1 VSPH 1809/2015-B-21
MSPH 77 INS 25237/2014 1 VSPH 1809/2015-B-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: NA SKOK, s. r. o., IČO 28886411, se sídlem Praha 6, Navigátorů 597/51, zastoupeného advokátem Mgr. Janem Konířem, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 583/15, o odvolání JUDr. Pavla Čížkovského, se sídlem Praha 1, Václavské nám. 18, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 77 INS 25237/2014-B-16 ze dne 28. července 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 77 INS 25237/2014-B-16 ze dne 28. července 2015, se v bodech II. a III. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 28. 7. 2015 v bodu I. výroku schválil dle § 304 odst. 4 písm. a) a odst. 5 insolvenčního zákona konečnou zprávu a vyúčtování hotových výdajů insolvenčního správce z 28. 5. 2015 (č. d. B-11) ve znění, že zpeněžení majetkové podstaty činí 50.000,-Kč, hotové výdaje insolvenčního správce činí 2.173,-Kč a částka k rozdělení mezi věřitele činí 0,-Kč. V bodu II. výroku soud určil odměnu insolvenčního správce ve výši 54.450,-Kč. V bodu III. výroku soud rozhodl, že částku 6.623,-Kč odpovídající části odměny insolvenčního správce a hotovým výdajům uhradí stát po právní moci rozhodnutí.

Rozhodnutí odůvodnil soud tím, že insolvenční správce předložil dne 28. 5. 2015 konečnou zprávu s vyúčtováním odměny a hotových výdajů (č. d. B-15). V souladu s § 304 odst. 2 insolvenčního zákona soud uvědomil účastníky řízení o konečné zprávě s poučením o možnosti podat námitky do 15 dnů ode dne jejího zveřejnění, což se stalo dne 16. 6. 2015. Námitky podány nebyly.

Soud přezkoumal konečnou zprávu a dospěl k závěru, že je věcně a obsahově správná, proto konečnou zprávu a vyúčtování hotových výdajů ve výši 2.173,-Kč v souladu s § 304 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona bez nařízení jednání schválil. Neztotožnil se však s vyúčtováním odměny insolvenčního správce ve výši 61.710,-Kč (54.450,-Kč za konkurs a 7.260,-Kč za přezkoumání přihlášek). Způsobem řešení dlužníkova úpadku byl konkurs, majetková podstata byla zpeněžena ve výši 50.000,-Kč (záloha dlužníka na náklady insolvenčního řízení). Odměna insolvenčního správce se určuje dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Nebylo možné nic rozdělit mezi nezajištěné věřitele, neboť ze zpeněžení se musí přednostně uspokojit pohledávky za podstatou (odměna a hotové výdaje insolvenčního správce). Proto v tomto případě je odměna insolvenčního správce určena podle § 2a vyhlášky, tj. za každou přezkoumanou přihlášku 1.000,-Kč, tj. při 6 přihláškách 6.000,-Kč, avšak nejméně 45.000,-Kč s připočtením 21% DPH 9.450,-Kč, celkem 54 450,-Kč. Soud proto určil odměnu insolvenčního správce v této výši (bod II. výroku). Podle § 38 odst. 2 insolvenčního zákona a § 8 vyhlášky bude část odměny insolvenčního správce ve výši 50.000,-Kč uspokojena z majetkové podstaty a část odměny ve výši 4.450,-Kč a hotové výdaje ve výši 2.173,-Kč, celkem 6.623,-Kč, uhradí stát (bod III. výroku).

Insolvenční správce napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl usnesení změnit a odměnu insolvenčního správce určit ve výši 61.710,-Kč včetně DPH s tím, že částka hrazená soudem bude činit 13.883,-Kč. Odvolání odůvodnil tím, že jak plyne z § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., nárok na odměnu z počtu přezkoumaných přihlášek náleží insolvenčnímu správci vedle odměny stanovené v § 1 vyhlášky (nejedná se o součást odměny dle § 1 vyhlášky). Podmínka pro přiznání odměny 6.000,-Kč (a DPH) z přezkoumání přihlášek je splněna, neboť došlo ke zpeněžení dlužníkovy zálohy na náklady insolvenčního řízení, což potvrdil i soud. Nenastala proto situace předvídaná v poslední větě § 2a vyhlášky, tj. že by insolvenčnímu správci náležela částka 45.000,-Kč.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně (body II. a III. výroku) podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání insolvenčního správce důvodným.

Podle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 2 Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Podle odst. 3 první věty Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Podle odst. 6 Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen Vyhlášky) Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč.

Podle § 2a Vyhlášky Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000,-Kč, nejvýše však 1.000.000,-Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč.

Odvolací soud se ztotožňuje s právním názorem odvolatele, že odměna stanovená dle první a druhé věty Vyhlášky náleží správci vedle odměny stanovené dle § 1 Vyhlášky. Není správný názor soudu prvního stupně, že s ohledem na neexistenci výtěžku zpeněžení (po zaplacení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce), který by bylo možné rozdělit, je namístě aplikovat poslední větu § 2a Vyhlášky. Podle názoru odvolacího soudu dopadá tato část ustanovení na případy, kdy nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty, tj. nebyl převeden veškerý majetek náležející do majetkové podstaty na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za takové zpeněžení se považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti (viz § 283 odst. 1 první a druhá věta insolvenčního zákona). Avšak v dané věci nebyl zpeněžován majetek (nebyl prodáván movitý či nemovitý majetek) ani nebyla využita bankovní konta dlužníka či jeho peněžní hotovost, nýbrž byla využita záloha 50.000,-Kč zaplacená dlužníkem dle § 108 insolvenčního zákona, která není součástí majetkové podstaty a jako taková ani nemohla být použita k uspokojení pohledávek věřitelů, nýbrž pouze k zaplacení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Tato okolnost plyne jak z § 38 odst. 2 insolvenčního zákona, ve kterém je rozlišováno mezi pojmy majetková podstata a záloha , tak i ze skutečnosti, že záloha neslouží k uspokojení pohledávek věřitelů, jako je tomu v případě majetkové podstaty (viz § 2 písm. e) insolvenčního zákona), nýbrž jen a pouze ke krytí nákladů řízení (§ 108 odst. 1 první věta insolvenčního zákona). Odvolací soud uzavírá, že zaplacená záloha na náklady insolvenčního řízení není součástí majetkové podstaty a při úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce z této zálohy se nejedná o zpeněžení majetkové podstaty.

V dané věci je nutno aplikovat § 2a poslední věty Vyhlášky, neboť nebyla zpeněžována majetková podstata (soud prvního stupně rozhodl správně podle tohoto ustanovení, byť z nesprávného důvodu). Z toho důvodu náleží insolvenčnímu správci pouze odměna 45.000,-Kč uvedená v tomto ustanovení, což činí s DPH celkem 54.450,-Kč. Insolvenční správce má právo dle § 38 insolvenčního zákona na odměnu a náhradu hotových výdajů, a to i v části nekryté zálohou 50.000,-Kč na náklady řízení zaplacené dlužníkem-navrhovatelem v insolvenčním řízení; tuto část tvoří částka 6.623,-Kč. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body II. a III. výroku napadeného usnesení jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 10. května 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík