1 VSPH 1798/2014-B-25
KSPH 40 INS 9471/2013 1 VSPH 1798/2014-B-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Kounov, Hluky 11, zast. JUDr. Alenou Šípovou, bytem Praha 6, Na Petřinách 219/20, o odvolání insolvenční správkyně Ing. Jaroslavy Dlabolové, sídlem Praha 10, Révová 3, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2014, č.j. KSPH 40 INS 9471/2013-B-20

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2014, č.j. KSPH 40 INS 9471/2013-B-20 se v bodě I. výroku p o t vr zu j e ve znění:

Insolvenční soud souhlasí s tím, aby insolvenční správkyně Ing. Jaroslava Dlabolová, vydala zajištěnému věřiteli č. 3: Reticulum Recovery, a.s. výtěžek zpeněžení nemovitostí dlužníka-k pozemku parc. č. st. 113, jehož součástí je stavba, budova č.p. 11, a pozemku parc. č. 1346/1, vše zapsáno na LV č. 99 u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou, kat. ú. Kounov u Dobrušky, ve výši 350.888,70 Kč; insolvenční soud schvaluje náklady spojené se zpeněžením nemovitostí ve výši 6.154,-Kč a náklady spojené s jejich správou ve výši 4.745,52 Kč; odměna insolvenční správkyně ze zpeněžení předmětu zajištění se určuje částkou 38.212,-Kč včetně 21 % DPH.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze souhlasil s tím, aby insolvenční správkyně Ing. Jaroslava Dlabolová (dále jen správkyně) vydala zajištěnému věřiteli Reticulum Recovery, a.s. (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení nemovitostí dlužníka-pozemku par. č. st. 113 s budovou č.p. 11 a pozemku parc. č. 1346/1 zapsaných na LV č. 99 v k.ú. Kounov u Dobrušky u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou (dále jen nemovitosti) ve výši 350.888,70 Kč (bod I. výroku), konstatoval zánik zajišťovacích práv věřitelů váznoucích na zpeněženém majetku (bod II. výroku) a správkyni uložil provést vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 6.8.2014 podala správkyně návrh na udělení souhlasu s vydáním výtěžku, dle něhož činil výnos ze zpeněžení nemovitostí 400.000,00 Kč, náklady spojené s jejich zpeněžením činily 6.154,00 Kč, náklady spojené s jejich správou činily 4.745,52 Kč, odměna správkyně činila 35.019,04 Kč + DPH ve výši 7.354,00 Kč a čistý výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřiteli činil 346.727,44 Kč.

Soud I. stupně shledal návrh správkyně věcně správným s výjimkou chybného výpočtu její odměny, která nesprávně (fakticky) činí 10,10 % (a nikoliv 9 %) z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, když správkyně počítala 9 % odměnu nikoliv z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, ale z částky vypočtené jako rozdíl mezi výtěžkem zpeněžení a náklady spojenými se zpeněžením a správou.

Konstatoval, že jiná je situace v řízeních, kde byl úpadek dlužníka zjištěn po dni 1.1.2014, když do § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) byla doplněna poslední věta, podle které (pro účely výpočtu odměny podle věty první) zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce. V dané věci byl však úpadek dlužníka zjištěn přede dnem 31.12.2013, proto se podle uvedené (nové) věty nepostupuje a správný výklad vyhlášky je takový, že 9 % odměna se má počítat z částky, která je zajištěnému věřiteli reálně vydávána, nikoliv z částky jakéhosi mezivýpočtu. Současně měl soud I. stupně za to, že je třeba do odměny připočítat též DPH, neboť v opačném případě by se musela DPH následně odečítat z částky určené zajištěnému věřiteli, což opět změnilo výši odměny.

Za správný výpočet odměny insolvenční správkyně považoval soud I. stupně postup vyjádřený v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.4.2013, č.j. 2 VSPH 1613/2012-B-47 (KSPA 56 INS 2720/2010) za použití vzorce:

9x (hrubý výtěžek zpeněžení minus náklady na správu minus náklady na zpeněžení) 1,1089

Dle soudu I. stupně tak je správný tento výpočet: výtěžek zpeněžení nemovitostí 400.000,00 Kč, náklady spojené s jejich zpeněžením činí 6.154,00 Kč (což činí jen 1,54 % výtěžku zpeněžení), náklady spojené s jejich správou činí 4.745,52 Kč (což je jen 1,19 % výtěžku zpeněžení), odměna správkyně činí 31.579,98 Kč s připočtením DPH ve výši 6.631,80 Kč a čistý výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřiteli činí 350.888,70 Kč.

Protože návrh správkyně-vyjma nesprávného výpočtu její odměny-shledal soud I. stupně věcně správným, vydal podle něj napadené usnesení s opravou výše odměny správkyně.

Jen proti bodu I. výroku usnesení se správkyně včas odvolala a požadovala, aby jej odvolací soud zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť považovala za správný svůj způsob výpočtu odměny, tedy od výtěžku zpeněžení odečíst náklady spojené se správou a náklady spojené se zpeněžením a ze zbytku určit 9 % odměnu s následným připočtením DPH a o takto určenou odměnu s DPH ponížit částku určenou pro zajištěného věřitele. Vyjádřila názor, že změna formulace vyhlášky nesledovala úmysl měnit mechanismus výpočtu, ale sjednotit nesourodé a chybné dosavadní výklady a odstranit výkladové nejasnosti. Přitom poukazovala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 3 VSOL 160/2012-B-65. Z § 298 odst. 2 a § 38 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a z § 1 odst. 2 vyhlášky dovozovala, že výklad soudu I. stupně nebyl správný.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3).

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že insolvenční správkyně zpeněžila mimo dražbu nemovitosti (položka č. 1001 soupisu) podle pokynu zajištěného věřitele (B-17) za kupní cenu ve výši 400.000,-Kč. Zajištěná pohledávka v pořadí prvého zajištěného věřitele Reticulum Recovery, a.s. ve výši 853.006,96,-Kč tak může být uspokojena jen zčásti, když náklady spojené se zpeněžením vyúčtovala správkyně ve svém podání ze dne 6.8.2014 (B-19) ve výši 6 154,-Kč (což činí jen 1,54 % výtěžku zpeněžení, tedy méně než 5 %) a náklady spojené s jejich správou činily 4.745,52 Kč (což je jen 1,19 % výtěžku zpeněžení, tedy méně než 4 %).

V dané věci soud I. stupně (správně) neakceptoval výpočet odměny správkyně a změnil (snížil) její výši z důvodů vyložených v odůvodnění napadeného usnesení, byť do napadeného bodu I. výroku usnesení pojal (neúplně) jen výši výtěžku zpeněžení, jenž má být vydán zajištěnému věřiteli.

Odvolací soud je toho názoru, že z dikce § 38 odst. 1 IZ a § 1 odst. 2 až 4 vyhlášky plyne, že základem pro výpočet obou složek odměny insolvenčního správce je vždy čistý, a nikoli hrubý výtěžek zpeněžení, a že gramatický (jazykový výklad) těchto ustanovení neodporuje ani výkladu teleologickému (účelovému). Odvolací soud je se soudem I. stupně zajedno potud, že IZ ani vyhláška neposkytuje dostatečnou oporu pro výklad preferovaný správkyní, který vede k vyšší odměně správkyně na úkor zajištěného věřitele. Na tom nic nemění ani okolnost, že na výši odměny má vliv, zda je insolvenční správce plátcem DPH či nikoli.

Lze tedy shrnout, že pro výpočet odměny je rozhodným výtěžkem částka určená k vydání zajištěnému věřiteli, tedy částka pozůstávající po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištěného majetku a odměny insolvenční správkyně. Ostatně k tomuto výkladu se Vrchní soud v Praze přihlásil v celé řadě svých dřívějších rozhodnutí, např. v usnesení ze dne 14.8.2012, sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 3 VSPH 88/2012-B, ze dne 10.12.2012, sp. zn. MSPH 99 INS 2820/2010, 2 VSPH 576/2012-B, ze dne 9.4.2013, č.j. KSPA 56 INS 2720/2010, 2 VSPH 1613/2012-B-47 nebo ze dne 27.5.2013, č.j. KSCB 28 INS 12818/2010, 2 VSPH 1535/2012-B-66, a dalších, na něž lze správkyni pro stručnost toliko odkázat.

Odvolací soud se tedy ztotožňuje s postupem soudu I. stupně při výpočtu odměny správkyně, neboť správně vychází z konstantní judikatury Vrchního soudu v Praze, přičemž nesdílí názor správkyně ani (ojedinělé) závěry Vrchního soudu v Olomouci vyjádřené v usnesení ze dne 20.7.2012, č.j. KSBR 32 INS 4260/2008, 3 VSOL 160/2012-B-65, jež se uvedenou problematikou ostatně výslovně ani nezabývalo.

Pokud jde o změnu dikce § 1 odst. 1 vyhlášky účinnou až ode dne 1.1.2014, jež nově umožňuje zahrnout do základu, z něhož se odměnu určuje, i tuto odměnu, nelze ji v dané věci použít, neboť toto výkladové pravidlo lze aplikovat jen ve věcech, v nichž bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka až po 1.1.2014 (čl. II. bod 1 přechodných ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb.). V posuzované věci byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka dne 23.8.2013 (A-20), tedy přede dnem nabytí účinnosti novely vyhlášky. Proto nové výkladové ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky umožňující výpočet odměny správkyně určené z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění podle výpočtu předestřeného správkyní možný není.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 za použití § 166 odst. 1 o.s.ř. a usnesení v napadeném bodě I. výroku potvrdil ve znění, do něhož pojal též výši soudem I. stupně posuzovaných a schválených položek, a to nákladů spojených se zpeněžením nemovitostí (6.154,-Kč), nákladů spojených s jejich správou (4.745,52 Kč) a odměny správkyně (38.212,-Kč včetně 21 % DPH), jež soud I. stupně zmínil toliko v odůvodnění, ale již je (nesprávně) nepojal do výrokové části napadeného usnesení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková