1 VSPH 1799/2014-A-16
KSLB 54 INS 15582/2014 1 VSPH 1799/2014-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení manželů-dlužníků Jiřího anonymizovano , anonymizovano , a Zuzany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Liberec X.-Františkov, Jáchymovská 269/30, zahájeném na návrh dlužníků o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 6. srpna 2014, č.j. KSLB 54 INS 15582/2014-A-9

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 6. srpna 2014, č.j. KSLB 54 INS 15582/2014-A-9, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci uložil manželům-dlužníkům Jiřímu anonymizovano a Zuzaně anonymizovano (dále jen dlužníci), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu dne 6.6.2014 došel společný návrh na povolení oddlužení spojený s insolvenčním návrhem, jímž se dlužníci domáhali zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením. Soud I. stupně vyšel z toho, že oddlužení nemůže být dlužníkům povoleno, neboť dlužníci nereagovali na jeho výzvu ze dne 9.6.2014 (A-5), aby návrh na povolení oddlužení doplnili o výpisy z rejstříku trestů ne starší 3 měsíců (dlužníci k návrhu připojili jen starší výpisy ze dne 28.1.2014) a o pracovní smlouvu, z níž bude zřejmé, že pracovní poměr dlužnice bude trvat i po 30.6.2014 (dle předložené pracovní smlouvy skončil její pracovní poměr ke dne 30.6.2014). Soud I. stupně citoval zejména § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. S ohledem na majetkové poměry dlužníků, jejichž majetek tvoří jen vybavení domácnosti, přičemž nedisponují finančním majetkem, jenž by umožnil insolvenčnímu správci bezprostředně po jeho ustanovení výkon této funkce, a na to, že úpadek dlužníků bude řešen konkursem, postupoval soud I. stupně podle § 108 IZ a dlužníkům vyměřil zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil. Argumentovali zejména tím, že požadované prostředky nemají k dispozici a že výpisy z rejstříku trestů a prodlouženou pracovní smlouvu předali osobně pracovníkům dluhové poradny v Liberci, kteří ji měli soudu postoupit, z čehož dovozovali, že výzvu soudu I. stupně řádně splnili.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 insolvenčního zákona; dále jen IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil správnost základních zjištění soudu I. stupně o tom, že dlužníci nesplnili jeho opakované výzvy ze dne 9.6.2014 (A-5) a ze dne 10.7.2014 (A-8), jež jim byly řádně doručeny a kterými jim soud I. stupně uložil, aby předložili výpisy z rejstříku trestů ne starší 3 měsíců a pracovní smlouvu, z níž bude zřejmé, že pracovní poměr dlužnice bude trvat i po 30.6.2014. Protože dlužníci tyto povinné přílohy návrhu na povolení oddlužení nepředložili soudu I. stupně a neučinili tak ani za odvolacího řízení, zůstává nezpochybněn předběžný závěr soudu I. stupně o tom, že oddlužení nebude moci být dlužníkům povoleno a že jejich úpadek bude řešen konkursem.

S ohledem na to, že úpadek dlužníků bude pravděpodobně řešen konkursem a na absenci dostatečného majetku dlužníků, nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením (zpeněžením majetku podléhajícího konkursu) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části event. budoucích příjmů dlužníků. Nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

K odvolací argumentaci dlužníků, že údajně splnili výzvu soudu I. stupně ze dne 9.6.2014 (A-5), odvolací soud dodává, že tuto výzvu bylo lze řádně splnit toliko tím, že by dlužníci požadované doklady předali přímo insolvenčnímu soudu. Pokud tak dlužníci zavčasu neučinili a tyto listiny předali blíže nespecifikovaným pracovníkům dluhové poradny v Liberci , nesplnili tím soudem uloženou povinnost a tato okolnost jde toliko k jejich tíži. Ostatně dlužníkům nic nebránilo v tom, aby požadované doklady předložili dodatečně v průběhu odvolacího řízení v rámci odstraňování vad podaného odvolání (A-11).

Protože z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše, napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková