1 VSPH 1863/2014-A-22
KSPL 65 INS 18113/2014 1 VSPH 1863/2014-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci manželů-dlužníků Václava anonymizovano , anonymizovano , a Kamily anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Hranice, Krásné údolí 277, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. července 2014, č.j. KSPL 65 INS 18113/2014-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. července 2014, č.j. KSPL 65 INS 18113/2014-A-8, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se manželé-dlužníci Václav Hrouda a Kamila anonymizovano (dále jen dlužníci) domáhali vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení zejména uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 2.7.2014. Protože soud I. stupně ze spisu vedeného pod sp. zn. KSPL 65 INS 14949/2014 zjistil, že dlužníci podali již dříve dne 30.5.2014 shodný insolvenční návrh, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, s poukazem na § 104 odst. 1 o.s.ř. později zahájené řízení pro překážku litispendence (věci zahájené) zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby v insolvenčním řízení bylo pokračováno. Argumentovali především tím, že se v dříve zahájené věci vzdali práva odvolání proti rozhodnutí ze dne 25.6.2014, č.j. KSPL 65 INS 16711/2014-A-7 o odmítnutí jejich návrhu a že pátý den poté dne 2.7.2014 podali nový insolvenční návrh (jde o toto insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSPL 65 INS 18113/2014). Uváděli, že stejně postupovali též v minulosti, a to ve věci KSPL 60 INS 32118/2013 a že posléze zahájené řízení pod sp. zn. KSPL 60 INS 34015/2013 zastaveno nebylo nebo ve věci KSPL 61 INS 704/2014 a že posléze zahájené řízení pod sp. zn. KSPL 61 INS 4217/2014 rovněž nebylo zastaveno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle § 107 odst. 1 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Z výše citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá ohledně téhož dlužníka další (nový) insolvenční návrh dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o jeho původním návrhu. V ostatních případech (je-li různými subjekty podáno více insolvenčních návrhů vůči témuž dlužníkovi a o některém z nich nebylo pravomocně rozhodnuto) je uplatnění této překážky vyloučeno speciální úpravou obsaženou v § 107 IZ.

Z insolvenčního rejstříku zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti: 1) dne 30.5.2014 bylo u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65 INS 14949/2014 zahájeno insolvenční řízení o dřívějším insolvenčním návrhu dlužníků, 2) usnesením ze dne 8.7.2014, č.j. KSPL 65 INS 14949/2014-A-15, jež nabylo právní moci dne 25.7.2014, soud I. stupně insolvenční řízení zastavil, 3) dne 2.7.2014 podali dlužníci (tento) nový insolvenční návrh pod sp. zn. KSPL 65 INS 18113/2014, 4) napadeným usnesením ze dne 7.7.2014 insolvenční soud zastavil řízení o novém insolvenčním návrhu dlužníka pro překážku litispendence.

Ze shora učiněných zjištění je zjevné, že překážka litispendence ohledně neskončeného řízení o dřívějším insolvenčním návrhu vedeném pod sp. zn. KSPL 65 INS 14949/2014 zde existovala v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení o novém insolvenčním návrhu (2.7.2014) pod sp. zn. KSPL 65 INS 18113/2014, nýbrž také v okamžiku, kdy insolvenční soud rozhodl o zastavení řízení napadeným usnesením (7.7.2014).

Podle § 146 odst. 2 IZ se v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 IZ nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Rozhodnutím podle § 142 IZ se rozumí také rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit (§ 142 písm. b/ IZ).

Podle ustálené judikatury se překážka litispendence tradičně považuje za neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro niž je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). Tak tomu však v této věci nebylo, neboť insolvenční soud řízení o novém návrhu zastavil dříve (7.7.2014), než usnesení o skončení řízení ohledně dřívějšího insolvenčního návrhu nabylo právní moci (25.7.2014). Na věci nemění ničeho odvolací argumentace dlužníků, jež poukazovala na jiná (dřívější) řízení, neboť ta nemají pro posuzovanou věc žádného významu.

Závěru soudu I. stupně, že v daném případě nebylo možno pro překážku litispendence pokračovat v řízení o novém insolvenčním návrhu, tedy lze přisvědčit. Vzhledem k tomu, že v řízení o odvolání nelze dle § 146 odst. 2 IZ přihlédnout k tomu, že překážka litispendence v době rozhodování odvolacího soudu již odpadla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Jen pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na to, že pravomocné zastavení řízení o insolvenčního návrhu, jímž se toto insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužníci insolvenční návrh znovu podali, nejlépe však, až po jeho právní moci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová