1 VSPH 1779/2013-P41-7
MSPH 59 INS 23639/2011 1 VSPH 1779/2013-P41-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: GREKO, s.r.o., IČO 43225560, sídlem Praha 9, Náchodská 708, o odvolání věřitele č. 41: Lesy hl.m. Prahy, příspěvková organizace, IČO 45247650, sídlem Praha 10, Práčská 1885, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2013, č.j. MSPH 59 INS 23639/2011-P41-2,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2013, č.j. MSPH 59 INS 23639/2011-P41-2, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka GREKO, s.r.o. (dále jen dlužník) rozhodl o tom, že přihláška pohledávky věřitele č. 41 Lesy hl.m. Prahy, příspěvková organizace (dále jen odvolatel) ze dne 6. září 2013 ve výši 279.868,-Kč se odmítá, a že právní mocí tohoto usnesení účast odvolatele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 16. března 2012 (A-14) zjistil úpadek dlužníka a vyzval věřitele, aby do 30 dnů přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení s poučením o následcích pozdě podané přihlášky. Lhůta k přihlášení pohledávek uplynula dnem 16. dubna 2012, přičemž odvolatel podal přihlášku k poštovní přepravě až dne 6. září 2013 a soudu došla až dne 10. září 2013, tedy opožděně. Proto soud I. stupně postupoval podle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud vzal v úvahu všechny rozhodné okolnosti případu a o podaném odvolání spravedlivě rozhodl. Vysvětloval zejména, že podal vůči dlužníku pro předmětnou částku návrh na vydání platebního rozkazu, který skutečně Obvodní soud pro Prahu 9 vydal, leč nerozhodl ani o jeho zrušení, ač údajně proti němu podal dlužník odpor, ani odvolatele neinformoval o zahájeném insolvenčním řízení a následném zjištění dlužníkova úpadku a prohlášení konkursu na dlužníkův majetek. S odkazem na znění § 373 IZ přitom dovozoval, že na jeho pohledávku se hledí jako na přihlášenou, neboť by měla procházet dlužníkovým účetnictvím.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Insolvenčním soudem se dle § 2 písm. b) téhož zákona rozumí soud, před nímž probíhá insolvenční řízení.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 IZ. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (§ 136 odst. 3 IZ), a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (§ 136 odst. 4 IZ).

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

K otázce včasnosti přihlášky se soudní praxe ustálila na tom, že k zachování lhůty pro podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku (§ 136 IZ) postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 IZ), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle § 71 IZ) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o úpadku (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2008, sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 (R 25/2009), usnesení Ústavního soudu ze dne 26.1.2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08).

Ze spisu odvolací soud ověřil, že usnesením ze dne 16. března 2012 (A-14) rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek, kde zároveň stanovil lhůtu k podání přihlášek. V insolvenčním rejstříku je zveřejnil téhož dne. Co se týče tohoto usnesení, je třeba uvést, že nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle § 136 odst. 2 IZ obsahovat má, včetně třicetidenní lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec stanovené lhůty připadl v dané věci na 16. dubna 2012.

Nutno vyjít z toho, že koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu. Proto i zahájení insolvenčního řízení, od nějž počíná běžet lhůta pro podávání přihlášek, oznamuje insolvenční soud dle § 101 IZ pouze vyhláškou dle § 71 téhož zákona, jež spočívá ve vyvěšení oznámení na úřední desce insolvenčního soudu s jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, s nímž se dle § 74 odst. 1 IZ pojí i účinky doručení písemnosti. Zvlášť doručuje soud vyhlášku o zahájení řízení jen stávajícím účastníkům řízení a dle § 430 IZ známým věřitelům s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska), a vyrozumí o ní orgány a instituce uvedené v § 102 IZ. Obdobně i rozhodnutí o úpadku, jímž je stanovena konečná lhůta pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení, doručuje soud pouze vyhláškou (dle § 71 IZ) a zvlášť je dle § 138 IZ doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení) a zahraničním věřitelům dle § 430 IZ, a vyrozumí o něm orgány a instituce uvedené v § 139 IZ.

Je tedy zřejmé, že pokud se odvolatel s řádně zveřejněnou vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení ani se zveřejněným rozhodnutím o úpadku a s ním spojenou výzvou k přihlášení pohledávek včas neseznámil, jde tato okolnost-při stávající zákonné úpravě-toliko k jeho tíži. Jelikož prominutí zmeškání této lhůty (i pokud by o ně věřitel dle § 58 o.s.ř. včas požádal) není podle § 83 IZ přípustné, je nezvratný závěr, že přihláška odvolatele podaná po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty nenastolila procesní účinky zákonem s ní spojené, není předmětem insolvenčního řízení a nemůže v něm být přezkoumána ani uspokojována.

V daném případě soud I. stupně nepochybil, když o přihlášce odvolatele a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení rozhodl podle § 185 IZ, neboť odvolatel podal přihlášku vskutku opožděně, přičemž na tuto nelze nahlížet jako na přihlášenou ani z hlediska § 372 IZ, jehož se odvolatel dovolává, neboť toto ustanovení zachycuje specifickou úpravu uplatňování nároků plynoucích z účetnictví výlučně finančních institucí v úpadku, jíž ovšem dlužník GREKO, s.r.o. není.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatelky důvodným a napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. listopadu 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková