1 VSPH 178/2013-A-13
KSPL 52 INS 31071/2012 1 VSPH 178/2013-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Pavel Malý, nar.10. prosince 1976, bytem Třemošná, Sídliště 992, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 31071/2012-A-6 ze dne 17. prosince 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 31071/2012-A-6 ze dne 17. prosince 2012 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 10.12.2012 mu byl doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud vyložil § 108 IZ, dovodil, že s ohledem na výši příjmů dlužníka, jeho vyživovací povinnosti a výši jeho závazků nebude řešení úpadku oddlužením možné a že v případě řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč. Proto soud dlužníkovi uložil povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Namítal, že jako řidič mezinárodní přepravy má nárok na diety, které činí asi 10.000,-Kč až 12.000,-Kč měsíčně, byť se nejedná o běžný příjem. Dále tvrdil, že v případě potřeby má slíbeno uzavření smlouvy o důchodu, na základě které bude moci podmínky oddlužení splnit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh plyne, že má závazky vůči 11 věřitelům v celkové výši asi 594.584,78 Kč, průměrný čistý měsíční příjem dlužníka u zaměstnavatele KATELINES EUROPA, s.r.o. činí asi 10.000,-Kč, dlužník vlastní osobní vůz Fiat Punto z roku 1996 v pořizovací ceně 9.000,-Kč a mobilní telefon. Dlužník má dvě vyživovací povinnosti.

S ohledem na předpokládané řešení úpadku dlužníka konkursem, popř. nepatrným konkursem dle § 314 a § 315 IZ (s ohledem na to, že současné příjmové poměry dlužníka neskýtají předpoklad řešení úpadku navrhovaným oddlužením, dlužník nedoložil smlouvu o důchodu, toliko v odvolání uvedl, že by mohla být uzavřena, a nedoložil ani výši příjmu z cestovních náhrad-diet), v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která-jestliže bylo dosaženo relevantního výtěžku dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-dosahuje nejméně 45.000,-Kč. V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužníka (zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužník v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ).

S přihlédnutím k neexistenci významnějšího zpeněžitelného majetku dlužníka k počtu věřitelů a souhrnné výši závazků je odvolací soud toho názoru, že soud prvního stupně nepochybil, když mu povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že pro prvotní fázi insolvenčního řízení bude postačovat záloha ve výši 35.000,-Kč a další náklady řízení budou hrazeny v závislosti na způsobu řešení úpadku.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva