1 VSPH 1777/2013-A-18
MSPH 79 INS 23222/2013 1 VSPH 1777/2013-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: Sirios Investment, s.r.o., IČO 24119318, sídlem Praha 3, Bořivojova 878/35, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Týn 1049/3, zahájeném k návrhu navrhovatele: Martin Orel, nar. 1. června 1967, bytem Opava, Horní nám. 382/69, o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 23222/2013-A-12 ze dne 24. září 2013,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 23222/2013-A-12 ze dne 24. září 2013 se v bodě II. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl insolvenční návrh Martina Orla (dále jen navrhovatel ) na zahájení insolvenčního řízení ze dne 20.8.2013 a v bodě II. výroku uložil navrhovateli povinnost uhradit dlužníkovi na náhradě nákladů řízení částku 12.342,-Kč k rukám jeho právního zástupce.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že navrhovatel v insolvenčním návrhu dostatečně neosvědčil skutečnosti svědčící o úpadku dlužníka, zejména nedostatečně vylíčil okolnosti ohledně vzniku pohledávky za dlužníkem a existenci dalších závazků dlužníka. Protože dlužník byl zastoupen advokátem a návrh na zahájení insolvenčního řízení byl odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ, postupoval soud podle § 146 odst. 3 o.s.ř. a v souladu s § 9 odst. 4 písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznal dlužníkovi odměnu ve výši 3x 3.100,-Kč za 3 úkony právní služby (převzetí, nahlížení do spisu a sepis vyjádření k insolvenčnímu návrhu) podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 položka 5 advokátního tarifu, 3x režijní paušál po 300,-Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, plus 21% DPH, celkem 12.342,-Kč.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal do bodu II. výroku. Namítal, že soud nezkoumal počet věřitelů, že pohledávku za dlužníkem několikrát uplatňoval výzvou, že dlužník je nekontaktní a veřejně prohlásil, že se zbaví svého majetku. Uvedl, že z insolvenčního rejstříku plyne, že bylo nahlíženo do spisu a že právní zástupce si opatřil listinné důkazy, avšak návrh neobsahuje listinné důkazy, které právní zástupce studoval u soudu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 146 odst. 3 o.s.ř. odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady.

Podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu se částka 50.000,-Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.

Z obsahu spisu plyne, že soud I. stupně odmítl insolvenční návrh navrhovatele proti dlužníkovi, který byl zastoupen v řízení advokátem, a proto mu byl podle § 7 odst. 1 IZ, § 146 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c), § 7 položka 5 a § 13 odst. 3 advokátního tarifu povinen uhradit náhradu nákladů řízení, přičemž soud I. stupně správně dospěl k celkové částce 12.342,-Kč. Navrhovatel přitom v odvolání neuvedl žádné relevantní skutečnosti, které by svědčily pro nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému dlužníkovi. Právo na náhradu nákladů řízení by bylo možné procesně úspěšnému dlužníku odepřít jen z důvodů hodných zvláštního zřetele (§ 150 o.s.ř.), které však v daném případě odvolací soud neshledává za situace, kdy nabyl právní moci výrok o odmítnutí návrhu, tedy kdy jediným důvodem ukončení řízení byl odvolatelův nekvalitní insolvenční návrh.

Proto odvolací soud napadené usnesení v bodě II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že ji žádnému z účastníků řízení nepřiznal, protože žádnému z účastníků řízení náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. listopadu 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová