1 VSPH 1809/2014-A-12
KSUL 77 INS 17743/2014 1 VSPH 1809/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužníka: Engelbert Peška, nar. 7. října 1971, IČO 46723170, bytem Roudnice nad Labem, Karlovo nám. 21, adresa pro doručování: Třebívlice, Nádražní 159, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 17743/2014-A-6 ze dne 2. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 17743/2014-A-6 ze dne 2. července 2014 se m ě n í tak, že dlužník je povinen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 27.6.2014 mu byl doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud zjistil, že dlužník má závazky z podnikání vůči VZP a ČSSZ, že dlužník jednou uvedl, že vyživovací povinnost nemá, podruhé, že vyživovací povinnost má, soud neměl pochybnosti o tom, že věřitelé s oddlužením nevyslovili souhlas, že na věřitele nelze přenášet podnikatelské riziko a že oddlužení nelze povolit, a proto bude úpadek dlužníka řešen konkursem. Dlužník vlastní movité věci v hodnotě asi 95.000,-Kč, část prostředků bude zřejmě proto získána zpeněžením majetku. Soud odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb. s tím, že odměna správce při řešení úpadku konkursem činí minimálně 45.000,-Kč, a proto uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši. Dodal, že současný příjem dlužníka by pro minimální uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 30% nestačil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že se domníval, že dluhem z podnikání je jen závazek vzniklý z titulu nedoplatku faktur a podobně. Proto navrhoval, aby slovní spojení žádný ze závazků nepochází z podnikatelské činnosti byl nahrazen spojením závazky pocházejí z podnikatelské i nepodnikatelské činnosti . Tvrdil, že návrh podal s vědomím, že insolvenční soudy budou stejně postupovat pokud jde o závazky z titulu nedoplatků na zdravotním a sociálním pojištění a odkázal na usnesení č.j. KSPH 66 INS 7535/2014-A-9, kdy bylo povoleno oddlužení i přes existenci závazků z podnikání, které souvisely s nedoplatky na zdravotním a sociálním pojištění. K navýšení příjmů předložil dlužník smlouvu o důchodu na částku 2.100,-Kč měsíčně. Jednorázově není dlužník uloženou zálohu schopen uhradit. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením a povinnost uhradit uloženou zálohu aby zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 27.6.2014 byl podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník má závazky v celkové výši asi 554.670,-Kč, vlastní jen běžné vybavení domácnosti, dále stavební materiál a pilu. Dlužník je rozvedený a má jednu vyživovací povinnost. Dlužník je zaměstnán jako operátor s měsíčním příjmem 14.669,-Kč čistého a na základě k odvolání připojené smlouvy o důchodu uzavřené s Věrou Šolcovou by měl pobírat měsíčně ještě částku 2.100,-Kč. Podle výpisu z živnostenského rejstříku má dlužník od 24.4.2013 přerušen výkon živnosti.

Soud I. stupně založil své rozhodnutí o záloze především na nedostatku aktivní legitimace dlužníka k podání návrhu na povolení oddlužení z důvodu, že ten má závazky z podnikání.

Odvolací soud je toho názoru, že i pokud by dlužník měl závazky z podnikatelské činnosti, nejednalo by se ve smyslu insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 o skutečnost, jež by sama o sobě bránila řešení jeho úpadku oddlužením.Vrchní soud v Praze opakovaně (viz jeho usnesení ze dne 15.5.2014 sp. zn. 2 VSPH 960/2014, popř. ze dne 7.8.2014 sp. zn. 2 VSPH 1294/2014, či např. ze dne 18.7.2014 sp. zn. 3 VSPH 517/2014) ve svých rozhodnutích vysvětlil, že v insolvenčním zákoně ve znění účinném od 1.1.2014 akcentoval zákonodárce závěry soudní praxe, podle nichž to, zda existuje rozumný důvod nepokládat neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení, uváží insolvenční soud vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 79/2010).

Podle platné úpravy již dluhy z podnikání nebrání oddlužení obecně a zákonodárce ponechává na věřitelích takových pohledávek, aby svým hlasováním na schůzi věřitelů spojeným s podáním námitek podle ust. § 403 insolvenčního zákona definitivně rozhodli, zda má být úpadek dlužníka řešen oddlužením. Při rozhodování o povolení oddlužení by soud měl vzít rovněž v úvahu znění § 397 insolvenčního zákona a v pochybnostech o tom, zda je namístě návrh na povolení oddlužení odmítnout, ponechat definitivní závěr o této otázce až na pořad schůze věřitelů. Pokud jsou ustanovení hlavy páté insolvenčního zákona vnímána ve vzájemných souvislostech, je vyloučeno interpretovat § 389 odst. 2 tohoto zákona tak, že by předpokladem soudem akceptovatelného návrhu na povolení oddlužení bylo doložení výslovného souhlasu všech věřitelů (s pohledávkami z podnikání dlužníka) s řešením úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. V obecné rovině by požadavek aktivního souhlasu takových věřitelů měl v praxi za následek faktickou nemožnost oddlužení u naprosté většiny subjektů, jež mají závazky z podnikání.

V kontextu citovaných ustanovení se úvaha soudu prvého stupně o tom, že dlužník nebyl (jako osoba mající závazky z podnikání) oprávněn návrh na povolení oddlužení podat, jeví jako předčasná.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným, tedy že dlužníku ve smyslu § 108 odst. 1 IZ uložil povinnost hradit zálohu ve výši 15.000,-Kč, jež odpovídá očekávaným nákladům řízení, dlužníkovým poměrům (dlužník dle zjištění soudu I. stupně vlastní movité věci v hodnotě cca 95.000,-Kč), a to za situace, kdy řešení dlužníkova úpadku oddlužením se s ohledem na jím (až v odvolacím řízení) dokládané příjmy zatím jeví toliko pravděpodobným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková