1 VSPH 1811/2016-B-32
KSHK 33 INS 21381/2015 1 VSPH 1811/2016-B-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Jan Hejl, nar. 25. dubna 1953, IČO 13186931, bytem Praha 6, Žalanského 291/12b, adresa pro doručování: Špindlerův Mlýn, Labská 94, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 33 INS 21381/2015-B-15/celk.3 ze dne 3. srpna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 33 INS 21381/2015-B-15/celk.3 ze dne 3. srpna 2016 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesením v bodech I. a II. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný s tím, že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku) a insolvenčnímu navrhovateli České spořitelně, a.s. uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu věřitele Česká spořitelna, a.s. ze dne 21.8.2015 zahájil Městský soud v Praze insolvenční řízení dlužníka. Usnesením č.j. MSPH 90 INS 21381/2015-A-23 postoupil Městský soud v Praze věc Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu místně příslušnému. Podáním doručeným soudu I. stupně dne 3.3.2016 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 18.4.2016 (A-35) soud zjistil úpadek dlužníka. Na schůzi věřitelů konané dne 6.6.2016 sdělil věřitel Fio banka, a.s. i insolvenční správce, že navrhují řešení úpadku dlužníka konkursem, že dlužník neposkytoval správci součinnost, dlužník se na jednání nedostavil. Do řízení byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 999.853,79 Kč. Přítomný věřitel sdělil, že dlužník nesplňoval podmínky oddlužení ani reorganizace.

Soud dospěl k závěru, že dlužník sice podal návrh na řešení úpadku oddlužením, ale schůze věřitelů rozhodla o řešení úpadku konkursem. Soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 139/2015-B-17 ze dne 14.8.2015, podle které platná právní úprava neumožňuje přezkoumávat důvody, pro které věřitelé nesouhlasí s oddlužením. Soud dodal, že má-li dlužník závazky z podnikání, je přípustnost oddlužení závislá na vůli věřitelů. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal do bodu I. výroku a namítal, že soud I. stupně při rozhodování o úpadku nepoužil náležitá ustanovení insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), odkázal na § 149 odst. 2 písm. a) IZ, měl za to, že podmínky pro řešení úpadku oddlužením byly splněny a že soud neměl rozhodovat podle § 149 odst. 1 IZ, nýbrž podle § 149 odst. 2 písm. a) IZ, a že soud I. stupně nebyl závěrem schůze věřitelů vázán. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/, písm. d/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle § 148 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odst. 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 3).

Podle § 149 IZ nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 1), avšak odstavec 1 se nepoužije, jestliže dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odst. 2 písm. a).

Podle § 389 IZ může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odst. 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odst. 2). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat (odst. 3).

Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne (§ 390 odst. 3, § 393 odst. 3 IZ), vezme na vědomí jeho zpětvzetí (§ 394 IZ) nebo jej zamítne (§ 395 IZ), rozhodne podle § 396 IZ současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že vedle konkursu lze řešit úpadek či hrozící úpadek dlužníka reorganizací či oddlužením. Tyto sanační způsoby řešení úpadku (hrozícího úpadku) mají ve vztahu ke konkursu preferenční charakter a může o nich být rozhodnuto jen na návrh-v případě oddlužení je k návrhu na jeho povolení oprávněn toliko dlužník. To znamená, že je-li návrh na povolení oddlužení podán, je insolvenční soud povinen takový návrh způsobu řešení úpadku (hrozícího úpadku) dlužníka projednat a rozhodnout o něm. Pokud soud návrh neodmítne nebo nevezme na vědomí jeho zpětvzetí, je povinen o něm věcně rozhodnout, tj. buď tento návrh zamítne, anebo mu vyhoví (navržené oddlužení povolí-§ 397 IZ). V případě návrhu na povolení oddlužení je podle § 396 IZ rozhodnutí, jímž insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, nezbytnou podmínkou pro rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Z uvedeného plyne, že dokud insolvenční soud o návrhu na povolení oddlužení takto nerozhodne, je prohlášení konkursu na dlužníkův majetek vyloučeno.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitele a dlužník po poučení soudem I. stupně podal včasný návrh na povolení oddlužení na příslušném formuláři v souladu s § 390 odst. 1 a § 390 odst. 3 IZ (A-28). Soud I. stupně však nepostupoval podle § 149 odst. 2 písm. a) IZ, když poté, co usnesením ze dne 18.4.2016 (A-35) rozhodl toliko o zjištění úpadku dlužníka s tím, že předmětem schůze věřitelů svolané na 6.6.2016 bude též projednání a hlasování o způsobu řešení úpadku. Následně do třiceti dnů po rozhodnutí o úpadku nerozhodl samostatným usnesením o způsobu řešení úpadku, a tedy i o návrhu dlužníka na povolení jeho oddlužení.

Jak se podává z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů (B-8), na této schůzi navrhl řešení dlužníkova úpadku konkursem jediný přítomný věřitel Fio banka, a.s. Učinil tak poté, co již předtím svým podáním zveřejněným 3.6.2016 (B-6) vysvětlil důvody, jež k tomuto stanovisku vedou (mimo jiné, že dlužníkův závazek vůči němu je závazkem pocházejícím z dlužníkova podnikání). Na základě toho soud I. stupně zakončil schůzi věřitelů s tím, že na majetek dlužníka bude prohlášen konkurs. O prohlášení konkursu na majetek dlužníka potom soud I. stupně rozhodl napadeným usnesením, aniž by před tím jakkoli rozhodl o dlužníkově návrhu na povolení oddlužení.

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs, ačkoli nijak nerozhodl o návrhu na povolení oddlužení (který nebyl vzat zpět), tedy nevydal rozhodnutí o jeho odmítnutí či zamítnutí, po němž by teprve mohlo rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem následovat.

Pokud se z odůvodnění napadeného usnesení podává, že o prohlášení konkursu na majetek dlužníka soud I. stupně rozhodl na základě rozhodnutí schůze věřitelů, odvolací soud-s odkazem na úpravu oddlužení obsaženou v § 389 a násl. IZ -upozorňuje, že o návrhu na povolení oddlužení (o jeho odmítnutí, vzetí na vědomí jeho zpětvzetí, jeho zamítnutí nebo o povolení oddlužení) rozhoduje insolvenční soud bez přímého vlivu věřitelů, jelikož rozhodování věřitelů se v případě povolení oddlužení uplatní až ve fázi rozhodování o způsobu oddlužení (srov. § 400 až § 403 IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení předčasným, a proto je podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 16. listopadu 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík