1 VSPH 1833/2014-B-13
KSUL 71 INS 14967/2014 1 VSPH 1833/2014-B-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužnice Michaely Chramostové, nar. 4.4.1975, bytem Most, Bělehradská 316, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. srpna 2014, č.j. KSUL 71 INS 14967/2014-B-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. srpna 2014,

č.j. KSUL 71 INS 14967/2014-B-8, se v bodech I., II., III., IV. výroku z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem neschválil oddlužení dlužnice Michaely Chramostové (dále jen dlužnice ; bod I. výroku) a prohlásil konkurs na její majetek (bod II. výroku) s tím, že bude řešen jako nepatrný (bod III. výroku). Určil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku) a že bude vykonávat působnost věřitelského výboru do okamžiku jeho zvolení (bod V. výroku), a insolvenční správkyni Ing. Gabriele Burzové (dále jen správkyně ) uložil povinnosti uvedené v bodě VI. výroku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 6.6.2014 (A-8) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, že dne 18.8.2014 proběhlo přezkumné jednání (a první schůze věřitelů, na níž se nedostavil žádný věřitel), na němž byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky 35 věřitelů v celkové výši 1.738.458,67 Kč.

Ze zprávy správkyně a z výpovědi dlužnice soud I. stupně zjistil, že dlužnice uvedla v návrhu na povolení oddlužení, že má 47 věřitelů, vůči nimž má závazky v celkové výši 2.068.000,-Kč, že se do insolvenčního přihlásilo 35 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.738.458,67 Kč, že dlužnice je svobodná a má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a že 30 % jejích nezajištěných závazků činí 521.537,60 Kč. Výpočtem zabavitelné částky mzdy (z čistého měsíčního příjmu dlužnice ve výši 22.858,-Kč) zjistil, že výše měsíční splátky dlužnice činí 12.027,-Kč a že za 60 měsíců je dlužnice schopna uhradit zhruba 721.620,-Kč. Po odečtení nároků správkyně ve výši 65.340,-Kč (odměna ve výši 750,-Kč + hotové výdaje ve výši 150,-Kč, vše s připočtením 21 % DPH ve výši 189,-Kč x 60 měsíců) zbývá 656.280,-Kč, což umožní více jak 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřipadá v úvahu, neboť dlužnice vlastní jen běžné vybavení domácnosti a na penzijním připojištění má zůstatek ve výši 88.830,64 Kč.

Soud I. stupně dále zjistil, že nejméně 28 závazků dlužnice vzniklo v období roku 2013, přičemž např. v měsíci říjnu 2013 dlužnice uzavřela 9 nových úvěrových smluv, což učinila v době, kdy věděla, že nebude schopna svým závazkům dostát, a svoji situaci pak řešila podáním insolvenčního návrhu spojeným s návrhem na povolení oddlužení (30.5.2014). Soud konstatoval, že množství přihlášených věřitelů a cyklické uzavírání dalších úvěrových smluv bylo účelové a svědčí o nepoctivém záměru dlužnice, když např. v čestném prohlášení o výši závazků ze dne 7.11.2013 při uzavírání smlouvy o půjčce u věřitele č. 31 HELP FINANCIAL, s.r.o. (dále jen věřitel ) dlužnice uvedla, že nemá žádné závazky, a na nepoctivý záměr dlužnice poukázal uvedený věřitel. K tomu dlužnice uvedla na jednání konaném dne 18.8.2014, že si brala půjčky proto, aby jimi zaplatila ty předchozí, a že byla v zoufalé situaci a vytloukala klín klínem.

V množství přihlášených věřitelů, v cyklickém uzavírání nových úvěrových smluv a v nepravdivém čestném prohlášení o výši závazků ze dne 7.11.2013 při uzavírání smlouvy o půjčce s věřitelem shledal soud I. stupně učebnicový příklad nepoctivého záměru dlužnice. Proto postupoval podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a oddlužení neschválil a na majetek dlužnice prohlásil konkurs, jenž bude řešen jako nepatrný (§ 314 odst. 1 a 2 IZ).

Proti bodům I., II. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a povolil oddlužení splátkovým kalendářem . Vysvětlovala, že svým návrhem nesledovala nepoctivý záměr, že se do finančních problémů dostala vlastní nezodpovědností, když čerpala úvěry na zařízení domácnosti a její příjmy nestačily na úhradu nákladů a na všechny splátky. Svoji situaci se snažila zvládnout tím, že si brala nové úvěry na splácení těch předchozích, aby uhradila včas všechny splátky, a že si z čerpaných prostředků za poslední rok nic neponechala a vše použila na úhradu splátek. Později pochopila, že takto nelze pokračovat donekonečna, a proto se snažila vše řešit cestou insolvenčního řízení. Nyní se snaží poctivě se vypořádat se svými věřiteli, a proto v insolvenčním návrhu uvedla všechny své závazky a nic nezamlčela ani nezatajila. Dnes má stabilní a dobře placené zaměstnání, všechny prostředky využívá k úhradě splátek a od října 2013 nečerpala žádné nové úvěry. Přiznala se, že se do finančních problémů dostala vlastní marnotratností, a vyjádřila názor, že z jejího jednání lze usuzovat, že změnila svůj dosavadní přístup, a nelze z něho dovozovat nepoctivý záměr.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V dané věci soud I. stupně neschválil oddlužení dlužnice vycházeje ze zjištění, že dlužnice podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr, jenž shledal v množství přihlášených věřitelů, v cyklickém uzavírání nových úvěrových smluv a v nepravdivém čestném prohlášení o výši závazků ze dne 7.11.2013 při uzavírání smlouvy o půjčce s věřitelem.

Odvolací soud shora uvedené závěry soudu I. stupně nesdílí.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Z návrhu na povolení oddlužení odvolací soud zjistil, že v něm dlužnice uvedla, že má 47 věřitelů, vůči nimž má 55 nezajištěných závazků v celkové výši 2.068.000,-Kč, jež předpokládala uspokojit při oddlužení plněním splátkového kalendáře do výše 32 % jejich hodnoty, přičemž v četnosti věřitelů dlužnice neviděl soud I. stupně (správně) dříve žádný problém, když usnesením ze dne 6.6.2014 (A-8) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Proto za situace, kdy se do insolvenčního přihlásilo (méně) jen 35 věřitelů s pohledávkami v celkové (nižší) výši 1.738.458,67 Kč, nelze tím spíše vzhledem k počtu věřitelů připínat nepoctivý záměr.

Pokud jde o cyklické uzavírání úvěrových smluv nebo o nepravdivé čestné prohlášení dlužnice o výši jejích závazků ze dne 7.11.2013 při uzavírání další smlouvy o půjčce, zastává odvolací soud názor, že dlužnice toto své (jistě neuvážené) jednání hodnověrně a shodně vysvětlovala, a to jak v návrhu na povolení oddlužení (kolonka č. 7 formuláře), tak posléze na schůzi věřitelů (B-7) nebo v odvolání (B-9) tím, že se do finančních problémů dostala vlastní nezodpovědností, když původně čerpala úvěry jen na zařízení domácnosti, avšak její příjmy nestačily na úhradu všech splátek, když se tuto svoji situaci snažila řešit (nesprávně) dalšími úvěry na splácení těch předchozích, a po té, co si uvědomila, že toto řešení nepředstavuje reálné východisko z její situace, rozhodla se (správně) pro insolvenční řízení. I když lze přisvědčit názoru, že se dlužnice chovala nezodpovědně při uzavírání úvěrových smluv, když přecenila svoji schopnost je následně splácet a uzavíráním dalších smluv jen vytloukala klín klínem a dále se zadlužovala, nelze přehlédnout, že se dlužnice z tohoto svého neuváženého jednání poučila, když od října 2013 již neuzavřela žádný nový spotřebitelský úvěr a v květnu 2014 podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V případě dlužnice jde vskutku k učebnicový příklad, jak soud I. stupně trefně uvedl, nikoliv však nepoctivého záměru dlužnice, ale dluhové pasti, do níž se dostává typický dlužník-spotřebitel, pro něhož je určeno oddlužení jakožto sanační způsob řešení jeho úpadku. V souzené věci nelze přehlédnout, že se dlužnice svým závazkům nevyhýbá, ale naopak se k nim hlásí a žádné nezamlčovala, její insolvenční návrh i návrh na povolení byl perfektní (A-1) a byl opatřený všemi potřebnými přílohami (A-2), že všechny přihlášené pohledávky byly zjištěny, přičemž dlužnice žádné z nich nepopřela (B-7), a že žádný další z přihlášených věřitelů proti jejímu oddlužení ničeho nenamítal.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že v soudem I. stupně nalezených okolnostech věci nelze spatřovat nepoctivost záměru dlužnice při podání návrhu na povolení oddlužení. Proto za situace, kdy z obsahu insolvenčního spisu ve shodě se zprávou správkyně (B-5) vyplývá, že příjmy dlužnice umožní při oddlužení plněním splátkového kalendáře plné uspokojení nároků správkyně a poměrné uspokojení nezajištěných věřitelů do výše 37 % hodnoty jejich pohledávek, je odvolací soud přesvědčen o tom, že oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře nic nebrání.

Dle přesvědčení odvolacího soudu dosavadní průběh insolvenčního řízení nasvědčuje spíše tomu, že dlužnice nyní svým chováním zřetelně projevuje poctivý záměr následky nezvládnutí své ekonomické situace napravit a že veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším řešením jejího úpadku. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužnice již nyní nepatrným konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ). Nelze totiž přehlédnout, že v nepatrném konkursu při absenci významnějšího majetku dlužnice (mobiliář + 88.000,-Kč na penzijním připojištění) její věřitelé v podstatě nic nedostanou, na rozdíl od řešení úpadku dlužnice splátkovým kalendářem, jenž je stále ještě reálný a podle něhož by věřitelé obdrželi v příštích 5 letech plnění v minimální výši 37 % jejich zjištěných pohledávek a nároky insolvenční správkyně by byly zcela zapraveny z příjmů dlužnice. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že dřívější konání dlužnice sice vykazovalo rysy nepoctivosti (v tomto směru se odvolací soud od ve své podstatě správného náhledu soudu I. stupně liší toliko při posuzování intenzity a míry dopadu jednání dlužnice), nicméně při zvážení všech pro věc podstatných skutečností popsaných shora dovozuje, že je (byť se jedná o situaci téměř hraniční) namístě umožnit dlužnici, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčila soud a zejména své věřitele o tom, že její snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužnice nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jejího úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku dlužnice konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení v napadených bodech I., II. výroku a na nich závislých bodech III. IV. výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud I. stupně schválí oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová