1 VSPH 1783/2012-A-10
KSPL 27 INS 29737/2012 1 VSPH 1783/2012-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Sándor Horváth, rč: 550506/2684, bytem Seifertova 1847, 356 05 Sokolov, o odvolání dlužníka do usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. listopadu 2012, č.j. KSPL 27 INS 29737/2012-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. listopadu 2012, č.j. KSPL 27 INS 29737/2012-A-5, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zastavil insolvenční řízení dlužníka Sándora Horvátha (dále jen dlužník) pro nedostatek podmínek řízení spočívající v tom, že dosud nebylo pravomocně skončeno insolvenční řízení dlužníka vedené u téhož soudu pod sp.zn. KSPL 27 INS 24945/2012.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 28.11.2012 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Ve stejné věci byl již podán shodný návrh vedený pod sp.zn. KSPL 27 INS 24945/2012, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Protože nelze v téže věci vést dvě shodná řízení (překážka litispendence), soud I. stupně řízení dle § 103 a § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Argumentoval především tím, že po rozhodnutí soudu I. stupně o zastavení řízení překážka zahájeného soudního řízení odpadla, neboť usnesení soudu I. stupně ve věci KSPL 27 INS 24945/2012-A-5 ze dne 25. října 2012 o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka nabylo právní moci, a řízení je proto skončeno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Podle § 107 odst. 1 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Z výše citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá vůči témuž dlužníku další (nový) insolvenční návrh dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o jeho původním návrhu. V ostatních případech (je-li různými subjekty podáno více insolvenčních návrhů vůči témuž dlužníkovi a o některém z nich nebylo pravomocně rozhodnuto) je uplatnění této překážky vyloučeno speciální úpravou obsaženou v § 107 IZ.

Jak zjistil odvolací soud z insolvenčního rejstříku, dne 28.11.2012 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Ve stejné věci byl již podán shodný návrh dlužníkem vedený pod sp.zn. KSPL 27 INS 24945/2012, toto řízení bylo pravomocně skončeno ke dni 6.12.2012 v důsledku nabytí právní moci usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 1603/2012-A-12 ze dne 26.11.2012.

Ze shora učiněných zjištění je zjevné, že překážka litispendence zde existovala nejen v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení o novém insolvenčním návrhu (28.11.2012), nýbrž také v okamžiku, kdy insolvenční soud rozhodl o zastavení řízení napadeným usnesením (29.11.2012).

Podle § 146 odst. 2 IZ se v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 IZ nepřihlíží ke skutečnostem, které nestaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Rozhodnutím podle § 142 IZ se rozumí také rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit (§ 142 písm. b/ IZ).

Podle ustálené judikatury se překážka litispendence tradičně považuje za neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro níž je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). Tak tomu však v této věci nebylo, neboť insolvenční soud řízení o novém návrhu zastavil dříve (29.11.2012), než usnesení o skončení řízení ohledně dřívějšího insolvenčního návrhu nabylo právní moci (6.12.2012).

Závěru soudu I. stupně, že v daném případě nebylo možno pro překážku litispendence pokračovat v řízení o novém insolvenčním návrhu, tedy lze přisvědčit. Vzhledem k tomu, že v řízení o odvolání nelze dle § 146 odst. 2 IZ přihlédnout k tomu, že překážka litispendence v době rozhodování odvolacího soudu již odpadla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Jen pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na to, že pravomocné zastavení řízení o insolvenčního návrhu, jímž se toto insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh znovu podala.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva