1 VSPH 1830/2014-B-15
KSUL 79 INS 13640/2014 1 VSPH 1830/2014-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci manželů-dlužníků Vojtěcha anonymizovano , anonymizovano , a Josefiny anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Bílina, Za Chlumem 795, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. srpna 2014, č.j. KSUL 79 INS 13640/2014-B-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. srpna 2014, č.j. KSUL 79 INS 13640/2014-B-7 se v bodech I., II., III., IV. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem v bodě I. výroku neschválil oddlužení manželů-dlužníků Vojtěcha anonymizovano a Josefiny anonymizovano (dále též dlužníci), v bodech II. a III. výroku na jejich majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, a v bodě IV. výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. V bodě V. výroku pak soud I. stupně jmenoval členy prozatímního věřitelského výboru, jimž uložil povinnosti uvedené v bodech VI., VII. výroku, a v bodě VIII. výroku uložil insolvenční správkyni JUDr. Dagmar Mixové (dále jen správkyně), aby soudu a věřitelskému orgánu podávala každé tři měsíce, poprvé do 31.10.2014, písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně uvedl, že si dlužníci podali návrh na zahájení insolvenčního řízení a povolení oddlužení s tvrzením, že mají 11 společných závazků k nezajištěným věřitelům v celkové výši 608.360,-Kč, oba jsou zaměstnáni u Severočeských dolů, a.s. a mají stálý příjem ze zaměstnání. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že se do insolvenčního řízení přihlásili věřitelé s nezajištěnými pohledávkami ve výši 3.390.940,94 Kč, z toho je zajištěných je 142.922,90 Kč, přičemž řada pohledávek jsou vykonatelné, že dlužník již nepracuje, pobírá dávky nemocenského zabezpečení a byl mu vyměřen invalidní důchod, jehož výši neznal. Z toho dovodil nereálnost ekonomické nabídky dlužníků pro oddlužení a neschopnost navýšit jejich příjmy pro oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Soud I. stupně citoval § 395, § 402 odst. 5 a § 405 insolvenčního zákona, podle nichž věc posuzoval se závěrem, že je zřejmá existence skutečnosti, která by odůvodňovala zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť dlužníci nejsou schopni v následujících 5 letech uhradit alespoň 30 % svých nezajištěných pohledávek a není ani šance na zvýšení jejich příjmů. Proto na majetek dlužníků prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný podle § 314 IZ.

Proti tomuto usnesení-co do bodů I., II., III. výroku-se dlužníci včas odvolali a požadovali jejich zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k rozhodnutí o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Především namítali, že s nimi správkyně nekomunikovala, přestože upozorňovali, že s některými přihlášenými závazky nesouhlasí. Uvedli, že jim bylo od roku 2004 sraženo skoro 1 milión Kč na exekuce a půjčky, avšak nemají přehled o tom, kam účtárna posílala platby, ale že to uvedou, až to budou vědět. Vyjádřili se k přihlášeným pohledávkám P5 až P9, P11, P16, P17, P19, P20, P24, P28 až P31 tak, že je neuznávají v celkové výši cca 2 071 396,91 Kč, neboť je zcela uhradili. Poukazovali na to, že nebyly použity pro oddlužení prostředky na penzijních účtech, přestože je exekutor zablokoval ve výši cca 200 000 Kč, a jejich zaměstnavatel a OSSZ deponují dalších cca 200.000,-Kč na odstupném ze mzdy a nemocenských dávek. Dle dlužníků je třeba od přihlášených pohledávek ve výši 3.237.018,04 Kč odečíst 400.000,-Kč (penzijní fondy + deponované mzdy) a 2.071.396,91 Kč (závazky, které neuznávají); celkem nezajištěné závazky činí jen 765.621,09 Kč. K tomu dodali, že dlužníkovi byl přiznán invalidní důchod ve výši 5.706,-Kč + pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 11.721,-Kč a čistá měsíční mzda dlužnice činí 17.130,-Kč, z čeho by bylo lze uhradit nezajištěným věřitelům požadovaných 30 % hodnoty jejich pohledávek uvažovaných ve výši 765.621,09 Kč. Dlužníci požadovali též výměnu správkyně, neboť si neplní svoje povinnosti, a jsou přesvědčeni o tom, že je vůči nim zaujatá, neboť jsou Romové.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Dlužník, který splňuje podmínky subjektivní přípustnosti oddlužení vymezené v § 389 IZ, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 398 odst. 1 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty (odstavec 2) nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 3).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 395 odst. 2 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.8.2010, sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B).

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění věcných podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněného pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a jeho usnesení ze dne 31.3.2011, zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněného pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dne 19.5.2014 podali dlužníci společný návrh na povolení oddlužení spojený s insolvenčním návrhem, jemuž soud I. stupně vyhověl usnesením ze dne 23.6.2014 (A-8), jímž zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením, neboť shledal jejich oddlužení zjevně přípustným (rozhodnutí nebylo odůvodněno). Následně do insolvenčního řízení byly přihlášeny nepodmíněné pohledávky 23 věřitelů v celkové výši 3.353.293,88 Kč, z nichž pohledávky v celkové výši 142.922,90 Kč byly přihlášeny jako zajištěné nemovitostí dlužníků (bytem), ostatní pohledávky v celkové výši 3.028.997,29 Kč byly přihlášeny jako nezajištěné. Na přezkumném jednání konaném dne 19.8.2014 nebyla přezkoumána jen pohledávka P1 (celkem 11.000,-Kč); ostatní byly přezkoumány s tím, že správkyně všechny uznala, žádný z věřitelů je nepopřel a dlužníci popřeli zcela nebo zčásti co do pravosti nebo výše nároky: P8 (107.565,-Kč), P9 (1.000.000,-Kč), P10 (9.692,-Kč), P17 (200.474,50 Kč), P18 (170.373,69 Kč), P19 (188.894,68 Kč), P20 (93.140,01 Kč), P24 (478.375,31 Kč), P28 (56.538,20 Kč), P29 (44.578,66 Kč), P30 (70.889,24 Kč), P31 (113.476,19 Kč), P33 (17.464,-Kč), P34 (12.839,40 Kč), P38 (28.757,31 Kč), tedy nároky v celkové výši přes 2,59 miliónů Kč.

Soud I. stupně shledal oddlužení dlužníků nepřípustným podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť se zřetelem ke všem okolnostem předpokládal že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek.

Závěr soudu I. stupně je dle názoru odvolacího soudu předčasný i nesprávný, neboť byl učiněn na základě neúplně zjištěného stavu věci, soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a dosud zjištěný skutkový stav neobstojí.

K tomu předně nutno uvést, že při úvaze o dosažitelnosti minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů vycházel soud I. stupně nesprávně z celkové výše přihlášených pohledávek (3.390.940,94 Kč) a nevzal v potaz, že na přezkumném jednání konaném dne 19.8.2014 (B-6) byla podstatná část pohledávek v rozsahu cca 2,59 miliónů Kč popřena dlužníky. Jinými slovy, soud I. stupně pochybil, pokud se nezabýval tím (nepovažoval za právně významné), zda by dlužníci splnili předpoklad (ekonomické) dosažitelnosti oddlužení s přihlédnutím k možným účinkům popření pohledávek (pokud by se při výpočtu předpokládané míry uspokojení věřitelů vycházelo (jen) z celkové výše nepopřených pohledávek nezajištěných věřitelů).

Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.2012, sp. zn. KSCB 27 INS 13044/2010, 29 NSČR 22/2012-B totiž při řešení otázky, jaký význam má popření pohledávky při rozhodování o schválení (povolení) oddlužení, dospěla k závěru, že pokud dlužník splňuje předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí s tím, že pokud posléze vyjde najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení postupem podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ.

Odvolací soud považoval dále za vhodné uvést, že by závěr soudu I. stupně o nedostatečné nabídce dlužníků pro oddlužení splátkovým kalendářem mohl obstát jen v případě, že by po projednání věci na schůzi věřitelů dal dlužníkům reálnou příležitost, aby si příjmy pro oddlužení splátkovým kalendářem dodatečně opatřili. Tomu by odpovídal postup, kterým by jim poskytl přiměřenou lhůtu k tomu, aby si zajistili dostatečnou nabídku pro splátkový kalendář za pomoci třetí osoby tak, že se tato osoba zaváže poskytovat dlužníkům po dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem určité pravidelné finanční plnění v potřebném rozsahu (smlouvou o důchodu nebo smlouvou darovací uzavřenou mezi dlužníky a třetí osobou, opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy; § 392 odst. 3 IZ). Takto však soud I. stupně nepostupoval, když na schůzi věřitelů konané bezprostředně po skončení přezkumného jednání dne 19.8.2014 (B-6)-v situaci, kdy správkyně podala zprávu o své dosavadní činnosti (B-3, B-4), z níž vyplynulo že ekonomická nabídka dlužníků není pro oddlužení dostatečná (míra uspokojení nezajištěných věřitelů by činila jen cca 10 %) a že nemůže doporučit schválení oddlužení-nedal dlužníkům žádné poučení o možnosti zajištění dostatečné nabídky pro splátkový kalendář za pomoci třetí osoby ani jim k tomu nezadal žádnou lhůtu.

Nadto byl soud I. stupně povinen ve smyslu § 405 odst. 1 a § 395 IZ zkoumat předpoklad potřebné minimální ekonomické nabídky dlužníků též z hlediska obou možných způsobů oddlužení. To však neučinil, když v napadeném usnesení svůj závěr o nepřípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ zjevně vztáhl jen k navrženému splátkovému kalendáři, a k předpokladu naplnění této podmínky při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty žádné skutkové a právní závěry nevyslovil. Přitom ani neozřejmil, jaká svá konkrétní skutková zjištění vzal za rozhodná pro závěr o nedostatečné ekonomické nabídce dlužníků pro splátkový kalendář, a jaké dovodil očekávané zákonné měsíční splátky dlužníků, jež shledal z hlediska požadavku 30 % uspokojení nezajištěných pohledávek za nedostatečné. Soud I. stupně neuvedl, zda někteří z nezajištěných věřitelů nesouhlasili s nižší mírou uspokojení svých pohledávek, které z příjmů dlužníků jsou pro plnění splátkového kalendáře postižitelné a v jakém rozsahu, zda a kolik mají dlužníci vyživovacích povinností a jaké měsíční zákonné srážky pak jejich postižitelným příjmům odpovídají. Stejně tak neuvedl ničeho o pohledávkách za podstatou, které by musely být v rámci splátkového kalendáře přednostně uhrazeny, tedy o nárocích insolvenční správkyně z titulu její odměny a náhrady hotových výdajů a zda má nárok na jejich navýšení o DPH, či zda tu nejsou jiné pohledávky s právem na uspokojení před pohledávkami nezajištěných věřitelů.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř., napadené usnesení v odvoláním dotčených bodech I., II., III. výroku, jakož i v závislém výroku IV., zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V něm bude soud I. stupně postupovat v souladu s vysloveným právním názorem odvolacího soudu a v jeho intencích podmínky k rozhodnutí o schválení oddlužení dlužníků (a jeho způsobu) na k tomu svolané schůzi věřitelů řádně projedná.

O návrhu dlužníků na výměnu správkyně z důvodu její zaujatosti, neboť jsou Romové, rozhodne soud I. stupně.

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková