1 VSPH 1867/2015-B-81
KSUL 71 INS 21463/2011 1 VSPH 1867/2015-B-81

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Jan Berky, nar. 8. června 1985, bytem Chomutov, Skalková 5215, o odvolání insolvenčního správce IKT INSOLVENCE, v.o.s., IČO 29113091, sídlem Plzeň, Palackého 389/7, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 21463/2011-B-69 ze dne 4. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 21463/2011-

B-69 ze dne 4. srpna 2015 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužníka (Jan Berky), povolené usnesením ze dne 16.1.2012, č.j. KSUL 71 INS 21463/2011-A-13, které nabylo téhož dne právní moci, a schválené usnesením ze dne 1.3.2012, č.j. KSUL 71 INS 21463/2011-B-4, které nabylo právní moci dne 1.3.2012, změněné usnesením ze dne 30.5.2012, č.j. KSUL 71 INS 21463/2011-B-11 (právní moci nabylo dne 30.5.2012), v bodech II. a III. výroku prohlásil na majetek dlužníka nepatrný konkurs s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že podáním ze dne 10.9.2012 se věřitel č. 15 Společenství vlastníků jednotek ul. Skalková čp. 5215-5216 v Chomutově (dále jen věřitel ) domáhal zrušení schváleného oddlužení s tím, že dlužník vlastnil ve spoluvlastnictví s družkou Olgou Hrubou bytovou jednotku č. 5215/3 v budově č.p. 5215, 5216, k.ú. Chomutov I, dlužník neplnil povinnost plnit příspěvky do fondu oprav na správu domu a pozemku a měsíční zálohy na úhradu služeb celkem 3.883,-Kč. Věřitel proto do řízení přihlásil pohledávku ve výši 67.034,-Kč. Od února 2012 měly vzniknout dlužníku a jeho družce další závazky vůči věřiteli

č. 15. Za dobu od února 2012 do března 2013 bylo za bytovou jednotku zasláno 23.718,-Kč, které věřitel započetl na dluh nejdříve splatný za únor až květen 2012 a zčásti na vyúčtování za rok 2011, přičemž na vyúčtování zbývalo dlužníku a jeho družce uhradit ještě 8.100,-Kč. Za dobu od června 2012 do března 2013 neuhradili dlužník a jeho družka ničeho, na vyúčtování za rok 2012 dlužník a jeho družka dlužili 28.371,-Kč. Věřitel uzavřel, že dlužníkovi po schválení oddlužení vznikl peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po splatnosti.

Dlužník k 15.7.2012, 15.1.2013, 15.7.2013, 15.1.2014 a 15.7.2014 nesplnil povinnost podle § 412 odst. 1 písm. d) IZ předložit správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých šest měsíců. Za dobu od února 2012 do května 2015 měl dlužník zaplatit do fondu oprav a na měsíčních zálohách na služby celkem 252.653,89 Kč, uhradil 152.236,-Kč, k úhradě zbývalo 100.417,89 Kč.

Insolvenční správce na jednání dne 3.8.2015 uvedl, že od 15.10.2012 do 22.6.2015 dlužník hradil zálohy za celou jednotku, nemohl mu proto vzniknout nedoplatek za vyúčtování. I přes dlužné částky může dlužník uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 32,48 %, ke dni konání jednání byli věřitelé uspokojeni v rozsahu 22,25 %, a nebylo tedy v zájmu všech věřitelů oddlužení zrušit.

Soud dospěl k závěru, že dlužník ani k 15.1.2015 a ani k 15.7.2015 nesplnil svoji povinnost podle § 412 odst. 1 písm. d) IZ a nový závazek dlužníku vznikl minimálně od května 2014 do května 2015, dále nedoplatek z vyúčtování záloh za rok 2013. Dlužník sice hradil v květnu 2014 a květnu 2015 platby věřiteli, nespecifikoval však, jaký dluh podílových spoluvlastníků bytové jednotky je poskytovanými platbami hrazen, proto věřitel započetl platby na dluhy nejdříve splatné. Soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že dlužník neplnil povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře a po schválení oddlužení mu vznikl nový peněžitý závazek. Proto soud schválené oddlužení zrušil a na majetek dlužníka prohlásil nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení se včas do bodů I. a II. výroku odvolal insolvenční správce a namítal, že po schválení oddlužení ke vzniku nového závazku nedošlo, že dlužník vlastní ideální 1/2 bytové jednotky zajišťující pohledávku věřitele, který v březnu 2013 udělil pokyn ke zpeněžení, které dosud nebylo realizováno. Vlastníkem druhé ideální 1/2 je Olga Hrubá, vůči které bylo vedeno několik exekučních řízení, která delší dobu nehradila náklady spojené s užíváním bytu.

