1 VSPH 180/2016-P14-7
MSPH 98 INS 27940/2014 1 VSPH 180/2016-P14-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Luděk Šemro, nar. 16. ledna 1967, IČO 46130985, bytem Praha 9, Mezilehlá 326/1, o odvolání věřitele č. 14 Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, IČO 47114304, sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 27940/2014-P14-2 ze dne 11. ledna 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 27940/2014-P14-2 ze dne 11. ledna 2016 se mění tak, že se přihláška pohledávky věřitele č. 14 Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, IČO 47114304, sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46, n e o d m í t á a jeho účast v insolvenčním řízení n e k o n č í.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 14 Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky (dále jen věřitel ) a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 6.3.2015 (A-19) byl zjištěn úpadek dlužníka a věřitelé dlužníka byli vyzváni k přihlašování pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Přihlašovací lhůta marně uplynula dnem 7.4.2015, věřitel zaslal přihlášku pohledávky do datové schránky soudu až dne 23.11.2015. Soud proto postupoval podle § 185 insolvenčního zákona ve spojení s § 173 odst. 1 insolvenčního zákona a přihlášku pohledávky odmítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a namítal, že v rozporu s § 420 odst. 2 insolvenčního zákona do insolvenčního rejstříku nebylo zapsáno identifikační číslo dlužníka a že i ke dni podání odvolání byl dlužník stále veden jen jako nepodnikatel a nebyl identifikačním číslem označen. Věřitel přitom evidoval za dlužníkem jen pohledávky vzniklé z jeho podnikání, dlužník jako zaměstnavatel neodváděl pojistné na veřejné zdravotní pojištění za své zaměstnance isir.justi ce.cz a zaměstnavatele, byť fyzickou osobu, věřitel evidoval pod identifikačním číslem a software, kterým byla prováděna lustrace dlužníků, proto dlužníka nezachytil s ohledem na vyhledávání podle identifikačního čísla. Dlužník přitom v návrhu na povolení oddlužení ze dne 12.12.2014 uvedl, že stále podniká a má závazky z podnikání a uvedl i závazek vůči věřiteli. Věřitel dovozoval, že s ohledem na absenci zveřejnění zákonem stanovených údajů mu dosud nepočala běžet lhůta k podávání přihlášek. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se přihláška pohledávky neodmítá a účast věřitele v insolvenčním řízení nekončí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 185 insolvenčního zákona nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Rejstřík je podle § 419 odst. 1 insolvenčního zákona informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu a díky tomu poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu. Jeho správcem je Ministerstvo spravedlnosti. Na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti je jako součást tohoto informačního systému veřejnosti nabízena webová služba aplikace ISIR, která poskytuje podobné informace jako webové rozhraní aplikace ISIR přizpůsobené pro automatickou strojovou komunikaci. Podle bodu 1. podmínek této služby je určena pro subjekty, které potřebují automatické zpracování informací, zpočátku především pro banky. Současně se v podmínkách uvádí, že služba předpokládá vytvoření vlastních kopií databází na straně uživatelů. Jako příklad typické akce se v bodu 1.5.1. podmínek uvádí druhá akce, která nese informace o dlužníkovi.

Podmínky služby provozované v rámci informačního systému veřejné správy vycházejí z údajů, které se povinně zapisují do insolvenčního rejstříku, jmenovitě do seznamu dlužníků (§ 420 insolvenčního zákona). Je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; jde-li o fyzickou osobu, která má podle zvláštního právního předpisu sídlo, zapíše se do seznamu dlužníků i její sídlo; je-li dlužník podnikatelem, zapisuje se též dodatek odlišující jeho firmu, používá-li jej při svém podnikání, a identifikační číslo. Jinými slovy, insolvenční soud je povinen zapsat do seznamu dlužníků veškeré údaje, jež se v něm zveřejňují podle § 420 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku (§ 420 odst. 4 insolvenčního zákona). Věřitelé, kteří zpracovávají data svých klientů v automatizovaných systémech, tak mohou porovnáváním údajů ve svých klientských databázích s údaji v systému ISIR pravidelně zjišťovat, zda ohledně klienta bylo zahájeno insolvenční řízení, a posléze sledovat jeho průběh.

Soudní praxe, jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2015, sen.zn. 29 NSČR 104/2013, se ustálila na závěru, že tam, kde absence údaje povinně zveřejňovaného v insolvenčním rejstříku mohla mít (měla) vliv na možnost věřitele přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka v propadné přihlašovací lhůtě určené rozhodnutím o úpadku, tato přihlašovací lhůta začala běžet (v délce předepsané rozhodnutím o úpadku) až okamžikem zveřejnění takového údaje v insolvenčním rejstříku. Oporu v zákoně naopak nemá názor, že určení přihlašovací lhůty v rozhodnutí o úpadku dlužníka se stalo pro absenci údaje neúčinným a že bez vydání nového usnesení (nové výzvy k přihlašování pohledávek) žádná přihlašovací lhůta neběží.

V uvedeném rozhodnutí dovolací soud dále vysvětlil, že ustanovení § 420 IZ neukládá insolvenčnímu soudu povinnost zveřejnit v insolvenčním rejstříku (v seznamu dlužníků) identifikační číslo osoby, jde-li o dlužníka-fyzickou osobu, který ke dni zahájení insolvenčního řízení již není podnikatelem. Skutečnost, že insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku po uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku identifikační číslo osoby týkající se dlužníka-fyzické osoby, který ke dni zahájení insolvenčního řízení již nebyl podnikatelem, nemá žádný vliv na běh této lhůty. Z odůvodnění usnesení dále plyne, že jakkoli Nejvyšší soud shledal užitečnou a zákonu neodporující praxi insolvenčních soudů, které v zájmu plné informovanosti věřitelů dlužníka doplní v insolvenčním rejstříku údaj o identifikačním číslu (osoby) dlužníka-fyzické osoby, jehož dřívější podnikatelský status může souviset s pohledávkami uplatňovanými věřiteli v insolvenčním řízení, povinné zveřejnění takového údaje v insolvenčním rejstříku předepisuje insolvenční zákon insolvenčnímu soudu jen ohledně dlužníka-fyzické osoby, který ke dni zahájení insolvenčního řízení stále je podnikatelem .

Z obsahu spisu plyne, že identifikační číslo dlužníka nebylo ani v době rozhodování odvolacího soudu v insolvenčním rejstříku zveřejněno, ačkoli z výpisu z živnostenského rejstříku plyne, že dlužníku bylo identifikační číslo přiděleno a dlužník stále podniká. Dlužník přitom uvedl identifikační číslo v kolonce 2 insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a výslovně v rámci kolonky č. 7 uvedl, že stále podniká.

Identifikační číslo měl tedy soud prvního stupně ve smyslu závěrů plynoucích z usnesení 29 NSČR 104/2013 (proto, že dlužník ke dni zahájení řízení podnikal) zveřejnit v insolvenčním rejstříku nejpozději do 7 dnů od zahájení insolvenčního řízení. V rozporu s tím však insolvenční soud tak neučinil ani v době rozhodování odvolacího soudu o podaném odvolání.

Protože věřitel nemá v dané věci postavení osoby, jíž se doručuje zvlášť, je zcela odkázán na informace zveřejněné v insolvenčním rejstříku. Pak ovšem platí, že mu lhůta k podání přihlášky pohledávky počne běžet jedině za předpokladu, že by informace o dlužníku byla v systému ISIR řádně zveřejněna tak, aby mohla být věřitelem zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, jež je-jak vysvětleno výše-ve smyslu § 420 odst. 1 insolvenčního zákona součástí informačního systému spravovaného Ministerstvem spravedlnosti. Ze shora uvedených důvodů nelze mít přihlášku pohledávky za opožděnou, protože věřitel při vyhledávání podle identifikačního čísla dlužníka objektivně vyhledat nemohl a nesplnění povinnosti zveřejnit mezi identifikačními údaji i identifikační číslo nelze klást věřiteli k tíži.

Odvolací soud ze shora uvedených důvodů podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil napadené usnesení tak, jak shora uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. září 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík