1 VSPH 1782/2015-A-23
MSPH 96 INS 25476/2014 1 VSPH 1782/2015-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Pavel Kokrment, nar. 1. března 1965, bytem Praha 2, Dittrichova 328/19, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 25476/2014-A-16 ze dne 25. května 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 25476/2014-A-16 ze dne 25. května 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním ze dne 18.9.2014 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Soud vyložil § 108 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), účel zálohy a odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb., zjistil, že dlužník má splatné závazky ve výši přes 5 mil. Kč vůči 4 věřitelům, nemá žádný významnější zpeněžitelný majetek, jen pohledávku ve výši 350.000,-Kč za Františkem Drábkem splatnou dne 15.1.2009 ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Soud odkázal na usnesení sp. zn. KSHK 45 INS 2986/2008, 1 VSPH 174/2008, 1 VSPH 187/2008 ze dne 8.10.2008 s tím, že pokud přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka konkursem, pak mezi náklady insolvenčního řízení bude patřit i odměna správce dosahující podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč. Na základě shora uvedených skutečností soud dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu v nejmenší možné výši 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že záloha byla nepřiměřená a že podle § 108 IZ jde o právo, nikoli o povinnost zálohu uložit a že nemusí jít nutně o částku, která pokryje celé náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 18.9.2014 domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Dlužník má závazky vůči 4 věřitelům v celkové výši 5.358.328,-Kč, vlastní jen pohledávku za Mgr. Františkem Drábkem ve výši 350.000,-Kč, splatnou k 15.1.2009.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, jak ostatně dlužník sám navrhoval. V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje obvykle-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, když jeho závazky byly splatné již v roce 1998, 2003, 2005, 2011, v důsledku čehož dnes není s to složit zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v § 98 IZ.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková