1 VSPH 1795/2012-A-43
KSPH 39 INS 16436/2012 1 VSPH 1795/2012-A-43

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: Stabilplastik, s.r.o., IČO: 25619578, sídlem Měšice, 5. května 457, o insolvenčním návrhu věřitele: INDUANDO, a.s., IČO 27758818, sídlem Brno-Černá Pole, Merhautova 1024/155, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 16436/2012-A-33 ze dne 19. listopadu 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 16436/2012-A-33 ze dne 19. listopadu 2012, se m ě n í tak, že se insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli INDUANDO, a.s., IČO 27758818, sídlem Brno-Černá Pole, Merhautova 1024/155, ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že výši zálohy určil s přihlédnutím k majetkovým poměrům, když sice lze z obsahu spisu usuzovat na existenci majetku, avšak jeho tržní hodnotu dosud nelze odhadnout, není zřejmý ani způsob řešení úpadku a zda a kdy dojde ke zpeněžení majetku a s jakým výsledkem.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal. Namítal, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení, že § 108 IZ lze aplikovat toliko v případech, kdy je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak. Věřitel se domníval, že soud I. stupně nedostatečně zdůvodnil svůj názor, proč nelze prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení zajistit jinak než uložením povinnosti hradit zálohu. Ze seznamu majetku dlužníka podle tvrzení věřitele plyne, že dlužník disponuje kromě značného nemovitého majetku i majetkem likvidním, z čehož dovozoval možnost uhradit náklady insolvenčního řízení z majetku dlužníka.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Mezi náklady insolvenčního řízení totiž náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužníka a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem, než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem doručeným soudu dne 9.7.2012 se věřitel domáhal zjištění úpadku dlužníka, tvrdil existenci pohledávky za dlužníkem ve výši téměř 18.000.000,-Kč. Jako další věřitele uvedl Ing. Josefa Tobka, Finanční úřad Brandýs nad Labem, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, Bc. Jiřího Kubeše, IPU Praha, s.r.o. a B e H o, s.r.o.

Z obsahu seznamu majetku odvolací soud zjistil, že dlužník vlastní budovy v pořizovací ceně přes 46.000.000,-Kč, movité věci v pořizovací ceně přes 40.000.000,-Kč, pozemky v pořizovací ceně přes 2.000.000,-Kč, drobný hmotný majetek v pořizovací ceně asi 240.000,-Kč, pohledávky v hodnotě přes 6.000.000,-Kč. Závazky dlužníka činí přes 70.000.000,-Kč.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po navrhovateli-věřiteli zaplacení zálohy požadoval. S ohledem na existenci poměrně rozsáhlého movitého a nemovitého majetku dlužníka, byť nebyla určena současná hodnota tohoto majetku, má odvolací soud za to, že pro prvotní úhradu nákladů insolvenčního řízení bude postačovat záloha uložená v nižší výši, přičemž další náklady řízení budou hrazeny v závislosti na způsobu řešení úpadku zpeněžením majetkové podstaty v případě konkursu, případně v rámci reorganizace, bude-li navržena. S ohledem na majetkové poměry dlužníka a možnost zpeněžení likvidních položek u movitého majetku má odvolací soud za to, že jako přiměřená se jeví záloha ve výši 25.000,-Kč. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze 7. ledna 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva