1 VSPH 1856/2013-P15-10
KSLB 54 INS 1127/2013 1 VSPH 1856/2013-P15-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdlant, nám. T.G. Masaryka 37, adresa pro doručení: Frýdlant, Družstevní 1299, o odvolání věřitele č. 14 VČP Net, s.r.o., IČO 27495949, sídlem Hradec Králové, Pražská třída 485, zast. Mgr. Kamilem Stypou, advokátem, sídlem Moravská Ostrava, Plynární 2748/6, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 30. července 2013, č.j. KSLB 54 INS 1127/2013-P15-3,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 30. července 2013, č.j. KSLB 54 INS 1127/2013-P15-3, se potvrzuje ve znění, že se odmítá přihláška pohledávky P15/2 věřitele č. 14 VČP Net, s.r.o. ve výši 10.345,50 Kč; po právní moci tohoto usnesení v tomto rozsahu účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

Odůvodnění:

Ve výroku vedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci odmítl přihlášku pohledávky č. P15, věřitele č. 14 VČP Net, s.r.o. (dále jen věřitel) ze dne 13.5.2013 co do výše 10.345,50 Kč, a to ohledně pohledávky č. P15/2 (bod I. výroku), a konstatoval, že po právní moci tohoto usnesení bude řízení o přihlášce pohledávky č. P15 věřitele nadále vedeno pro částku 25.109,66 Kč (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku P15 v celkové výši 35.455,16 Kč, kterou na přezkumném jednání konaném dne 11.6.2013 popřel insolvenční správce co do pravosti v rozsahu částky 10.345,50 Kč a uznal ve zbytku. Věřitel se přezkumného jednání nezúčastnil a o popření své pohledávky byl informován vyrozuměním insolvenčního správce ze dne 3.7.2013, které mu bylo doručeno dne 8.7.2013, s poučením o nutnosti podat v zákonné lhůtě žalobu na určení pravosti popřené pohledávky a o následcích nepodání takové žaloby. Protože věřitel žalobu v určené lhůtě nepodal, postupoval soud I. stupně podle § 198 odst. 1 a § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a přihlášku částečně odmítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání. Uvedl, že do insolvenčního řízení přihlásil svoji pohledávku v celkové výši 35.455,16 Kč, kterou mu na přezkumném jednání konaném dne 11.6.2013 insolvenční správce zčásti popřel co do pravosti a výše 10.345,50 Kč, neboť dle jeho názoru pohledávka nevznikla. Zdůraznil, že popřenou částku 10.345,50 Kč přihlásil jako podmíněnou, když její vykonatelnost podmiňoval právní mocí příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 17.4.2013, č.j. 099 EXE 7407/11-23. Tato podmínka byla splněna dne 28.5.2013, kdy uvedený příkaz nabyl právní moci, tedy ještě před přezkumným jednáním, o čemž insolvenčního správce uvědomil. Měl za to, že bylo naopak na insolvenčním správci, aby proti němu podal žalobu na uplatnění svého popření. Protože tak insolvenční správce neučinil, měla být jeho pohledávka zahrnuta do seznamu přihlášených pohledávek a do usnesení o schválení oddlužení .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 198 odst. 3 IZ vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 IZ.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Ve vztahu k uvedené právní úpravě nutno poukázat na konstantní judikaturu, která je pro poměry insolvenčního řízení vyjádřena např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.10.2009, sp.zn. MSPH 78 INS 3637/2008, 2 VSPH 552/2009-P4 a která vychází ze závěrů přijatých pro obdobnou právní úpravu obsaženou v zákoně o konkursu a vyrovnání v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2005, sp.zn. 29 Odo 327/2004, publikovaného v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 26/2006. Podle těchto judikatorních závěrů prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený věřitelem je vykonatelný či nikoli, tj. zda s ním pro účely jeho přezkoumání má být zacházeno jako s pohledávkou vykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 199 IZ) nebo jako s pohledávkou nevykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 198 ve spojení s § 197 odst. 2 IZ), přísluší insolvenčnímu správci. Ten svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle ustanovení § 189 odst. 1 IZ vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, a v souladu s tímto stanoviskem buď věřitele nevykonatelné pohledávky popřené při přezkumném jednání, kterého se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí s poučením o jeho právu uplatnit své právo u insolvenčního soudu určovací žalobou dle § 198 odst. 1 a 2 IZ, nebo sám uplatní své popření ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Jestliže insolvenční správce, maje-byť nesprávně-za to, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, vyrozumí věřitele postupem dle § 197 odst. 2 IZ o popření jeho pohledávky a o jeho právu podat určovací žalobu dle § 198 odst. 1 IZ, je tím dána i aktivní legitimace vyrozuměného věřitele k podání této žaloby. Případný nesprávný úsudek insolvenčního správce o tom, že popřená pohledávka je nevykonatelná, pak podle § 198 odst. 3 IZ má v řízení o žalobě pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží správce (ačkoli v řízení vystupuje jako žalovaný), který je navíc ve smyslu § 199 odst. 3 IZ-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro něž pravost nebo výši pohledávky popřel, a které ovšem podléhají limitům popěrných námitek stanoveným v § 199 odst. 2 IZ.

Z uvedeného dále plyne, že pokud insolvenční správce, který považuje přihlášenou popřenou pohledávku za nevykonatelnou, vyrozumí věřitele podle § 197 odst. 2 IZ, může věřitel zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ odvrátit jedině tím, že řádně a včas podá u insolvenčního soudu určovací žalobu.

Jinak řečeno, věřitel, jehož přihlášenou pohledávku popřel insolvenční správce nebo dlužník jako nevykonatelnou a který zmeškal lhůtu k podání žaloby o určení pravosti nebo výše pohledávky určenou ve vyrozumění (výzvě) insolvenčního správce dle § 197 odst. 2 IZ, nemá v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, jež se opírá o ustanovení § 198 odst. 1 věty třetí IZ ve spojení s ustanovením § 185 IZ, k dispozici (jako účinnou) obranu založenou na tvrzení, že výzvu ignoroval proto, že má za to, že přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou (pro niž platí režim ustanovení § 199 IZ; blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.7.2013, sp.zn. 29 NSČR 25/2011).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti: 1) přihláškou ze dne 13.5.2013 (P15-1) přihlásil věřitel do insolvenčního řízení dvě pohledávky v celkové výši 35.455,16 Kč, a to vykonatelnou pohledávku P15/1 ve výši 10.568,79 Kč s příslušenstvím ve výši 14.540,87 Kč (dle rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 7.2.2011, č.j. 21 EC 197/2010-62, jenž nabyl právní moci dne 12.5.2011) a nevykonatelnou pohledávku P15/2 ve výši 10.345,50 Kč (dle dosud nepravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana Exekutorského úřadu Praha 1 ze dne 17.4.2013, č.j. 099 EX 7407/11-23); 2) v podání ze dne 3.6.2013 (P15-2) věřitel doplnil, že podmínka pohledávky P15/2 byla splněna, neboť příkaz k úhradě nabyl právní moci dne 28.5.2013; 3) do seznamu přihlášených pohledávek zařadil insolvenční správce pohledávku P15/1 jako vykonatelnou a pohledávku P15/2 jako nevykonatelnou (B-7); 4) na přezkumném jednání konaném dne 11.6.2013, jehož se věřitel neúčastnil, insolvenční správce uznal zcela pohledávku P15/1 (ve výši 25.109,66 Kč) a popřel zcela co do pravosti a výše pohledávku P15/2 (ve výši 10.345,50 Kč); 5) výzvou ze dne 3.7.2013 doručenou věřiteli dne 8.7.2013 vyrozuměl insolvenční správce věřitele o popření jeho pohledávky P15/2 a vyzval ho k podání určovací žaloby s řádným poučením o následcích, pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní (B-10); 6) věřitel určovací žalobu nepodal.

Jestliže v dané věci insolvenční správce věřitele vyrozuměl podle § 197 odst. 2 IZ, mohl věřitel zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ, totiž že se k popřené pohledávce P15/2 nepřihlíží (a je tudíž dle § 185 IZ dán důvod k jejímu odmítnutí), odvrátit jedině tím, že by řádně a včas podal u insolvenčního soudu určovací žalobu. Jelikož věřitel takovou žalobu nepodal, soud I. stupně správně dovodil, že důvody k odmítnutí popřené pohledávky P15/2 dány jsou.

Pokud jde o odvolací argumentaci věřitele napadající postup insolvenčního správce při posuzování vykonatelnosti přihlášené pohledávky a konstantní judikaturu insolvenčních soudů, jež tuto praxi shledávají správnou, odvolací soud ji opodstatněnou neshledal z důvodů shora vyložených, od nichž není žádný důvod se odchýlit ani v dané věci.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil, a to ve znění, jež lépe koresponduje s dikcí zákona (§ 185 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. listopadu 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová