1 VSPH 1826/2016-B-9
KSUL 91 INS 12045/2016 1 VSPH 1826/2016-B-9

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Michal Tantoš, nar. 27. října 1993, bytem Klášterec nad Ohří, Husova 226, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 91 INS 12045/2016-B-4 ze dne 5. září 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 91 INS 12045/2016-B-4 ze dne 5. září 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka povolené usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3.6.2016 č.j. KSUL 91 INS 12045/2016-A-7, na majetek dlužníka prohlásil konkurs, který bude projednáván jako nepatrný (bod II. výroku), s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku) a insolvenčnímu správci uložil povinnost předložit první průběžnou zprávu do 31.12.2016 (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že v insolvenčním návrhu došlém soudu dne 19.5.2016 dlužník tvrdil existenci závazku vůči Provident Financial, s.r.o. ve výši 4.047,-Kč (splatný dne 8.12.2015) a závazek vůči Českomoravské stavební spořitelně, a.s. ve výši 590.882,-Kč (splatný dne 1.10.2015).

Z přihlášky jediného přihlášeného věřitele Českomoravská stavební spořitelna, a.s. bylo zjištěno, že má za dlužníkem pohledávku na základě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 9.10.2014, který byl zesplatněn k 30.7.2015.

Dlužník má příjem ve výši 13.500,-Kč měsíčně, je svobodný, bez vyživovací povinnosti, vlastní jen věci osobní potřeby. Míra uspokojení jediného věřitele by při schválení oddlužení činila 38,37 %.

Dlužník nedokázal říci, za jakým účelem si od stavební spořitelny úvěr vzal, bydlel u rodičů, nebylo to na pořízení vlastního bydlení. Úvěr čerpal kamarád dlužníka. Poskytovatel úvěru nežádal zajištění. isir.justi ce.cz

Soud měl za to, že dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, úvěr si vzal, ačkoli nesplácel ani minimální splátky ve výši 154,-Kč měsíčně věřiteli Provident Financial, s.r.o., přesto čerpal úvěr nepoměrně vyšší, celkem 500.000,-Kč, i když si musel být vědom toho, že není-li schopen splácet ani částku 154,-Kč měsíčně, tím spíše nebude schopen splácet úvěr s měsíční splátkou 5.625,-Kč. Účelem úvěru ze stavebního spoření nebylo uspokojení potřeby vlastního bydlení dlužníka a dlužník neoznačil jiný konkrétní účel úvěru. Soud dovodil, že dlužník neměl úmysl úvěr splácet, když nezaplatil ani jednu splátku, a že zamýšlel prostřednictvím oddlužení uspokojit věřitele jen v minimální výši. V době podání insolvenčního návrhu byl v dubnu 2016 vydán elektronický platební rozkaz Okresním soudem v Chomutově, jehož předmětem byla pohledávka věřitele Českomoravská stavební spořitelna, a.s., proti elektronickému platebnímu rozkazu podal dlužník odpor.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že k úvěru jej donutili kamarádi, žádné peníze nedostal, peníze dostal na účet kamarád, který se zavázal úvěr splácet. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,

a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo

b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Insolvenční zákon již opustil praxi demonstrativního výčtu možných příkladů nepoctivého záměru dlužníka a nechává posouzení poctivosti či nepoctivosti jednání dlužníka pouze na insolvenčním soudu. Za nepoctivý záměr tak lze v oddlužení považovat vše, co zpochybňuje jednání dlužníka ať už před podáním návrhu na povolení oddlužení nebo při jeho podání. Za nepoctivý záměr tedy může být považována např. předchozí trestná činnost dlužníka, převody majetku, jimiž snižuje možnost uspokojení svých věřitelů, nezřízené jednání, zatajení majetku v seznamu majetku či zatajení závazků, neuvedení všech svých příjmů apod.

V usnesení z 28. 7. 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 14/2012 ), Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 19.5.2016 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 1.8.2016 plyne, že dlužník je zaměstnán u KERAMOST, a.s., jeho čistý měsíční příjem činí asi 13.500,-Kč, bydlí u rodičů, vlastní jen věci osobní potřeby, nevlastní nemovitost. Do řízení přihlásil pohledávku toliko jeden věřitel, výše pohledávky činila 592.789,57 Kč. Předpoklad uspokojení věřitele činil v případě řešení úpadku oddlužením 38,37 %.

Z protokolu z přezkumného jednání a schůze věřitelů ze dne 30.8.2016 plyne, že dlužník nedokázal vysvětlit, z jakého důvodu si vzal úvěr od stavební spořitelny, údajně chtěli mít k dispozici s kamarádem nějaké finanční prostředky. Na pořízení vlastního bydlení si úvěr nebral, úvěr byl čerpán převodem na účet kamaráda, dlužník z úvěru ničeho nedostal, kamarád ve smlouvě nefiguroval. Na úvěr dlužník ničeho nezaplatil, i když měl úmysl splácet.

Z obsahu výpisu z evidence rejstříku trestů plyne, že dlužník byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 25.3.2015 sp.zn. 47 T 46/2015 ze spáchání trestného činu podle § 211 odst. 1 z.č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (úvěrový podvod) a byl mu uložen trest odnětí svobody, který byl podmíněně odložen na zkušení dobu 12 měsíců (do 28.4.2016).

Odvolací soud zvážil všechny okolnosti případu a shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr.

Dlužník předně nedokázal vysvětlit, za jakým účelem si vzal úvěr od stavební spořitelny, ačkoli z povahy věci by bylo lze očekávat, že úvěr v poměrně značné výši využije za účelem pořízení vlastního bydlení. Přestože se jednalo o poměrně vysokou částku (a to i vzhledem k výdělkovým poměrům dlužníka), dlužník dovolil, aby (jak alespoň tvrdil) tato částka byla poukázána na účet jeho údajného kamaráda (kterého ani nedokázal přesně označit). Tento přístup svědčí i o lehkomyslném přístupu dlužníka. Z přihlášky pohledávky věřitele Českomoravská stavební spořitelna, a.s. plyne, že poskytnutý úvěr představoval tzv. meziúvěr a byl dlužníku poskytnut pro úhradu dřívějších nákladů spojených s bydlením. Jestliže tedy dlužník ani nevěděl, k jakému účelu si vlastně prostředky obstaral, svědčí to rovněž o lehkomyslném přístupu dlužníka i o jeho nepoctivém záměru.

Odvolací soud rovněž přihlédl k předchozí trestné činnosti dlužníka, když návrh na povolení oddlužení byl podán krátce poté, co uplynula zkušební doba shora uloženého trestu odnětí svobody.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že návrh na povolení oddlužení podal dlužník s nepoctivým záměrem sebe či třetí osobu obohatit tím, že ničeho na úvěr neplatil, úvěr prakticky žádným doložitelným způsobem nepoužil a finanční prostředky z úvěru již nedisponoval. Předchozí jednání dlužníka ve vztahu k pořízení i čerpání úvěru svědčí i o jeho lehkomyslném přístupu.

Na základě shora uvedených skutečností postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodech I. a II. výroku potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 2. listopadu 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík