1 VSPH 1852/2014-A-43
MSPH 94 INS 28133/2013 1 VSPH 1852/2014-A-43

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužnice Simony Richterové, bytem Hráského 1910/11, Praha 4, doručovací adresa: Kádovská 125, Zvánovice, zast. Jaroslavem Richterem, bytem Emilie Hyblerové 525/13, Praha 4, doručovací adresa: Kádovská 125, Zvánovice, zahájené na návrh QI investiční společnost, a.s., sídlem Rybná 682/14, Praha 1, zast. advokátkou Mgr. Dagmar Beníkovou, sídlem Legionářská 3, Olomouc, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 28133/2013-A-38 ze dne 10. září 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 28133/2013-A-38 ze dne 10. září 2014 se mění tak, že se odmítá návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by soud uložil navrhovateli složit do úschovy soudu částku ve výši 2.200.000,-Kč.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 94 INS 28133/2013-B-38 (správně mělo být uvedeno č.j. MSPH 94 INS 28133/2013-A-38) ze dne 10.9.2014 zamítl návrh Simony Richterové (dále dlužnice) na vydání předběžného rozhodnutí, jímž by soud uložil navrhovateli složit do úschovy soudu částku ve výši 2.200.000,-Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. MSPH 94 INS 28133/2013-A-18 ze dne 11.11.2013 zamítl insolvenční návrh QI investiční společnost, a.s. (dále navrhovatel), jímž se domáhal zjištění úpadku dlužnice. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením č.j. 2 VSPH 343/2014-A-34 ze dne 15.8.2014 uvedené usnesení změnil tak, že se insolvenční řízení zastavuje. Toto usnesení nabylo právní moci 29.8.2014. Podáním ze dne 6.9.2014 dlužnice navrhla, aby soud vydal uvedené předběžné opatření, protože zahájením neoprávněného a šikanózního insolvenčního řízení jí vznikla významná finanční újma, ale především ničím nezvratitelná újma zdravotní. Podle dlužnice představuje částka 2.200.000,-Kč základ dosud zcela nevyčíslitelné finanční škody a zejména neodstranitelné a trvalé zdravotní újmy.

Podle soudu prvního stupně z návrhu dlužnice a z příloh k návrhu sice vyplývá zdravotní stav dlužnice, na který dlužnice v návrhu poukazuje, ale z těchto podkladů nelze dovodit, jaká škoda měla dlužnici přímo jako bezprostřední důsledek podání insolvenčního návrhu insolvenčním navrhovatelem vzniknout. V průběhu insolvenčního řízení se neobjevila žádná skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že insolvenční navrhovatel chtěl dlužnici zahájením insolvenčního řízení způsobit zdravotní nebo jinou újmu. Není zřejmá žádná příčinná souvislost o tom, jak by se jednání navrhovatele-podání insolvenčního návrhu-konkrétně mohlo promítnout do finanční a zejména zdravotní situace dlužnice, jejíhož zhoršení se dovolává. Z tohoto důvodu návrh na vydání předběžného opatření zamítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že jejímu návrhu na vydání předběžného opatření v celém rozsahu vyhoví. Argumentovala zejména tím, že nebyl důvod k zamítnutí jejího návrhu a soud prvního stupně měl postupovat v souladu s ust. § 147 odst. 6 insolvenčního zákona.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle ust. § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Z ust. § 82 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Podle ust. § 147 odst. 6 insolvenčního zákona je-li zřejmé, že určité osobě vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vinou insolvenčního navrhovatele škoda nebo jiná újma, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby podaný do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu; předběžné opatření však nelze nařídit před nabytím právní moci takového rozhodnutí. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Při nařízení předběžného opatření dále insolvenční soud postupuje obdobně podle § 100 odst. 2 a 3.

Ust. § 100 odst. 1 téhož zákona určuje, že je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit.

Z výše uvedeného výkladem a contrario vyplývá, že jde-li o předběžné opatření podle ust. § 147 odst. 6, které lze nařídit pouze na návrh, musí navrhovatel předběžného opatření zaplatit, stejně jako v případě podle ust. § 100 odst. 1 insolvenčního zákona, jistotu. Podle ust. § 75b odst. 1 o.s.ř. je tak povinen učinit z vlastní iniciativy (bez výzvy soudu) nejpozději ve stejný den, kdy insolvenčnímu soudu došel jeho návrh na nařízení předběžného opatření. Účelem jistoty je zajistit nárok na náhradu škody nebo jiné újmy, která může vzniknout následkem nařízení předběžného opatření.

Jistota za předběžné opatření je stanovena v obchodních věcech ve výši 50.000,-Kč a v ostatních věcech ve výši 10.000,-Kč. Jelikož insolvenční řízení a incidenční spory nenáleží mezi věci obchodní, postačuje v těchto případech složení jistoty ve výši 10.000,-Kč. V poměrech projednávané věci to znamená, že dlužnice byla nejpozději v den podání návrhu na nařízení předběžného opatření povinna složit jistotu ve výši 10.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by dlužnice jistotu ve výši 10.000,-Kč složila, nebylo namístě věcně se návrhem zabývat, nýbrž soud prvního stupně měl uvedený návrh na předběžné opatření podle ust. § 75b odst. 2 o.s.ř. bez dalšího odmítnout.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 a napadené usnesení změnil způsobem, uvedeným ve výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 24. listopadu 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová