1 VSPH 1855/2013-A-17
KSCB 28 INS 17865/2013 1 VSPH 1855/2013-A-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudc JUDr. Františka Kuery a Mgr. Luboše Dörfla ve vČci dlužníka Ji ího anonymizovano , anonymizovano , IýO 87587882, bytem SobČslav, SídlištČ Míru 504/16, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích ze dne 17. íjna 2013, .j. KSCB 28 INS 17865/2013-A-12,

takto:

Usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích ze dne 17. íjna 2013, .j. KSCB 28 INS 17865/2013-A-12, se p o t v r z u j e .

Od vodnČní:

Krajský soud v ýeských BudČjovicích nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi Ji ímu Turkovi (dále jen dlužník) povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 10.000,-K ve lh tČ 7 dn ode dne jeho právní moci.

V od vodnČní usnesení soud I. stupnČ cituje § 108 insolvenního zákona (dále jen IZ) vyložil úel zálohy na náklady insolvenního ízení a konstatoval, že v p ípadČ konkursu iní odmČna správce minimálnČ 45.000,-K. V daném p ípadČ podal dlužník návrh na zahájení insolvenního ízení spojený s návrhem na povolení oddlužení, v nČmž jako formu oddlužení navrhoval plnČním splátkového kalendá e. K výzvČ soudu I. stupnČ, aby sdČlil, zda má závazky vzniklé z podnikání, reagoval dlužník podáním ze dne 2.7.2013, z nČhož soud I. stupnČ zjistil, že z celkových závazk ve výši 571.726,-K jsou závazky vzniklé v souvislosti s podnikáním ve výši 205.924,-K (jde o závazky v i Pivovar Samson, a.s. ve výši 17.078,-K, AnnČ Haselbauerové ve výši 87.270,-K, E.ON Energie, a.s. ve výši 72.722,-K, Komerní bance, a.s. ve výši 18.000,-K a INTEGRAM ve výši 10.854,-K). Výzvou ze dne 16.7.2013 a ze dne 30.9.2013 vyzval soud I. stupnČ dlužníka, aby mu p edložil souhlas s oddlužením u tČch z jeho vČ itel , jejichž pohledávky pocházejí z podnikatelské innosti dlužníka. Na to reagoval dlužník jen p edložením podacích lístk dokládající odeslání zásilek jednotlivým vČ itel m a následným sdČlením, že mu doposavad nikdo z nich neopovČdČl. Soud I. stupnČ proto vyšel ze zjištČní, že dlužník podnikal v období od 2.2.2011 do 8.6.2013, že jeho závazky z podnikání p edstavují 36 % hodnoty všech jeho závazk dlužníka a že jeho vČ itelé s oddlužením dlužníka nevyjád ili sv j souhlas. Z toho dovodil, že úpadce dlužníka nebude ešen oddlužením, ale konkursem. Proto rozhodl o uložení povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení v p edepsané výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník vas odvolal a požadoval odpuštČní zálohy na náklady insolvenního ízení, nebo je nezamČstnaný, jeho mČsíní p íjem iní jen 4.086,-K (podpora v nezamČstnanosti) a 4.000,-K (mzda). Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k následujícím zjištČním a závČr m:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenního ízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nČjž insolvenní soud m že p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu uložit insolvennímu navrhovateli, aby ve stanovené lh tČ zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení až do ástky 50.000,-K. Nebude-li záloha na náklady insolvenního ízení ve stanovené lh tČ zaplacena, m že insolvenní soud p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu insolvenní ízení zastavit, a neuiní-li tak, m že p ikroit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenního navrhovatele pouit.

Úelem institutu zálohy je p edevším p eklenout nedostatek finanních prost edk po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvennímu správci výkon jeho funkce a rovnČž poskytnout záruku úhrady odmČny a hotových výdaj a odmČny insolvenního správce pro p ípad, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenního ízení soud nepožaduje po insolvenním navrhovateli, který je zamČstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 vČta druhá IZ).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenní soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se z etelem ke všem okolnostem lze d vodnČ p edpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý zámČr, nebo b) že hodnota plnČní, které by p i oddlužení obdrželi nezajištČní vČ itelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito vČ itelé s nižším plnČním souhlasí. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze na nepoctivý zámČr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohlednČ dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo lena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenní ízení nebo jiné ízení ešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového ízení, nebo b) podle výpisu z rejst íku trest v posledních 5 letech p ed zahájením insolvenního ízení probČhlo trestní ízení, které skonilo pravomocným odsouzením pro trestný in majetkové nebo hospodá ské povahy.

Z citovaných ustanovení je z ejmé, že insolvenní soud má p i zkoumání zákonné podmínky poctivého zámČru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník má 12 vČ itel , jimiž dluží celkem 571.726,-K, z ehož 5 závazk (z celkem 15 závazk ) tvo í závazky ve výši 205.924,-K (tj. 36 %) z jeho d ívČjšího podnikání. Dlužník je svobodný a nezamČstnaný, je veden v evidenci ú adu práce, je nemajetný (vyjma za ízení bytu v po izovací cenČ 31 tisíc K), nevyživuje žádnou další osobu a jeho pravidelný mČsíní p íjem tvo í podpora v nezamČstnanosti (4.086,-K), p edpokládaný mzdový p íjem (4.000,-K) a p íjem ze smlouvy o d chodu ze dne 24.6.2013 (4.000,-K). Na své oddlužení plnČním splátkového kalendá e dlužník poítá jen s p íjmem ze smlouvy o d chodu (4.000,-K), což za 5 let iní celkem 240.000,-K; po odetení nárok insolvenního správce (60 x 1.080,-K) tak na uspokojení nezajištČných pohledávek z stává ástka 175.200,-K, tj. 30,6 % jejich hodnoty. Z uvedeného je z ejmé, že uzav ená darovací smlouva umožní za 5 let oddlužení plnČním splátkového kalendá e nashromáždit takovou ástku, jež by postaovala na minimální (30 %) úhradu pohledávek nezajištČných vČ itel (571.726,-K), jakož i náklad insolvenního ízení vetnČ nárok insolvenního správce.

Ze shora uvedených majetkových zjištČní-aniž by odvolací soud jakkoliv p edjímal zp sob ešení úpadku dlužníka-je z ejmé, že úpadek dlužníka lze ešit, buć konkursem, resp. nepatrným konkursem dle § 314, § 315 IZ, eventuálnČ též oddlužením, jež nemusí být ještČ zcela vyloueno. V konkursu p edstavují náklady insolvenního ízení mimo jiné i hotové výdaje a odmČna insolvenního správce, která dosahuje dle vyhlášky . 313/2007Sb. nejménČ 45 tisíc K, p iemž v p ípadČ, že by výtČžku p ipadajícího na zajištČného vČ itele anebo ureného k rozdČlení mezi nezajištČné vČ itele v konkursu dosaženo žádného nebylo, urí se odmČna insolvenního správce podle ustanovení § 5 cit. vyhlášky, a to podle kritérií v nČm stanovených, tj. zpravidla v nižší výši (blíže k tomu viz nap . usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.8.2009, sp.zn. MSPH 59 INS 8470/2009, 3 VSPH 317/2010-B, ze dne 5.10.2009, sp.zn. MSPH 91 INS 1160/2009, 2 VSPH 551/2009-B, ze dne 26.8.2010, sp.zn. MSPH 99 INS 5341/2009, 3 VSPH 542/2010-B-15 nebo usnesení Nejvyššího soudu ýR ze dne 30.9.2010, sp.zn. MSPH 59 INS 3/2010, 29 NSýR 31/2010-B). S ohledem na absenci dostateného majetku dlužníka nelze mít za dostatenČ od vodnČný p edpoklad, že jeho zpenČžením (zpenČžením vČcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloueny-§ 207 odst. 1 IZ) mohou být získány finanní prost edky postaující k úplné úhradČ náklad insolvenního ízení. OstatnČ v p ípadČ ešení úpadku dlužníka konkursem nepoplynou do majetkové podstaty žádné pravidelné mČsíní p íjmy (nic z darovací smlouvy).

Dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a souasnČ nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný d vod nepokládat p i rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo p i rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za p ekážku bránící uplatnČní institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova d ívČjšího podnikání, insolvenní soud uváží vždy p edevším s p ihlédnutím k: 1) dobČ vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) dobČ ukonení dlužníkova podnikání, 3) etnosti neuhrazených dlužníkových závazk (dluh ) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazk , 5) tomu, zda vČ itel, o jehož pohledávku jde, je srozumČn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení, (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ýR ze dne 21.4.2009, sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSýR 3/2009-A publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 79/2010).

Ze shora citovaného judikátu, s nímž se odvolací soud zcela ztotož uje, je z ejmé, že oddlužení nebrání, byl-li vČ itel, o jehož pohledávku jde (mínČna je pohledávka mající sv j p vod v d ívČjším podnikání dlužníka), pouze srozumČn s tím, že jeho pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. Jinými slovy eeno, jestliže dlužník oslovil své vČ itele (A-9) a tito výslovnČ nevyjád ili sv j nesouhlas s oddlužením (A-11), a to ani v i insolvennímu soudu, je odvolací soud p esvČden o tom, že dlužníkovi nemusí být oddlužení prozatím zcela odep eno. Zárove pokládá odvolací soud za užitené zmínit, že na otázku, zda umožnit oddlužení i osobám s dluhy z podnikání, reaguje též p ijatý vládní návrh tzv. revizní novely insolvenního zákona s úinností ke dni 1.1.2014 (zákon . 294/2013 Sb.), který podporuje zámČr umožnit oddlužení i drobným živnostník m (fyzickým osobám), aniž by museli ukonit podnikání, a dále umožnit oddlužení dlužník m se závazky z podnikání (nové znČní § 389 IZ). P ísný a do jisté míry i formalistický výklad stávající platné znČní insolvenního zákona, dle nČhož insolvenní zákon prozatím v bec neumož uje ešit oddlužením úpadek dlužníka se závazky z podnikání oddlužením, považuje odvolací soud nyní za pomČrnČ obtížnČ spoleensky udržitelný. NehledČ na to, že onen striktní náhled na danou problematiku opustil již ve svém shora zmínČném usnesení i dovolací soud, jeví se tento ve svČtle d vodnČ oekávané modernizace a aktualizace insolvenního zákona být ponČkud zastaralým i tČžkopádným a ve své podstatČ i v dílím rozporu se zásadami insolvenního ízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z úastník nebyl nespravedlivČ poškozen nebo nedovolenČ zvýhodnČn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení vČ itel (§ 5 písm. a/ IZ), jakož i v rozporu s požadavkem na spravedlivou ochranu práv a oprávnČných zájm úastník (§ 1 o.s. .). Odvolací soud je proto toho názoru, že p edbČžná úvaha soudu I. stupnČ o ešení úpadku dlužníka konkursem by s uvedenými zásadami insolvenního ízení ponČkud kolidovala, když sananí zp sob m že být ještČ reálným a pro každého z vČ itel i p íznivČjším, tedy lépe odpovídajícím jejich spolenému zájmu (§ 2 písmeno j/ IZ).

Soud I. stupnČ proto postupoval správnČ, jestliže dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenního ízení uložil, a nepochybil ani p i stanovení její výše, jež se též odvolacímu soudu jeví s ohledem na okolnosti vČci adekvátní k zajištČní úhrady prvotních nebo budoucích náklad insolvenního ízení, a to buć p edpokládaného nepatrného konkursu nebo i event. oddlužení. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s. . a napadené usnesení potvrdil.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání p ípustné (§ 237 odst. 2 písm. a) o.s. .).

V Praze dne 4. listopadu 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva