1 VSPH 1864/2014-A-27
KSPL 65 INS 18113/2014 1 VSPH 1864/2014-A-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci manželů-dlužníků Václava anonymizovano , anonymizovano , a Kamily anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Hranice, Krásné údolí 277, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání JUDr. Jana Bohutínského, soudního exekutora, sídlem Trutnov, Ječná 479, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. července 2014, č.j. KSPL 65 INS 18113/2014-A-9

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. července 2014, č.j. KSPL 65 INS 18113/2014-A-9 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl návrh soudního exekutora JUDr. Jana Bohutínského (dále jen odvolatel) na nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), kterým mu mělo být umožněno určit cenu nemovitých věcí ve vlastnictví dlužníků zapsaných v katastru nemovitostí pro kat. ú. Hranice u Aše-st. parc. č. 264 s budovou č. p. 277, poz. parc. č. 1679 a č. 1680 a dále nařídit a provést dražbu těchto nemovitostí s omezením, aby výtěžek jejich zpeněžení byl po zaplacení nejvyššího podání a po vydání rozhodnutí o vydání vymoženého plnění po odečtení nákladů exekuce k dispozici insolvenčnímu správci v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65 INS 18113/2014 (bod I. výroku) a odvolateli uložil zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč do 3 dnů od právní moci usnesení (bod II. výroku).

V odůvodnění soud I. stupně uvedl, že dne 2.7.2014 podali dlužníci insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, že dne 4.7.2014 podal odvolatel návrh na nařízení předběžného opatření a že usnesením ze dne 7.7.2014 bylo insolvenční řízení zastaveno. Konstatoval, že návrh na nařízení předběžného opatření shledal po právu, avšak nemůže mu vyhovět za situace, kdy insolvenční řízení již bylo zastaveno a pominuly účinky spojené s jeho zahájením. Poplatkovou povinnost uložil soud I. stupně odvolateli podle položky č. 5 sazebníku, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Jen proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Plzni se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že mu poplatkovou povinnost neuloží, neboť měl za to, že je od soudního poplatku osobně osvobozen. Dovolával se stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.7.1996, zn. Cpjn 68/95 s tím, že je na něho třeba hledět jako subjekt pověřený soudní mocí. Poukazoval na jiné insolvenční řízení, v němž bylo rovněž rozhodováno o jeho návrhu na nařízení předběžného opatření, avšak bez uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Vysvětloval, že návrh na předběžné opatření musel podat s ohledem na opakované podávání insolvenčních návrhů dlužníky.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření.

Podle položky 5 Sazebníku poplatků činí soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření 1.000,-Kč.

Odvolací soud považoval ve shodě se závěry vyjádřenými např. v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.6.2014, sp. zn. KSBR 31 INS 11036/2014, 2 VSOL 497/2014-A za potřebné v první řadě zdůraznit, že se neztotožňuje s názorem odvolatele, že ten při podání svého návrhu na nařízení předběžného opatření vystupoval jako veřejný činitel (úřední osoba) a vykonával část pravomocí, které na něho byly Českou republikou delegovány exekučním řádem. Z § 28 exekučního řádu totiž plyne, že se úkony exekutora považují za úkony exekučního soudu činěné v průběhu vedení exekuce. Stejně tak je z § 52 téhož zákona, podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které jsou svěřeny o.s.ř. a dalšími právními předpisy soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu při provedení výkonu rozhodnutí , patrné, že se jedná pouze o takové úkony, které vyplývají z provádění exekuce samotné. Ostatně o tom, že soudní exekutor vystupuje jako veřejný činitel jen při vlastní exekuční činnosti , nemělo pochyb ani plénum Ústavního soudu ČR ve svém stanovisku ze dne 12.9.2006, sp. zn. Pl. ÚS 23/06.

Podání návrhu na nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ však úkonem, který by byl soudním exekutorem činěn při provádění exekuce podle exekučního řádu, není. Nelze tedy vycházet z toho, a opakovaně to budiž zdůrazněno, že při podání takového návrhu by měl soudní exekutor postavení státního orgánu při výkonu exekuční činnosti.

Odvolací soud proto nesdílí subjektivní náhled odvolatele, že ho nestíhá poplatková povinnost ohledně návrhu na nařízení předběžního opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ, neboť jeho podání nebylo výkonem části veřejné (státní) moci, jak se mylně domníval. Na věci nemohou změnit ničeho pohnutky odvolatele, že návrh podal z pozice výkonu státní moci a nečinil ho jako účastník insolvenčního řízení, ale jako osoba provádějící exekuční činnost, a z nich plynoucí nesprávné vývody, že má být osvobozen od povinnosti hradit soudní poplatek. Na posuzovanou věc nedoléhají ani právní závěry vyjádřené ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne

4.7.1996, zn. Cpjn 68/95, jichž se odvolatel dovolával. Jestliže se odvolatel obrátil na insolvenční soud s návrhem na vydání předběžného opatření, nemůže se pak divit, že ho soud posoudil, rozhodl o něm a odvolateli právem vyměřil soudní poplatek za jeho podání.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání odvolatele je nedůvodné, postupoval proto podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodě II. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková