1 VSPH 1824/2016-B-36
KSPL 29 INS 13034/2013 1 VSPH 1824/2016-B-36

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Martin Hanzlík, nar. 31. července 1992, bytem Hrádek u Rokycan, 1. máje 159, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 13034/2013-B-18 ze dne 2. srpna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 13034/2013-B-18 ze dne 2. srpna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením zamítl návrh na osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, doručený soudu dne 27.7.2016 (B-17).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že návrhem doručeným dne 27.7.2016 (B-17) se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o osvobození od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Usnesením ze dne 2.10.2013 (B-3) soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a pod bodem II. výroku usnesení ze dne 2.10.2013 dlužníku uložil povinnost po dobu pěti let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech pohledávek platit ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v němž z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí či exekuci uspokojeny přednostní pohledávky nezajištěných věřitelů.

Ze zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení (B-16) plyne, že aktuální míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila 35,97 % a že od února 2016 nebyla zaslána na účet majetkové podstaty žádná částka.

Z obsahu spisu soud zjistil, že dosud neuplynula doba pěti let, po kterou měl dlužník splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí či exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Soud dovodil, že dlužník dosud nesplnil řádně všechny povinnosti podle schváleného oddlužení a s ohledem na to, že neuplynulo 5 let od schválení oddlužení a nedošlo dosud ani k plnému uspokojení nezajištěných věřitelů, nebyly splněny isir.justi ce.cz předpoklady pro vydání rozhodnutí o osvobození od placení zbytku pohledávek. Soud proto návrh dlužníka jako předčasný zamítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že dosud uhradil 35,89 % pohledávek nezajištěných věřitelů, že měl být brán zřetel na celý průběh oddlužení, že spíše než s insolvenčním správcem komunikoval s jeho sekretariátem a že žádost o osvobození podal po telefonickém rozhovoru s insolvenčním správcem, když potřeboval dojednat nařízení jednání ohledně návrhu na zrušení oddlužení a prohlášení konkursu. Namítal, že začíná podnikat a že by bylo vhodné, pokud by byl již osvobozen od povinnosti platit zbývající část závazků. Proto navrhoval, aby odvolací soud věc zvážil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2).

Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3).

Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

Z obsahu spisu se podává, že usnesením ze dne 2.10.2013 (B-3) bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a pod bodem II. výroku usnesení ze dne 2.10.2013 bylo dlužníku uloženo platit po dobu následujících pěti let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech pohledávek měsíční splátky na oddlužení.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 25.7.2016 přitom plyne, že dlužník dosud svým nezajištěným věřitelům uhradil 35,97 % pohledávek, od února 2016 však nebyla na oddlužení zaslána žádná splátka a rostl dluh na odměně insolvenčního správce (8.619,-Kč). Aby mohlo oddlužení dále pokračovat, musel by dlužník měsíčně zaslat minimálně 1.500,-Kč.

Je tedy zřejmé, že insolvenční věřitelé dosud nebyli zcela uspokojeni a dosud ani neuběhla doba pěti let trvání oddlužení. Zákonné podmínky pro osvobození od placení zbytku dluhů proto dosud nebyly splněny a návrh dlužníka na osvobození je zjevně předčasný. Ostatně to potvrdil insolvenční správce v podání ze dne

11.9.2013, kdy uvedl, že s ohledem na příjmy dlužníka bude schopen uhradit 100 % výše pohledávek.

Odvolací soud pokládá za potřebné k žádosti dlužníka o osvobození (dlužník po rozvázání pracovního poměru podniká a žádal o dotaci pro podporu podnikání) vysvětlit, že míra uspokojení v rozsahu 30 % představuje toliko zákonem stanovené minimum, jaké by nezajištění věřitelé v rámci oddlužení měli obdržet. To však nezbavuje věřitele nároku na plnění vyšší, pokud doba pěti let trvání oddlužení dosud neuplynula. Princip oddlužení je totiž postaven na tom, že dlužník má vzhledem ke svým poměrům povinnost usilovat o úplné zapravení svých závazků, a pokud tak v režimu splátkového kalendáře po dobu pěti let činí, pak mu lze přiznat při splnění zákonných podmínek osvobození od dosud neuhrazeného zbytku ve smyslu § 414 a 415 IZ, není však možné přiznat mu takové osvobození dopředu, ještě před tím, než zákonem stanovená doba (§ 398 odst. 3 IZ) uběhla. Podle zprávy insolvenčního správce ze dne 20.10.2016 přitom očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činí 67,45 %. Z toho důvodu nelze předčasně osvobození od placení zbytku pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníku přiznat.

Na základě shora uvedených skutečností postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. listopadu 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík