1 VSPH 179/2016-A-20
KSPH 62 INS 19789/2015 1 VSPH 179/2016-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníků: a) Hana Cornová, nar. 2. května 1956, b) Miloslav Corna, nar. 25. prosince 1951, IČO: 66396778, oba bytem Mělník, Vrbno-Hořín 76, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 19789/2015-A-15 ze dne 6. ledna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 19789/2015-A-15 ze dne 6. ledna 2016 se mění jen tak, že výše zálohy činí 15.000,-Kč, jinak se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo dne 31.7.2015 zahájeno insolvenční řízení. Soud rozhodoval o uložení zálohy znova poté, co jeho předchozí rozhodnutí (A-9), kterým uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu ve výši 25.000,-Kč, bylo změněno usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 4 VSPH 1591/2015-A-12 ze dne 8.12.2015 tak, že se záloha neukládá. Soud odkázal na aktuální judikaturu (usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 1819/2014-A-14 ze dne 9.1.2015 a č.j. 1 VSPH 1307/2015-A-13 ze dne 15.12.2015), ztotožnil se s názorem prezentovaným v usnesení č.j. 1 VSPH 1307/2015-A-13. Měl za to, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 108 odst. 1 poslední věta IZ a že úpadek dlužníků bude zřejmě řešen konkursem, ale nevyloučil možnost, že věřitelé se na schůzi usnesenou o umožnění oddlužení s ohledem na to, že dlužníci neměli závazky přímo vůči partnerům z podnikání, ale vůči Vojenské zdravotní pojišťovně a OSSZ, případně též vůči Jiřímu Šíchovi. Celková výše závazků dlužníků činila 978.757,-Kč. Dlužníci sami v návrhu uvedli, že do situace se dostali s ohledem na to, že dlužníku b) se přestalo dařit v podnikání a nebyl schopen uhradit své závazky.

Soud výši zálohy určil s ohledem na usnesení č.j. 1 VSPH 1307/2015-A-13 ze dne 15.12.2015 a na skutečnost, že dlužníci měli majetek průměrné hodnoty, který zřejmě bude možno v konkursu zpeněžit.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a namítali, že s ohledem na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1582/2013-A-20 ze dne 18.2.2014 podnikatelský charakter měly jen závazky vzniklé ze smluvního vztahu, který dlužník jako podnikatel uzavřel s jiným podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a že závazky vůči Vojenské zdravotní pojišťovně a ČSSZ nebyly závazky vzniklými ze smluvního vztahu. Namítali, že vlastnili majetek v hodnotě 155.000,-Kč, jehož prodejem by náklady konkursu byly pokryty. Odkázali na řízení vedené pod sp.zn. KSPH 60 INS 17890/2014, kde měli dlužníci většinu dluhů z podnikání, přičemž v případě manželů Cornových činily závazky z podnikání jen asi 4%. Proto navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se záloha neukládá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že se dlužníci návrhem ze dne 31.7.2015 (A-1) domáhali zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu a z jeho příloh (A-4) vyplývá, že dlužníci mají podle svého tvrzení minimálně 11 nezajištěných závazků vůči 9 věřitelům v celkové výši 978.757,-Kč.

Dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 6.439,-Kč měsíčně, dlužník má příjmy ze starobního důchodu a dále z podnikání v celkové průměrné měsíční výši 24.386,-Kč a jejich majetek tvoří obvyklé vybavení domácnosti, osobní automobil Škoda Superb, nákladní automobil IVECO, dodávka Ford (na náhradní díly) a pozemky-orná půda v k. ú. Mělník a Stupice v hodnotě 25.000,-Kč. Dlužníci nemají vyživovací povinnost k dalším osobám.

Odvolací soud se co do podmínek oddlužení ztotožňuje se skutkovou i právní argumentací soudu prvního stupně, jež se podává z odůvodnění jeho rozhodnutí. Na tuto pro stručnost odkazuje s tím, že je v obecné rovině správný názor soudu prvního stupně, že s ohledem na případný nesouhlas věřitelů s oddlužením v případě závazků z podnikání (viz § 389 odst. 2 písm. a/ IZ a contrario) nebude třeba možné úpadek dlužníků řešit oddlužením. Bez takto projeveného srozumění příslušného věřitele s oddlužením není tedy zásadně splněna podmínka stanovená v § 108 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona, ze které plyne, že povinnost zaplatit zálohu neuloží soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu lze bez zbytečného odkladu rozhodnout tak, že by zjistil úpadek dlužníka a zároveň by povolil oddlužení. Je proto správný i názor soudu prvního stupně, že případný úpadek dlužníků by bylo za daného stavu věci (při absenci souhlasu věřitelů s podnikatelskými pohledávkami s oddlužením) zřejmě nutné řešit konkursem.

Nicméně v souzené věci nelze odhlédnout od toho, co soud I. stupně správně v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž zmínil, totiž to, že věřitelé mohou i tak na schůzi svým hlasováním oddlužení umožnit, což není vyloučeno zejména při vědomí toho, že závazky z podnikání mají dlužníci dle zjištění soudu I. stupně nikoli přímo vůči partnerům z podnikání, nýbrž vůči Vojenské zdravotní pojišťovně ČR a správě sociálního zabezpečení, tedy subjektům, které dosud proti oddlužení nebrojily, a z jejichž dosavadního přístupu neplyne, že by svůj postoj chtěly změnit.

Veden stanoviskem vysvětleným v předchozím odstavci postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení způsobem ve výroku uvedeným změnil toliko co do výše požadované zálohy, kterou takto pokládá za okolnost případu a stávajícím majetkovým poměrům dlužníků lépe odpovídající.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. února 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková