1 VSPH 1831/2013-B-51
MSPH 96 INS 24474/2011 1 VSPH 1831/2013-B-51

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Link, a.s., IČO: 25060759, sídlem Jungmannovo nám. 14/754, Praha 1, zast. Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou se sídlem V Kolkovně 5, 110 00 Praha 1, o odvolání věřitele č. 2 Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem USA, 92626, Kalifornia, Costa Mesa, zast. JUDr. Martou Macháčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Příkop 6, 602 00 Brno proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 24474/2011-B-36, ze dne 20. srpna 2013

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 24474/2011-B-36, ze dne 20. srpna 2013 zamítl návrh věřitele č. 2 Jiřího anonymizovano (dále jen odvolatel) na zproštění insolvenčního správce JUDr. Oldřicha Řeháčka Ph.D., sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 z jeho funkce (bod I. výroku) a uložil insolvenčnímu správci další úkoly v oblasti správy a zpeněžování majetkové podstaty (bod II. výroku).

V jeho odůvodnění soud I. stupně uvedl, že odvolatel podáním došlým dne 24.5.2013 (B-26) navrhl zproštění insolvenčního správce s tím, že nepostupuje s odbornou péčí a zároveň porušil důležitou povinnost. Jeho pochybení mělo spočívat v tom, že do soupisu majetkové podstaty sepsal osobní věci odvolatele, které se nacházely v jeho bytě na adrese Bojkovická 102/1, Sobín (Praha), který odvolatel užívá, pokud se nachází na území ČR. Tvrdil, že insolvenční správce do bytu neoprávněně vnikl a do majetkové podstaty sepsal odvolatelův majetek, aniž by jej o této skutečnosti předem vyrozuměl. Namítal dále, že správce mu nenabídl uzavření nájemní smlouvy k jím užívaným prostorám, ačkoli takové uzavření smluv navrhl ostatním nájemníkům domu na uvedené adrese. Domnívá se tedy, že insolvenční správce vůči němu postupuje šikanózně.

Insolvenční správce se k návrhu na zproštění z funkce vyjádřil tak, že neměl informaci o tom, že by některé z neobydlených prostor v budově č.p. 102 byly obývány odvolatelem, a měl za to, že se odvolatel zdržuje trvale v zahraničí. Neobydlené prostory v domě byly insolvenčnímu správci zpřístupněny správcem budovy Janem

Nievaldem a majetek, který správce zjistil v neobydlených prostorech budovy, sepsal do majetkové podstaty. Insolvenčnímu správci nebyl znám navrhovatelův zájem o pronajmutí předmětných prostor. Pronájem volných prostorů budovy mu proto obratem nabídl. Správce popřel, že by ve vztahu k odvolateli postupoval jakkoli nestandardně.

Soud I. stupně po té, co konstatoval, že návrh na zproštění insolvenčního správce jeho funkce může podat toliko věřitelský orgán nebo dlužník, se přesto návrhem odvolatele zabýval z úřední povinnosti, aby postavil najisto, zda insolvenční správce neporušuje své povinnosti. Vysvětlil, že insolvenčního správce lze zprostit funkce i bez návrhu, pokud neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem (§ 32 odst. 1 insolvenčního zákona).

Dále soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí posoudil dosavadní postup insolvenčního správce a jemu vytýkaná pochybení, analyzoval je, a dospěl k závěru, že k takovému závažnému porušení povinností insolvenčního správce (§ 36 insolvenčního zákona), které by odůvodňovalo jeho zproštění funkce, nedošlo.

Proti tomuto usnesení se odvolatel v rozsahu I. bodu výroku svým podáním ze dne 6.9.2013 včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání především zdůrazňoval, že insolvenční správce postupuje při soupisu majetkové podstaty v rozporu se zákonem a ke škodě odvolatele.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je v daném případě podání odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

V daném případě je třeba vycházet z toho, že soud I. stupně rozhodoval o zamítnutí návrhu na zproštění insolvenčního správce z funkce bez návrhu, z vlastní iniciativy (z úřední povinnosti), neboť jednotlivým věřitelům insolvenční zákon nedává legitimaci k podání takového návrhu. Rozhodnutím, které vydal, tak dává jen informaci, že důvody pro odvolání insolvenčního správce neshledává. Jedná se proto o rozhodnutí při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 insolvenčního zákona), jež nelze napadnout odvoláním (§ 91 insolvenčního zákona).

Protože odvolání do napadeného usnesení není přípustné, odvolací soud odvolání odvolatele odmítl podle § 218 písm. c) občanského soudního řádu.

K tomu odvolací soud doplňuje, že odvolateli (jako jednomu z věřitelů) by insolvenční zákon nepřiznával právo na odvolání ani do rozhodnutí o zamítnutí zproštění insolvenčního správce z funkce, o kterém by bylo rozhodováno na návrh dlužníka nebo věřitelského orgánu.

Soud I. stupně ve svém dalším postupu věcně posoudí důvodnost námitky podjatosti insolvenčního správce odvolatelem vznesené v jeho podání (doplnění odvolání) došlém soudu dne 3.10.2013 (B-42). Shledá-li ji důvodnou, rozhodne o ní usnesením dle § 31 odst. 1 insolvenčního zákona. Neshledá-li ji důvodnou, vydá rozhodnutí v rámci své dohledové činnosti dle § 11 odst. 1 insolvenčního zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 31. prosince 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková