1 VSPH 180/2013-A-20
KSPL 54 INS 19298/2011 1 VSPH 180/2013-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka: František Kortus, nar. 7. srpna 1964, bytem Kašperské Hory, Besední 385, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 19298/2011-A-15 ze dne 10. ledna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 19298/2011-A-15 ze dne 10. ledna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni (dále též insolvenční soud) nadepsaným usnesením zamítl návrh dlužníka, jímž se domáhal ustanovení zástupce pro potřeby dovolacího řízení.

V odůvodnění usnesení insolvenční soud zejména uvedl, že dne 24.10.2011 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Protože insolvenční návrh neobsahoval skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, insolvenční soud insolvenční návrh dlužníka odmítl postupem podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též IZ) a k odvolání dlužníka bylo usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu potvrzeno Vrchním soudem v Praze (usnesení č.j. 3 VSPH 1424/2011-A-11 ze dne 18.10.2012).

Insolvenční soud odkázal na závěry vyslovené Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne 20.5.2010 sp.zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněném pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde dovolací soud zdůraznil, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují.

Insolvenční soud dovodil, že podané dovolání je bez dalšího neopodstatněné, neboť insolvenční návrh dlužníka zůstal neprojednatelný a v úvahu nepřicházel jiný postup nežli odmítnutí insolvenčního návrhu. Z těchto důvodů insolvenční soud návrh dlužníka na ustanovení zástupce zamítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že na ustanovení právního zástupce má nárok, je nemajetný, dvakrát podal insolvenční návrh a tvrdil, že s prvním insolvenčním návrhem neuspěl proto, že neměl prostředky na zaplacení advokáta, který by zhotovil řádný insolvenční návrh. Dlužník dodal, že pokud nemá prostředky na advokáta a soud mu jej neustanoví, jsou krácena jeho lidská práva a v případě, že jemu nebo jeho matce vznikne škoda, bude ji uplatňovat.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Z § 30 o.s.ř. plyne, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků dle § 138, ustanoví předseda senátu na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že při rozhodování o ustanovení zástupce účastníka přihlíží soud jednak k majetkovým a sociálním poměrům žadatele, a dále i k povaze uplatněného nároku, to znamená i ke skutečnosti, zda ve věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva půjde tehdy, jestliže je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 20.12.2012 podal dlužník dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1424/2011-A-11 ze dne 18.10.2012, jímž bylo potvrzeno usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka č.j. KSPL 54 INS 19298/2011-A-6 ze dne 31.10.2011 z důvodu, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona osvědčovaly. V odvolání dlužník namítal, že jeho majetkové a osobní poměry mu neumožňují zaplatit si advokáta a žádal o jeho ustanovení.

U fyzické osoby žádající o osvobození od soudních poplatků soud bere v úvahu veškeré její osobní poměry, a v tom smyslu přihlíží nejen k výši příjmů tohoto žadatele a množství jeho disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Proto nebrání-li žadateli v práci nebo v jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody či jiné objektivní okolnosti (např. to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal), a tedy nepracuje-li zjevně z vlastního rozhodnutí, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky. Tento přístup k věci se v mezích výše uvedeného uplatní i při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků podané fyzickou osobou.

Odvolací soud má na základě shora uvedeného za to, že dlužník neosvědčil své majetkové poměry, z nichž by bylo lze snad dovozovat existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 o.s.ř., když netvrdil a nedoložil důvody, které by mu bránily ve výkonu pracovní činnosti a získání finančních prostředků.

K názoru dlužníka, že ustanovení advokáta pro insolvenční řízení je jeho ústavním právem, jež nelze zamítnutím žádosti porušit, odvolací soud doplňuje, že toto ústavní právo (jako ostatně i další ústavní práva) je dále upraveno zákonem. V případě práva na ustanovení zástupce (právo na rovný přístup k soudu) je toto právo regulováno § 30 a § 138 o.s.ř., jež se pro potřeby insolvenčního řízení přiměřeně použijí (§ 7 odst. 1 IZ). Aby nedocházelo ke zneužívání tohoto práva, je přiznáno těm, kteří doloží, že v hájení jejich práv jim brání nepříznivá majetková situace (a současně se nejedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva). Protože v případě dlužníka rozhodl odvolací soud v souladu se standardní judikaturou, na niž přiléhavě odkázal v napadeném usnesení insolvenční soud, přičemž zároveň dlužník nesplnil zákonnou podmínku doložit svoji majetkovou nedostatečnost, nemůže být se svým odvoláním úspěšný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva