1 VSPH 1845/2013-A-21
KSPH 41 INS 15495/2013 1 VSPH 1845/2013-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice: Eva anonymizovano , anonymizovano , bytem Šrámkova 495, 259 01 Votice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2013, č.j. KSPH 41 INS 15495/2013-A-14,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2013, č.j. KSPH 41 INS 15495/2013-A-14, se mění tak, že dlužnice je povinna zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením ze dne 16. srpna 2013 Krajský soud v Praze uložil dlužnici Evě anonymizovano , aby do pěti dnů od doručení usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud s odkazem na § 108 insolvenčního zákona (dále též IZ) zejména uvedl, že předběžně posoudil insolvenční návrh a dospěl k závěru, že dlužnice nedisponuje dostatečným příjmem (starobní důchod ve výši 9.375,-Kč, dále příjem z dohod o pracovní činnosti ve výši 2.465,-Kč měsíčně) a ve vztahu k výši závazků (cca 696.630,-Kč) tak nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. Dlužnice je vlastníkem nemovitosti-pozemek p.č. 725/3 orná půda v k.ú. Votice, obec Votice, okr. Benešov-jejíž obvyklá cena byla znaleckým posudkem ze dne 26.6.2013 určena ve výši 28.000,-Kč. Soud proto přípisem ze dne 17. června 2013 vyzval dlužnici k navýšení příjmů (darovací smlouvou, další pracovní smlouvou apod.). Zároveň dlužnici poučil o tom, že nezmění-li se výše jejího příjmu dlužníka, či nevezme-li svůj návrh na povolení oddlužení zpět, pak nebude za 5 let schopna uhradit více jak 30 % svých nezajištěných závazků a soud tak bude nucen rozhodnout o prohlášení konkursu. Insolvenční soud vysvětlil, že považuje výše uvedenou zálohu za přiměřenou, neboť přihlédl k tomu, že stanovit výši zálohy při horní zákonem upravené hranici by pro dlužnici pravděpodobně znamenalo, že svůj úpadek nebude moci řešit v rámci insolvenčního řízení, neboť její finanční situace je taková, že není schopna jednorázově uhradit vyšší částku. S ohledem na sociální charakter zákona, který dlužníkovi umožňuje vymanit se z tíživé finanční situace, by ani nebylo vhodné zálohu neuložit vůbec, neboť je žádoucí, aby insolvenční správce měl po svém ustanovení do funkce k dispozici potřebné finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce. Veden těmito úvahami vyměřil soud zálohu ve výši 15.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Namítala zejména, že její starobní důchod je spolu s příjmem u dohody o pracovní činnosti dostatečným k úhradě alespoň třiceti procent jejích závazků. Nadto jí soud nesdělil, o jakou částku by měla měsíčně svůj příjem navýšit, když dle jejího propočtu pokud ke svým závazkům ve výši 696.630,-Kč připočte odměnu insolvenčního správce 65.340,-Kč, dojde se k sumě 761.970,-Kč, již by dlužnice z měsíční platby ve výši 4.000,-Kč měla z požadovaných 30 % uhradit. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

S přihlédnutím k počtu věřitelů i souhrnné výši závazků dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když uložil dlužnici povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Na rozdíl od soudu I. stupně je ale odvolací soud toho názoru, že pro prvotní fázi insolvenčního řízení bude postačovat záloha ve výši 5.000,-Kč, a další náklady řízení budou hrazeny v závislosti na způsobu řešení úpadku.

Při úvaze o výši zálohy totiž vyšel odvolací soud z toho, že při insolvenčním soudem zvažovaném měsíčním příjmu 11.840,-Kč (9.375,-Kč starobní důchod + 2.465,-Kč z dohody o pracovní činnosti) by dlužnice dle kalkulátoru splátek přístupného veřejnosti na webových stránkách ministerstva spravedlnosti měla být schopna zaplatit věřitelům za pět let celkem 231.000,-Kč, tedy přece jenom více než požadovaných třicet procent svých závazků (696.630,-Kč), a to i při zohlednění zákonných požadavků insolvenčního správce.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že výši zálohy snížil na částku 5.000,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 5. listopadu 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová