 insolvenčního zákona, pro zjištění úpadku na straně dlužníka je nutná pluralita věřitelů (dlužník musí mít nejméně dva věřitele), jejichž pohledávky jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník není schopen tyto pohledávky uspokojit (tj. je v platební neschopnosti). Podle odst. 2 platí vyvratitelná právní domněnka, že dlužník je vplatební neschopnosti, neplní-li své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužník v seznamu závazků mj. uznal pohledávky věřitele CENTRUM Moravia, S. r. 0, IČO 25367862, ve výši 12. 774 Kč a 16 356,40 Kč splatné podle jeho tvrzení dne 10.5.2017 (uvedená společnost přihlásila svou pohledávku vcelkové výši 30. 687 ,40 Kč zčásti vykonatelnou a s postupnou splatností počínající dne 21.10. 2015) a dále jako další věřitele mj. označil Finanční úřad pro hl.m. Prahu s dvěma pohledávkami, které označil za nesplatné z důvodu podání odvolání proti platebním výměrům. K údajné nesplatnosti odvolací soud poznamenává, že v důsledku podaného odvolání (tedy procesního úkonu) nemůže dojít ke změně splatnosti (tedy ke změně účinku hmotného práva). K pohledávce navrhovatele se dlužník nevyjádřil a ani v odvolání dlužník neZpochybnil skutkové a právní závěry soudu prvního stupně 0 pluralitě věřitelů se závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (v tomto směru odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně).

Odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4462/2011 2 26. 1. 2012, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucr), nemůže uspět s návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka Je li takový návrh přesto podán, musí být zamítnut. Dále na toto usnesení navázal Nejvyšší soud v usnesení sp zn. 29 NSČR 113/2013 212.12 2013, které bylo pod č. 45/2014 uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí ci exekuci (zdaj iž mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli. Nejvyšší soud (také s odkazem na usnesení sp. zn. 29 Cdo 4462/ 2011, jehož závěry měl za použitelné i pro insolvenční řízení), uzavřel, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnuti (exekuc1), nemůže uspět S insolvenčním návrhem. Odvolací soud konstatuje, že v předmětné věci je zřejmé, že věřitelé nemohou bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucr) splnění svých pohledávek vůči dlužníkovi, nebot, jak správně zjistil soud prvního stupně 2 dlužníkova seznamu majetku, dlužník nedisponuje dostatečným zpeněžitelným majetkem, ze kterého by mohl uspokojit své věřitele.

Je dána pluralita věřitelů a osvědčena platební neschopnost dlužníka (více věřitelů má pohledávku vůči dlužníkovi, která je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti). Z uvedeného plyne právní závěr, že byly splněny podmínky pro zjištění úpadku dlužníka z důvodu jeho platební neschopnosti dle 9 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona.

U dlužníka nepřicházelo v úvahu jiné řešení jeho úpadku než konkurs, nebot> dlužník není podnikatelem, který by měl roční úhrn čistého obratu podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu alespoň 50.000.000 Kč, nebo který by zaměstnával nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru (Š 316 odst. 4 insolvenčního zákona), ani nebyl předložen dlužníkem reorganizační plán za splnění podmínek uvedených v Š316 odst. 5 insolvenčního zákona. Povolení reorganizace dle Š316 odst. 2 insolvenčního zákona je proto u něho vyloučeno. Dlužník nemohl podat návrh na povolení oddlužení, nebot, se jedná o podnikatele a právnickou osobu (viz 5389 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona a contrario).

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když zjistil úpadek dlužníka a rozhodl, že úpadek bude řešen konkursem. Odvolací soud proto v souladu s Š 219 0. S. ř. potvrdil body 1. a II. výroku usnesení jako věcně správné.

P 0 u č e n i: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (8 237, $ 239 a S 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění vinsolvenčním rejstříku (Š 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta kpodání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresáta zvláštním způsobem (Š 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 14. prosince 2017

JUDr. Ladisla D e r k a , v.r. předseda senátu Za Správnost vyhotovení:/ .,

]. Vlára/ewa?