1 VSPH 1790/2017-3-59e. i-KSPL 27 INS 8768/2011 1 VSPH 1790/2017-3-59

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy jUDr Jiřího Katetv a soudců JUDr. Františka Kučery a ]UDr Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka: Ing. Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Koníčky 455, 339 01 Klatovv, o odvolání STRAVBYT, s r. o., ICO 26325144, sídlem E Beneše 9, 301 00 Plzeň, zastoupené advokátem ]UDr. Františkem Korandou, sídlem Františkánská 7, 301 12 Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ě. j. KSPL 27 INS 8268/2011 B 50 ze dne 23. srpna 2017 takto:

Odvolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ě. j. KSPL 27 INS 8768/2011 13 50 ze dne 23. 8. 2017 rozhodl o osvobození Ing. Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužník) od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojenv.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 14. 6. 2017 (ě. d. 13 47) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka, schválil odměnu a nákladvjr insolvenčního správce jUDr. ]osefa Šťastného (dále jen správce) a zprostil ho funkce. Protože z obsahu spisu plyne, že dlužník splnil všechnv povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, rozhodl soud podle ust, Š 414 odst. 1 insolvenčního zákona o osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyli,r uspokojenv, s tím, že se osvobození vztahuje podle ust. Š 414 odst. 2 a 3 téhož zákona i na věřitele, k jejichž pohledávkám se v .insolveněnírn řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, aě tak měli uěinit. Zmínil, že v důsledku osvobození pohledávky, na něž se vztahuje, nezanikají, ale dlužník je není povinen plnit, a proto je nelze vvmáhat.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se odvolala STRAVBYT, s. r. o. (dále jen odvolatelka) a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že dlužníkovi osvobození nepřizná, nebot? podmínky pro osvobození nesplňuje. V odvolání uvedla, že již vprůběhu oddlužení požadovala, abyr insolvenční soud oddlužení schválené dne 30. 3. 2012 zrušil, nebot po schválení oddlužení vznikl dlužníkovi vůěi ní závazek, jenž neuspokojil. Vysvětlila, že se na ní dlužník žalobou z roku 2005 domáhal zaplacení 536.000,-Kč., a zatímco soud prvního stupně žalobu zamítl, Krajská soud v Plzni v prosinci 2006 jeho rozhodnutí změnil a uložil odv olatelce zaplatit dlužníkovi žalovanou ěástku s příslušenstvím. Na základě dovolání odv olatelky Nejvy ss1 soud ČR v roce 2009 rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž tento soud rozhodl v roce 2010 shodně jako v prvém případě V roce 2012 Nejvyšší soud ČR k dalšímu dovolání odvolatelky i tento rozsudek zrušil a v roce

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

6,

yumnuuvalu o 1101 L. I..: .ch o : uo; aura



2013 zamítl Krajsky soud v Plzni žalobu dlužníka rozsudkem, jenž nabyl právní moci dne 11. 2. 2013. Přestože odvolatelka na dlužníkovi požadovala, aby jí vydal bezdůvodné obohacení s úrokem z prodlení a uhradil přiznané náklady řízení ve výši 144.421,40 Kč, dlužník její pohledávku neuspokojil. Z toho odvolatelka dovodila, že dlužník všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení jak to vyžaduje ust. Š 414 odst. 1 insolvenčního zákona -nesplnil.

Vrchní soud vPraze se vprvé řadě zahy-rval tím, zda je odvolatelka osobou oprávněnou napadnout toto rozhodnutí odvoláním, a dovodil, že tomu tak není.

Vyšel přitom z toho, že podle ust. $ 201 občanského soudního řádu může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu Tmydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Podle ust. $ 14 insolvenčního zákona jsou účastníky insolvenčního řízení dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku, podle ust. Š 15 téhož zákona nejdevli o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje. Podle ust. Š 414 insolvenčního zákona jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se vinsolvenčním řízení neuspokojuji (Š 170), se může takto domáhat jen za dobu do skončení insolvenčního řízení (odst. 4). Podle ust. Š 416 odst. 2 insolvenčního zákona se rozhodnuti insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na přiznání osvobození podle 5 414 a 415 doručuje zvlášt dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému vyboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takovy návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle Š 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníka.

Z výše uvedených ustanovení ustálená soudní judikatura (srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze č. j MSPH 94 INS 19106/2016, 4 VSPl I 2083/2016 3 26 ze dne 1.12.2016) dovozuje, že proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníkovi osvobození podle ust. Š 414 nebo Š 415 insolvenčního zákona, je oprávněn podat odvolání podle ust. Š416 odst, 2 téhož zákona jen ten véřitel, jenž byl účastníkem insolvenčního řízení a jehož nezajištěná pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena, a nikoliv každy věřitel dlužníka. Protože podle ust. Š 414 odst. 1 insolvenčního zákona osvobodí insolvenční soud dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž se osvobození podle ust. Š 414 odst. 2 a 3 téhož zákona vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu, je dle názoru odvolacího soudu zřejmé, že se osvobození na jiné pohledávky nevztahuje a věřitel takové

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.





1 v srí 1 row zim pohledávky není k podání odvolání proti rozhodnutí o osvobození od placení pohledávek, jež se na něj nevztahuje, oprávněn.

V daném případě odvolatelka do insolvenčního řízení žádnou pohledávku vůči dlužníkovi nepřihlásila a účastníkem insolvenčního řízení nebyla a na pohledávky, jimiž argumentovala v odvolání a jež jí vznikly na základě rozsudku Krajského soudu v Plzni, jenž nabyl právní moci dne 11. 2. 2013 (z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím od doručení vyzvy k jeho vydání a na úhradu přiznaných nákladů soudního řízení) se rozhodnutí o osvobození přiznané napadeným usnesením nevztahuje.

Z těchto důvodů odvolací soud odvolání odvolatele jakožto odvolání osoby, jež k jeho podání nebyla oprávněna, podle ust. Š 218 písm. b) občanského soudního řádu odmítl.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 19. ledna 2018

JUDr. Jiří Kareta v. r. předseda senátu



Silůdl l S pÍVÚplSÉÍÚ PDITVIEIIjÉ TĚÍĚZH Kulštrunková, ť/ÁFW