Správce měl za to, že na situaci dlužníka je třeba užít ustanovení insolvenčního zákona jako zákona speciálního, a protože jde o situaci insolvenčním zákonem neřešenou, je třeba se řídit jeho smyslem, kterým je poměrné uspokojení věřitelů. Věřitel č. 15 nepřihlásil do řízení žádnou podmíněnou pohledávku z titulu ručení za případné budoucí závazky spoluvlastnice Olgy Hrubé. Pokud by mělo platit, že dlužník ve smyslu občanského zákoníku odpovídá za závazky Olgy Hrubé, musel by být stejně zavázán i správce, když bylo nepravomocně zrušeno oddlužení a byl prohlášen konkurs. Správce se domníval, že po dlužníkovi ani po správci nelze žádat, aby hradili více, než kolik činil podíl na nemovité věci, jinak by byla majetková podstata povinna vydat prostředky a správce by je nemohl regresem získat zpět, když druhý spoluvlastník nepracuje a jeho majetek je zatížen zástavními právy, která převyšují jeho hodnotu. Jestliže dlužník i správce popírali vznik tvrzeného závazku s tím, že naopak dlužník zaplatil více, než odpovídalo jeho podílu na bytové jednotce, nelze oddlužení zrušit bez toho, aby ve věci bylo rozhodnuto v nalézacím řízení. Ohledně započtení plateb poskytnutých dlužníkem věřiteli měl správce za to, že mohlo dojít ke zvýhodnění věřitele, když si věřitel platby započetl na pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení. Ohledně neplnění povinnosti předkládat přehledy příjmů správce uvedl, že vůči správci dlužník povinnosti plnil a že pokud by se k povinnosti dlužníků přistupovalo takto ryze formálně, bylo by nutno zrušit většinu oddlužení.

Dlužník po celou dobu trvání oddlužení pracoval u téhož zaměstnavatele, pravidelně zasílal na účet majetkové podstaty zabavitelnou částku ze svých příjmů, spolupracoval se správcem a byla dána zákonná podmínka uspokojení minimálně 30 % pohledávek. Dlužník nedisponoval žádným nezajištěným majetkem, jehož zpeněžením by mohli být nezajištění věřitelé uspokojeni.

Věřitel Společenství vlastníků jednotek ul. Skalková, čp. 5215-5216 v Chomutově ve vyjádření k odvolání uvedl, že byly splněny podmínky pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) a c) IZ, že byl prokázán vznik nového závazku dlužníka, že platby od dlužníka věřitel započítal jen na dluhy vzniklé po rozhodnutí o zjištění úpadku, přičemž za dobu od 16.1.2012 do 25.6.2015 měl dlužník zaplatit věřiteli 252.653,89 Kč, zaplatil jen 152.236,-Kč. Věřitel popřel, že by započítával platby dlužníka na svoji pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení.

Věřitel měl za to, že během řízení bylo prokázáno, že dlužník soustavně neplnil povinnosti mu uložené soudem, nevyjádřil se k návrhu věřitele na zrušení schváleného oddlužení, bez omluvy se nedostavil na schůzku dne 12.11.2013, jejíž realizaci soud I. stupně uložil, po celou dobu trvání oddlužení nepředkládal správci a věřitelskému výboru přehledy svých příjmů za uplynulých šest měsíců. Tvrzení správce měl za nepodložená, správce podle něj nekriticky dlužníka bránil, dlužník si ani nepodal odvolání proti napadenému usnesení. Správci vytýkal, že dosud nezpeněžil zástavu. Ze shora uvedených důvodů navrhoval, aby napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Z obsahu napadeného usnesení plyne, že důvodem pro zrušení oddlužení a prohlášení nepatrného konkursu na majetek dlužníka byla skutečnost, že dlužník neplnil povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře, a především, že mu po schválení oddlužení vznikl nový nepeněžitý závazek vůči věřiteli č. 15 Společenství vlastníků jednotek ul. Skalková 5215-5216 v Chomutově, který podáním ze dne 10.9.2012 navrhl zrušení schváleného oddlužení. Tvrdil, že dlužník společně a nerozdílně s Olgou Hrubou nehradili příspěvky do fondu oprav na správu domu a pozemku a měsíční zálohy na úhradu služeb ve výši 3.883,-Kč měsíčně, přičemž dlužník tuto povinnost neplnil od 1.1.2012 a v listopadu 2015 činil tento dluh 117.110,80 Kč. Insolvenční správce, jehož oprávnění napadnout prvostupňové usnesení odvoláním plyne z § 418 odst. 4,5 IZ, přitom absenci plateb nezpochybňoval, toliko namítal, že dlužník v režimu insolvenčního řízení není povinen platit za druhého spoluvlastníka bytu (Olgu Hrubou).

Odvolací soud při jednání konaném dne 29.10.2015 poučil přítomného insolvenčního správce, že jeho výklad § 1127 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. nesdílí, leč toto poučení dlužníku dát nemohl, neb ten se k jednání odvolacího soudu, nařízenému na den 26.11.2015, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je přitom za popsaného stavu věci, kdy insolvenční správce si na součinnost dlužníka nestěžuje, ba naopak má ji za vyhovující, určující především to, zda vskutku v důsledku jím zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení nový peněžitý závazek (§ 418 odst. 1 písm. c/ IZ). V zásadě shodně se soudem I. stupně odpovídá odvolací soud na tuto otázku ano, neboť stanoví-li občanský zákoník ve zmíněném ustanovení (§ 1127), že z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně, neznamená to nic jiného, než že věřitel zásadně může své nároky v celém rozsahu uplatnit vůči každému ze spolumajitelů, a je pak jejich vnitřní záležitostí, zda ten, kdo plnil třetí osobě více, než měl, své případné nároky vůči ostatním spoluvlastníkům, či jen některému z nich uplatní. Takto na věc nahlíženo je zjevné, že pokud spolumajitelka Olga Hrubá své závazky plynoucí z jejího spoluvlastnictví k věci vůbec neplatila a nehradil je (v tomto rozsahu) ani dlužník, nastala situace předvídaná v § 418 odst. 1 písm. c) IZ a soud I. stupně správně schválené oddlužení zrušil a na dlužníkův majetek prohlásil konkurs.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodech I. a II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. listopadu 2015

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová