1 VSPH 179/2013-A-43
MSPH 89 INS 20570/2012 1 VSPH 179/2013-A-43

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: MUDr. Roman Chromý, nar. 16. května 1955, identifikační číslo 61378194, bytem Praha 7, U Uranie 1362/12, zahájeném k návrhu věřitele: Hypoteční banka, a.s., identifikační číslo 13584324, sídlem Praha 5, Radlická 333/150, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 20570/2012-A-27 ze dne 16. ledna 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 20570/2012-A-27 ze dne 16. ledna 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs (bod III. výroku), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Vladimíra Szabo (bod II. výroku), určil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele k přihlašování pohledávek, ke sdělení práv váznoucích na majetku dlužníka (body V. a VII. výroku), dlužníky dlužníka vyzval k plnění k rukám insolvenčního správce (bod VI. výroku), nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů (body VIII. a IX. výroku), dlužníkovi uložil odevzdat seznam majetku, závazků a zaměstnanců insolvenčnímu správci (bod X. výroku), insolvenčnímu správci uložil povinnost předložit seznam přihlášených pohledávek a zprávu o činnosti a hospodářské situaci dlužníka (bod XI. výroku) a dodal, že rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenční navrhovatel-věřitel se podáním ze dne 12.8.2012 domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Tvrdil, že má za dlužníkem zajištěnou pohledávku z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 5500/121159-01/06/01-001/00/R ve výši 1.305.000,-Kč, na základě které poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 1.305.000,-Kč. Pohledávka byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na LV č. 746 pro katastrální území Strážnice u Mělníka, obec Vysoká, na základě zástavní smlouvy k nemovitosti reg. č. 5500/121159-01/06/01-002/00/R ze dne 18.1.2006. Zároveň byla uzavřena mezi navrhovatelem a dlužníkem Smlouva o zřízení a vedení běžného hypotečního a běžného čerpacího účtu č. 5500/121159-01/06/01-003/00/R ze dne 18.1.2006. Úvěr byl dlužníkem dočerpán a dlužník byl povinen provádět měsíční anuitní splátky, které však řádně nehradil.

Věřitel tvrdil, že dlužník nehradil splátky, byl opakovaně v prodlení, poslední úhrada byla provedena dne 4.9.2009. Ke dni 12.8.2012 věřitel evidoval za dlužníkem pohledávku v celkové výši 588.147,30 Kč. Jako další věřitele uvedl JUDr. Jana Grosama s pohledávkou ve výši 438.130,03 Kč a Finanční úřad v Mělníku s pohledávkou ve výši 4.098,-Kč.

Dlužník k výzvě soudu nepředložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, v podání ze dne 25.9.2012 sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání. Na jednání konaném dne 16.1.2013 dlužník uznal pohledávku věřitele.

Dlužník nepopřel ani pohledávky dalších tvrzených věřitelů. Mnohost věřitelů měl soud za osvědčenou sdělením Finančního úřadu v Mělníku, Oborové zdravotní pojišťovny, České správy sociálního zabezpečení, ČSOB, a.s., Finančního úřadu pro Prahu 7. Platební neschopnost měl soud za osvědčenou jak na základě prohlášení dlužníka, tak na základě skutečnosti, že dlužník nepředložil seznamy majetku a závazků. Proto soud rozhodl o úpadku dlužníka a s odkazem na § 148 odst. 1 IZ s ohledem na to, že dlužník je osobou, u které je vyloučeno řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, prohlásil na jeho majetek konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal proti všem bodům výroku. Namítal, že úpadek nebyl osvědčen, že do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Tvrdil, že zdravotní pojišťovna VZP ČR mu neplatí za ošetření pacientů a že se proto dostal do druhotné platební neschopnosti, a že pohledávky nelze vymoci v rámci insolvenčního řízení, protože VZP ČR je vyňata z působnosti insolvenčního zákona. Své odvolání doplnil o informaci, že počítač, na kterém napsal odvolání, je napaden pirátským vstupem , jenž mění text.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle odstavce 2 téhož ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat (odst. 3).

Podle § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle § 149 odst. 1 IZ nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 23.8.2012 se insolvenční navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 5500/121159-01/06/01-001/00/R ve výši 1.305.000,-Kč, na základě které poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 1.305.000,-Kč. Pohledávka byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na LV č. 746 pro katastrální území Strážnice u Mělníka, obec Vysoká, na základě zástavní smlouvy k nemovitosti reg. č. 5500/121159-01/06/01-002/00/R ze dne 18.1.2006. Zároveň byla uzavřena mezi navrhovatelem a dlužníkem Smlouva o zřízení a vedení běžného hypotečního a běžného čerpacího účtu č. 5500/121159-01/06/01-003/00/R ze dne 18.1.2006. Tvrdil, že dlužník naposledy na svůj závazek hradil dne 4.9.2009, v okamžiku podání návrhu měl za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 588.147,30 Kč. Jako další věřitele uvedl JUDr. Jana Grosama se splatnou pohledávkou ve výši 438.130,03 Kč a Finanční úřad v Mělníku se splatnou pohledávkou ve výši 4.098,-Kč.

Na jednání konaném dne 16.1.2013 dlužník uvedl, že skutečnosti tvrzené insolvenčním navrhovatelem uznává a není třeba činit dokazovaní k existenci pohledávky navrhovatele. Dále namítal svoji platební neschopnost způsobenou mnohaletým zadržováním plateb od pojišťovny. Dlužník uznal pohledávku ČSOB, a.s., která byla vymáhána JUDr. Grosamem, jako oprávněnou, rovněž uznal pohledávku Finančního úřadu v Mělníku.

Na jednání odvolacího soudu konaném dne 7.3.2013 dlužník zopakoval tvrzení uvedená v odvolání a vysvětlil zároveň, že pokud insolvenční spis obsahuje jeho další podání ze dne 2.2.2013, tak toto je odvoláním, jež směřovalo proti uložené pořádkové pokutě, nikoli proti usnesení o úpadku.

Odvolací soud z obsahu spisu a jejich příloh zjistil shodně jako soud I. stupně, že insolvenční navrhovatel má pohledávku za dlužníkem ve shora uvedené výši, což ostatně dlužník nezpochybnil, dále má dlužník i jiné splatné závazky. Například věřitel Společenství vlastníků jednotek U Uranie 1362/12 má za dlužníkem pohledávku ve výši 16.848,-Kč, splatnou k 26.12.2011, pohledávku ve výši 23.750,-Kč, splatnou k 16.1.2013, věřitel ČEZ Prodej, s.r.o. má za dlužníkem pohledávku ve výši 9.358,40 Kč, splatnou k 16.3.2010, pohledávku ve výši 2.586,-Kč, splatnou v částce 155,-Kč od 31.8.2010, v částce 2.431,-Kč splatnou od 20.6.2011, věřitel Pražská energetika, a.s. má za dlužníkem pohledávku ve výši 19.630,35 Kč, splatnou od 28.4.2011 apod.

Z § 143 odst. 3 insolvenčního zákona dále vyplývá, že není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků.

Možností zamítnout insolvenční návrh věřitele, přestože se dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti nachází, je dlužník chráněn před dopady platební neschopnosti způsobené mu protiprávním jednáním třetí osoby. Taková ochrana je však časově omezena. Jako důvod zamítnutí insolvenčního návrhu může být závěr, že platební neschopnost dlužníka způsobilo protiprávní jednání třetí osoby, použit, jen osvědčí-li dlužník, že (takto vzniklou) platební neschopnost bude schopen odvrátit do tří měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků, což však dlužník netvrdil a ani z obsahu spisu taková skutečnost nevyplývá.

Ze shora uvedeného se dle odvolacího soudu jednoznačně podává, že dlužník je v úpadku, přičemž tento úpadek ve formě platební neschopnosti je dán nejenom ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) a b) IZ, ale též podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ za situace, kdy dlužník nevyhověl výzvě soudu I. stupně ze dne 14.9.2012 a nepředložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců v souladu s § 104 IZ.

Dlužník sice napadl usnesení Městského soudu v Praze v celém jeho rozsahu, nijak však nebrojil proti bodům II. a III. výroku, jež objektivně napadnout lze (v ostatním jde svou povahou o výroky upravující vedení řízení, vůči nimž občanský soudní řád v § 202 odst. 1 odvolání nepřipouští). Protože výhrady obsažené v odvolání dlužník výlučně argumentačně směřoval toliko proti zjištění úpadku a protože zároveň z obsahu spisu neplyne, že by soud pochybil při ustanovení správce a při rozhodování o způsobu řešení dlužníkova úpadku, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. března 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová