1 VSPH 1777/2014-A-22
KSUL 70 INS 17156/2014 1 VSPH 1777/2014-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Martin Langr, nar. 27. května 1967, IČO 44209304, bytem a sídlem Roudnice nad Labem, V Úvoze 1449, zast. JUDr. Helenou Grout, advokátkou se sídlem Praha 1, Betlémská 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 17156/2014-A-14 ze dne 6. srpna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 17156/2014-A-14 ze dne 6. srpna 2014 se mění tak, že se zamítá návrh na nařízení předběžného opatření, jímž se soudnímu exekutorovi Mgr. Martině Douchové, Exekutorský úřad Tábor, se sídlem Tábor, Příběnická 1908, IČO 68619707, umožňuje provést již nařízenou exekuci vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod sp.zn. 017 EX 391/12 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí ve vlastnictví povinného Martina Langra, a to pozemku parc.č. 1268-zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba č.p. 1449, a pozemku parc.č. 1269-zahrada, vše v katastrálním území a obci Roudnice nad Labem, zapsané na LV 214, byl po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem, popř. předražitelem a po vydání rozhodnutí o vydání zbytku výtěžku k dispozici insolvenčnímu správci v insolvenčním řízení, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 70 INS 17156/2014.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením nařídil předběžné opatření, jímž soudnímu exekutorovi Mgr. Martině Douchové umožnil provést již nařízenou exekuci vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod sp.zn. 017 EX 391/12 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí ve vlastnictví povinného Martina Langra, a to pozemku parc.č. 1268-zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba č.p. 1449, a pozemku parc.č. 1269-zahrada, vše v katastrálním území a obci Roudnice nad Labem, zapsané na LV 214, byl po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem, popř. předražitelem a po vydání rozhodnutí o vydání zbytku výtěžku k dispozici insolvenčnímu správci v insolvenčním řízení, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 70 INS 17156/2014.

V odůvodnění rozhodnutí soud zejména uvedl, že dne 1.8.2014 a následně 4.8.2014 byly Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručeny návrhy na vydání předběžného opatření shodného znění, kde navrhovatel soudní exekutor a Ing. Martin Černý-vydražitel uvedli, že mají za to, že jediným skutečným důvodem podání insolvenčního návrhu je snaha dlužníka (povinného) znemožnit probíhající exekuční řízení a zamezit prodeji majetku zajištěného v exekuci, přičemž poukázali na předchozí insolvenční řízení sp.zn. KSUL 70 INS 30796/2013, které skončilo odmítnutím návrhu a které již dříve zabránilo zpeněžení jeho nemovitostí, když termín dražby byl nařízen na den 05.11.2013 a insolvenční návrh byl podán dne 1.11.2013. Nemovitosti povinného byly proto vydraženy až 31.1.2014 a bylo vydáno usnesení o příklepu, které bylo k odvolání dlužníka potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 10 Co 114/2014 ze dne 16.6.2014. To však dle navrhovatelů nemohlo nabýt právní moci, neboť dlužník podal dne 23.6.2014 insolvenční návrh. Podle navrhovatelů existují důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo vhodné omezit způsobem stanoveným v předběžném opatření účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, uvedené v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ). Nemovité věci dlužníka byly transparentním způsobem zpeněženy v rámci veřejné dražby a nejvyšší podání představuje maximální možný výtěžek, kterého lze při prodeji nemovitostí dosáhnout, neboť exekuční dražby jsou pravidelně sledovány investory. Navrhované předběžné opatření pak umožní, aby usnesení o příklepu nabylo právní moci.

Soud podaný návrh na nařízení předběžného opatření přezkoumal a měl za to, že navrhovatelé důvodnost vydání předběžného opatření dostatečně doložili, a proto mu vyhověl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že první insolvenční návrh nekvalitně zpracovala kancelář, kterou si vyhledal na internetu, že druhý insolvenční návrh podal již v souladu se zákonem a že mu bylo vydražitelem sděleno, že nemá dostatek prostředků na úhradu nemovitostí a žádal o zastavení nemovitostí. Dlužník měl tedy pochybnosti o provedené dražbě, a proto podal další insolvenční návrh. Dále namítal možnost prodeje nemovitostí za vyšší cenu (nemovitost byla ohodnocena na 1.554.530,-Kč a prodejní cena činila 1.156.700,-Kč). Dlužník pracuje v nemovitosti jako osoba samostatně výdělečně činná a pokud nebude mít nemovitost k dispozici, nebude schopen práci vykonávat. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 82 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo

c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 IZ a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

K rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť (§ 109 odst. 6 IZ).

Smyslem § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. V souzené věci však v době zahájení insolvenčního řízení žádné takové účinky nenastaly, a to právě proto, že nemovitost dlužníka byla již vydražena, přičemž usnesení o příklepu bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 10 Co 114/2014 ze dne 16.6.2014. Zahájení insolvenčního řízení dlužníkem v této věci (KSUL 70 INS 17156/2014) by pak mohlo mít dopad do poměrů dlužníka pouze v případě, že by insolvenční soud směl odložit právní moc výše uvedeného odvolacího rozhodnutí ze dne 16.6.2014 dle § 109 odst. 6 IZ.

Jinak řečeno, směřoval-li návrh na nařízení předběžného opatření k tomu, aby insolvenční soud vydáním takového rozhodnutí umožnil nabytí právní moci usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 10 Co 114/2014, pak nebylo možné takovému návrhu vyhovět proto, že se zahájením insolvenčního řízení insolvenční zákon v § 109 ani v jiném ustanovení nespojuje přerušení či stavění běhu lhůt, s výjimkou lhůt k uplatnění práv dle třetího odstavce § 109 IZ, přičemž toto ustanovení na řešenou problematiku nedopadá. Stanoví-li tedy insolvenční zákon v § 109 odst. 1 písm. c), že výkon rozhodnutí lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést, má tím především na mysli procesní úkony (obvykle rozhodnutí k tomu povolaných subjektů-např. soudu či exekutora) směřující k vymožení pohledávky, neznamená to ale, že by rozhodnutí dříve vydaná (před zahájením insolvenčního řízení) nemohla nabýt právní moci, pokud např. nebyla v zákonných lhůtách napadena opravnými prostředky. To je zřejmé právě z textu šestého odstavce § 109, dle něhož se k rozhodnutím a opatřením vydaným v rozporu s omezením dle odstavce 1 písm. c) nepřihlíží, tedy jen k těm, která byla vydána až poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, přičemž pokud by to insolvenční soud pokládal za nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může využít svého oprávnění plynoucího z následného textu tohoto odstavce a pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce, leč jen u rozporných s omezeními podle odstavce 1 písm. c), která se ovšem, jak již uvedeno, připínají až k momentu zahájení insolvenčního řízení, a nikoli k rozhodnutím vydaným dříve.

Veden závěry vyslovenými shora proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak shora uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 24. září 2014

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová