1 VSPH 1832/2013-B-2583
MSPH 96 INS 714/2009 1 VSPH 1832/2013-B-2583

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, IČO 00033243, sídlem Na Hutmance 300/7, Praha 5-Jinonice, zastoupeného JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem Jiráskova 236, Mělník, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání Mgr. Luďka anonymizovano , anonymizovano , bytem Týřovická 1346/6, 153 00 Praha 16-Radotín, zast. JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem Prvního pluku 320/17, Praha 8-Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2013, č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-2157,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2013, č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-2157, se m ě n í tak, že se určuje odměna insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána ve výši 5 082,-Kč za bezúplatný převod bytové jednotky a nebytové jednotky uvedené v jeho návrhu ze dne 20. ledna 2012 (B-1689) do vlastnictví oprávněné osoby Mgr. Luďka anonymizovano a náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů s tím spojených ve výši 1.000,-Kč.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl o tom, že odměna insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána (dále jen správce) dlužníka Pražské stavební bytové družstvo (dále jen dlužník) podle § 285 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) při převodu nemovitostí popsaných v jeho návrhu zveřejněném pod č.l. B-1689 do vlastnictví člena družstva dlužníka-oprávněné osoby Mgr. Luďka anonymizovano (dále jen odvolatel) činí 14.166,-Kč + DPH (bod I. výroku) a správci uložil, aby vyčíslil náhradu nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů k postupu podle § 285 odst. 4 IZ v určené lhůtě 14 dnů, pokud je bude požadovat (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně především uvedl, že při stanovení výše odměny insolvenčního správce vycházel z toho, že se správce domáhal návrhem (B-1689) určení své odměny podle § 285 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) za převod bytové jednotky č. 1346/6 ve 4. nadzemním podlaží budovy č.p. 1344, 1345, 1346, odpovídajícího spoluvlastnického podílu na pozemcích a odpovídajícího spoluvlastnického podílu ke společným částech domu a dále za převod nebytové jednotky č. 1346/209 a odpovídajícího spoluvlastnického podílu k týmž pozemkům, vše zapsáno na LV č. 1741 pro obec Praha a katastrální území Radotín. Správce v návrhu rozepsal své jednotlivé úkony, jež musel provést za účelem převodu jednotky, což si celkem vyžádalo 17 hodin času a celkovou výši odměny navrhl ve výši 51.792,-Kč a na náklady spojené s převodem navrhoval soudu stanovit 1.000,-Kč, neboť k dohodě o výši jeho odměny s oprávněnou osobou nedošlo.

Soud I. stupně podrobně rozebíral § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, se závěrem, že při určení odměny insolvenčního správce je třeba přihlédnout zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti.

Ohledně délky doby konstatoval, že úpadek dlužníka byl zjištěn dne 17.4.2009, že žádosti o vyplacení odměny jsou projednávány od r. 2010 do r. 2012, tedy že proces převodu jednotek trvá od prohlášení úpadku do července 2012. Proto uzavřel, že správcem kalkulovaných 17 hodin práce u oprávněných osob považuje za reálný.

Kritérium rozsahu a náročnosti úkonů správce naplnil soud I. stupně jednotlivými úkony správce tak, jak je správce vykázal, se závěrem, že jednotlivé věci oprávněných osob jsou v obdobném stadiu rozpracovanosti a že daná věc není žádnou výjimkou.

Soud I. stupně zaujal názor, že se odvolatelé mýlí, pokud měli za to, že správce nadbytečně kontroloval a ověřoval některé listiny. Dle soudu I. stupně nelze klást správci k tíži jeho pečlivost, když ověřoval, studoval a prověřoval doklady a listiny týkající se jednotlivých oprávněných osob, neboť v minulosti byly zaznamenány případy, kdy se některé osoby vydávaly za oprávněné osoby, ačkoliv jim nebyly, nebo že anuita jednotky nebyla řádně splacena nebo nebyly vypořádány vzájemné závazky apod. Připomenul, že správce u dlužníka postrádal výhodu spočívající ve vedení řádných záznamů a složek členů družstva. Proto byla na místě pečlivost správce, jak ve vztahu k jeho odpovědnosti, tak i ve vztahu k věřitelům.

Soud I. stupně vyšel z internetových nabídek právních služeb, jež se pohybují v rozmezí od 1.000,-Kč do 7.000,-Kč za hodinu práce, protože analogie profese insolvenčního správce a advokáta je v projednávané věci srovnatelně nejbližší, když hodinová sazba práce se nejčastěji pohybuje mezi 2.000,-Kč a 3.000,-Kč. V dané věci neměl soud I. stupně důvod pochybovat o tom, že správce vynaložil na případ odvolatelů 17 hodin práce. Odhadl, že 2/3 z vykázaných hodin byla odborná práce, která vyžadovala specifické znalosti, zkušenosti, praxi a vzdělání a že 1/3 z vykázaných hodin byla práce jen administrativního charakteru. Odbornou práci ocenil soud I. stupně částkou 1.500,-Kč za hodinu. Ovšem s přihlédnutím k tomu, že správce musel evidentně důkladně nastudovat specifika dané problematiky, vč. přiléhající judikatury, avšak takové nastudování je použitelné pro všechny obdobné kauzy (s výjimkou na každý případ naléhajících rozdílností) , a s přihlédnutím k opakujícím se faktorům, ji snížil na částku 1.000,-Kč za hodinu odborné práce. Jako přiměřenou odměna za práce administrativního charakteru, pak stanovil částku 500,-Kč za hodinu rovněž s přihlédnutím k tomu, že i tyto práce podléhají určité shodnosti ve více projednávaných kauzách.

Při určení výše odměny správce vzal soud I. stupně v úvahu i odpovědi vyzvaných respondentů, byť pouze z orientačního hlediska. Závěrem shrnuto: soud I. stupně vzal v úvahu počet pracovních hodin vykázaných správcem, stadium rozpracovanosti převodu v případě odvolatelů, rozsah a náročnost prováděných úkonů v návaznosti na odborné, informační předpoklady a znalosti. Tak dospěl k závěru, že jako přiměřenou odměnu lze správci přiznat odměnu ve výši 14.166,-Kč.

Protože má správce vedle odměny též právo na náhradu nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů, vyzval jej soud I. stupně k jejich uplatnění a doložení ve lhůtě 14 dnů.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dovolával se stenografických záznamů ze schůzí Poslanecké sněmovny a pořadů České televize, z nichž shodně vyplývá, že insolvenční správce dělá normální advokátní úkon, který spočívá v jednoduchých kancelářských pracích při převodu jednotky, za což mu od oprávněných osob náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech úkonů a odměna v obvyklé výši, která dosahuje řádově několik tisíc Kč. Měli za to, že jejich nárok na bezúplatný převod jednotky byl dostatečně osvědčen listinami předloženými správci dlužníkem (seznam členů družstev, seznam jednotek dlužníka, úvěrové smlouvy k investičním úvěrům anuitám, knihy členů), a že správce jen předstírá, že mu dlužník neposkytl součinnost, což považovali za účelové s cílem navýšit jeho odměnu za údajně ztíženou administrativu převodů jednotek. Polemizovali s vykázaným počtem hodin, jež správce vynaložil na jejich věc, předkládali svoji představu o počtu hodin na jednotlivé úkony a na jednotlivých příkladech dovozovali jeho nadsazenost a nereálnost, neboť v řadě případů šlo o rutinní úkony, které šlo zvládnout během několika minut (zasílání všeobecných výzev) a nikoliv hodin. K analýze jednotlivých úkonů správce uváděli konkrétní okolnosti a dokumenty, které měl správce k dispozici a nemusel si je duplicitně obstarávat nebo provádět složité analýzy. Správcem uváděný údaj o počtu vynaloženého času v hodinách za jednotlivé úkony považovali za mnohonásobně nadhodnocený. Prostým pronásobením správcem vykázaných počtem hodin a 369 oprávněnými osobami dospěli k závěru, že jím údajně spotřebovaný čas přesahuje fond možné pracovní doby, přičemž správce se nezabývá pouze tímto (jedním) dlužníkem, ale také dalšími časově náročnými insolvenčními věcmi. Dle jejich názoru by měl správce dostat odměnu za administrativní zpracování převodu . Připomněli, že dle zpráv blíže neurčených bytových družstev se pohybuje odměna za bezúplatný převod jednotky ve výši 4.500,-Kč až 6.000,-Kč včetně DPH s tím, že pokud by do nákladů měly být zahrnuty všechny nejnutnější činnosti, které by bylo třeba učinit, neměla by cena přesáhnout částku 5 až 7 tisíc Kč. Připomněli, že dle soudem I. stupně objednaného posudku, by cena za převod jednotek do vlastnictví manželů Čechových a Ing. Kolody činila jen 6.000,-Kč, což však soud I. stupně neakceptoval a posudek označil za nevěrohodný. Vyjádřili názor, že výsledek práce znalce zřejmě neodpovídal představě soudu I. stupně; to však nemůže být záminkou pro jeho odmítnutí. Kritizovali soud I. stupně za to, že nekriticky přejímá správcem vykázaný počet hodin. Uvedl, že dlužník nebyl nikdy vyzván k doplnění údajně neúplných a nekompletních dokladů týkajících se osobních složek členů družstva. Nesouhlasili s tím, že soud I. stupně nerozhodl o výši nákladů na provedení kroků potřebných k převodu, ačkoli je správce specifikoval v částce 500,-Kč, čímž je uvrhl do stavu nejistoty, jaká bude jejich konečná výše, když v 260 jiných případech, o nichž soud I. stupně již rozhodoval, jejich výše činila právě 500,-Kč. Závěrem shrnuli, že za administrativní úkon bezúplatného převodu by měla být stanovena odměna obvyklá, a to ve výši zjištěné soudem I. stupně ze zpráv bytových družstev a advokáta i znalce, což soud I. stupně ignoroval.

Vrchní státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvolání ze dne 13.11.2013 (B-2517) navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že správci určí odměnu za převod jednotky ve výši, kterou považovalo za přiměřenou v rozmezí 7 až 8 tisíc Kč s akceptací aktualizovaného požadavku správce na náhradu nákladů ve výši 1.000,-Kč. Připomnělo svůj dřívější názor, že měřítkem odměny správce za činnost spojenou s převodem bytu má být nikoli hodnota bytu, nýbrž množství jím účelně vynaložené námahy s ohledem na kvantitu správcovy práce (tj. např. kolik hodin se jednotlivým případem zabýval) a její kvalitu (tedy, kolik peněz může správce např. za 1 hodinu požadovat). Vodítkem v tomto směru by neměl být ani (modifikovaný) advokátní tarif nebo odhadem stanovený hodinový výtěžek práce správce při samotném spravování podstaty, ale skutečnost, že bezúplatné vydání bytu bytového družstva jeho členovi představuje nejen určité množství práce, ale je zároveň určitým produktem, majícím na tuzemském trhu svoji relativně ustálenou cenu, jež je v ČR dosti frekventovaná. Ačkoliv si soud I. stupně v souladu s pokyny odvolacího soudu obstaral potřebné podklady pro své rozhodnutí, na výpočet odměny správce podle nich však prakticky rezignoval a odměnu vypočetl vynásobením nekriticky převzatého údaje správce o počtu nutných hodin práce a sazby stanovené volnou úvahou s použitím snížených cen advokátních služeb. Zopakovalo, že honorována má být účelně vynaložená námaha a že konečným a rozhodujícím kritériem by měla zůstat cena obvyklá, neboť není ospravedlnitelné, aby za tutéž práci (resp. za tentýž výsledek) měl jeden družstevník platit správci diametrálně více než jiný u normálního družstva.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou odvolatelé subjektivně legitimováni k podání odvolání proti napadenému usnesení, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť určení odměny insolvenčního správce a náhrady jeho nákladů podle § 285 odst. 4 IZ se dotýká jejich práv či povinností (§ 15 IZ) a napadeným usnesením by jim mohla být způsobena újma na jejich majetkových právech.

Vrchní soud v Praze, aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, proto přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 285 odst. 4 IZ je insolvenční správce při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu. Nakládání s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví bytového družstva je omezeno právem fyzických osob-členů družstva, již jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, a insolvenční správce je proto musí nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Insolvenční správce je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu těchto bytů a nebytových prostor potřebné. Za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k výlučnému nabytí vlastnictví takovou nabídku do tří měsíců od jejího doručení, přikročí insolvenční správce ke zpeněžení, přičemž ustanovení zvláštního zákona o ochraně práv nájemců se v těchto případech již nepoužijí.

Odvolací soud již ve své rozhodovací praxi, např. v usnesení ze dne 31.1.2011, č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1068/2010-B-874, opakovaně vyložil, že nárok oprávněné osoby na bezplatný převod bytu či nebytového prostoru do jejího vlastnictví dle výše citovaného ustanovení je zvláštním druhem zákonného předkupního práva. Okolnost, že jde o převod bezplatný, v poměrech insolvenčního práva znamená, že ačkoli se tak děje v rámci zpeněžování majetkové podstaty, není tu výtěžek použitelný pro uspokojení pohledávek věřitelů. Zákon současně podmiňuje nárok na převod tím, že oprávněná osoba je povinna zaplatit jak náklady, jež si vyžádají všechny k tomu potřebné úkony insolvenčního správce, tak odměnu insolvenčního správce za toto zpeněžení majetkové podstaty. Insolvenční správce přitom není oprávněn (a to ani zálohově) hradit náklady spojené s převodem z majetkové podstaty, proto je nezbytné, aby je oprávněná osoba uhradila předem.

Ze shora uvedeného lze dovodit, že převod bytu nebo nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné osoby je činností správce při zpeněžování majetkové podstaty. Tomuto závěru odpovídá i to, že § 285 IZ je součástí dílu pátého, jenž upravuje právě zpeněžování majetkové podstaty. Odměnu správce za zpeněžování majetkové podstaty upravuje vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů; právě tato vyhláška je tedy tím zvláštním právním předpisem, jenž zmiňuje § 285 odst. 4 IZ.

S přihlédnutím k tomu, že-jak zdůrazněno výše-zde není výtěžku zpeněžení, vycházel odvolací soud i v tomto projednávaném případě z přesvědčení (shodně jako např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.10.2013 v obdobné věci projednávané pod sp. zn. MSPH 96 INS 714/2009, 1 VSPH 1486/2013-B), že se odměna správce za provedení úkonů potřebných k bezplatnému převodu bytů a nebytových prostor do vlastnictví oprávněných osob podle § 285 odst. 4 IZ-v případech, kdy se na ní oprávněná osoba se správcem nedohodla-určí podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Právo na výplatu této odměny vzniká rozhodnutím insolvenčního soudu, jenž jí určí podle kritérií stanovených právě v § 5 uvedené vyhlášky, není-li o její výši uzavřena dohoda mezi správcem a oprávněnou osobou. Při úvaze o výši odměny soud přihlédne zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti úkonů správce potřebných k převodu bytu či nebytového prostoru do vlastnictví každé z oprávněných osob. Její výše může (logicky) záviset i na tom, v jakém stadiu se bude proces uspokojování nároku konkrétní oprávněné osoby v insolvenčním řízení nalézat.

V dané věci určil soud I. stupně správci jeho odměnu vycházeje z toho, že pravdivým je rozsah jím vykázaných činností a jejich časová náročnost (17 hodin práce), a 2/3 jím vykázaných hodin honoroval hodinovou sazbou 1.000,-Kč a zbývající 1/3 ocenil hodinovou sazbou 500,-Kč.

Pokud jde o rozsah a náročnost úkonů správce potřebných k převodu jednotky do vlastnictví odvolatelů nemá ani odvolací soud-ve shodě se soudem I. stupně-důvod pochybovat o věcné správnosti jednotlivých činností (doložených příslušnými listinami) popsaných v návrhu správce ze dne 30.1.2012 (B-1695), dle něhož správce: -převzal složku odvolatelů od dlužníka, -převzal a zaevidoval podklady předložené odvolateli, -analyzoval podklady převzaté od odvolatelů a od dlužníka a zjišťoval, zda odvolatelům svědčí právo na převod (tj. zda odvolatelé jsou členy družstva k okamžiku vzniku nájemního vztahu, zda splatili členský podíl, zda učinili výzvu k převodu jednotky ve lhůtě do 30.6.1995, zda jsou členy družstva i nadále a zda trvá jejich nájemní vztah), -sepsal a odeslal nabídku k bezúplatnému převodu, -sepsal výzvu k doplnění, -sepsal a odeslal návrh na rozhodnutí soudu o odměně, -vyhotovil smlouvu o převodu vlastnictví jednotky, -vyhotovil výzvu k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví jednotky, -vyhotovil návrh na zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, -sepsal prohlášení o zániku zajišťovacích práv, -vedl celkovou evidenci oprávněných osob.

Odvolací soud proto neshledal v zásadě důvodnou tu část odvolání, v níž odvolatelé zpochybňovali věcný rozsah činnosti správce, neboť shora popsané úkony shledal též odvolací soud nezbytnými k převodu jednotky podle § 285 odst. 4 IZ. K tomu odvolací soud dodává, že s ohledem na odpovědnost insolvenčního správce za převod bytové jednotky nerozlišoval v dané věci při posuzování času, jenž na přípravu a provádění úkonů s tím spojených potřeboval to, zda v minulosti byly některé z přípravných úkonů (jak ve svém doplnění odvolání ze dne 4.11.2013 namítal odvolatel) připraveny úpadcem, a insolvenční správce je pouze přepracoval, nebo zda je od počátku sepisoval insolvenční správce. Rovněž skutečnost, zda v případě odvolatele byla doručena výzva k předložení podkladů, není, s ohledem na dále rozvedené úvahy odvolacího soudu, pro posouzení celkové výše odměny insolvenčního správce rozhodující otázkou.

Pokud jde o správcem vykázanou dobu 17 hodin, které nad posuzovanou věcí strávil, zastává odvolací soud dále odůvodněný názor, že kritérium délky doby je jen jedním z hledisek, nikoliv však jediným či rozhodujícím, při úvaze o výši odměny.

Zbývá určit, zda ve shora vymezeném skutkovém rámci správcem navržená odměna ve výši 51.792,-Kč (včetně DPH) je přiměřená zejména s přihlédnutím k délce doby, rozsahu a náročnosti úkonů správce potřebných k převodu jednotky do vlastnictví odvolatelů.

Odvolací soud-ve shodě se soudem I. stupně (a s odvolateli)-zastává názor, že nikoli.

Dle názoru odvolacího soudu-ve shodě se shora uvedeným stanoviskem Vrchního státního zastupitelství v Praze-by měla být základním a rozhodujícím východiskem obvyklá cena účtovaná za převode jednotek do vlastnictví oprávněných osob s event. přihlédnutím k poněkud větší pracnosti, jde-li o družstvo, na jehož majetek byl prohlášen konkurs. Ačkoliv v dané věci činnost správce spočívala na individuálním posouzení podkladů vztahujících se k právnímu postavení odvolatelů, v další fázi řízení se již jednalo spíše o typizovanou činnost, při které správce vycházel ze své dosavadní praxe včetně znění výzev, nabídek k převodu, znění smluv nebo návrhů soudu na určení své odměny, které používal univerzálně vůči všem oprávněným osobám podle jednotně vytvořeného vzoru. Z uvedeného je zřejmé, že nikoliv veškerá činnost správce byla činností čistě odbornou, ale v podstatném rozsahu šlo o činnost administrativní, jejíž hodnota práce je výrazně nižší, a o činnost typizovanou a rutinní, vzhledem ke značnému počtu opakujících se případů (družstvo má 369 členů). Ostatně odvolatelé (stejně jako někteří další členové družstva) správci iniciativně dodávali potřebné podklady, čímž mu jeho činnost do určité míry usnadňovali.

Kompletní cena za zpracování bezúplatného převodu vlastnictví bytové jednotky ze strany bytového družstva (či jiného vlastníka) se pohybuje v rozmezí 4.000,-Kč až 6.000,-Kč (bez DPH) na území hl.m. Prahy (B-2074), jak lze zjistit především z relevantních odpovědí soudem I. stupně dotázaných bytových družstev. Dále jak Vrchní soud v Praze již ve svých dřívějších kasačních rozhodnutích (např. v usnesení ze dne 3.5.2011, sp. zn. 1 VSPH 88/2011-B-1005) vyložil, pro výpočet odměny nelze použít způsob výpočtu odměny podle advokátního tarifu (z tarifní hodnoty vycházející z tržní ceny převáděné jednotky), neboť takový postup zjevně neodpovídá zákonné konstrukci tohoto nároku správce, jenž je honorován především za administrativní zpracování převodu.

Na rozdíl od soudu I. stupně a s přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem věci dospěl proto odvolací soud k závěru, že přiměřená odměna správce za bezúplatný převod jednotek (bytu a garáže) do vlastnictví odvolatele činí dle § 5 vyhlášky částku 4.200,-Kč, což s připočtením 21 % DPH činí 5.082,-Kč, neboť lépe odpovídá délce doby potřebné pro uvedenou činnost správce, i jejímu rozsahu a náročnosti, neboť se jedná o činnost spíše typizovanou a opakující se, u které nelze na straně jedné opominout potřebu odborné přípravy a posouzení jednotlivých úkonů správcem, na straně druhé však je nutno přihlédnout k úspoře času i využití již nabytých odborných poznatků, které nabízí do určité míry rutinní postup správce. Tento argument se jeví odvolacímu soudu při současném posouzení ostatních výhrad odvolatele jako rozhodující. Pokud jde o náklady nezbytně vynaložené na provedení všech potřebných úkonů (jedná se toliko o hotové výdaje správce spojené s vkladovým řízením), došlo ode dne 1.1.2012 ke zvýšení správního poplatku za přijetí návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí z částky 500,-Kč (jak správce původně požadoval) na částku 1.000,-Kč (položka 120 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích). Proto odvolací soud rozhodl též o jejich náhradě v předepsané výši tak, aby i v této otázce byla nastolena potřebná jistota.

K výši zálohy, kterou odvolatel složil ve výši 2.000,-Kč v době před zahájením insolvenčního řízení dlužníku, odvolací soud při stanovení výše odměny insolvenčního správce nepřihlížel, neboť možnost jejího využití pro účely odměny insolvenčního správce za shora popsaný převod bytové jednotky bude nutno posoudit v projednávaném případě zvlášť s ohledem na způsob její evidence dlužníkem a případné převzetí uvedeného plnění správcem do majetkové podstaty.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky odvolací soud nerozhodoval, neboť projednání odměny insolvenčního správce za převod bytové jednotky spadá do rámce insolvenčního řízení, v němž účastníci právo na náhradu nákladů řízení uplatnit nemohou (§ 170 písm. f/ IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. prosince 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková