1 VSPH 1775/2012-B-18
MSPH 89 INS 13383/2012 1 VSPH 1775/2012-B-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Jiřího Běhounka, anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 2, Náměstí Míru 600/20, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2012, č.j. MSPH 89 INS 13383/2012-B-11

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2012, č.j. MSPH 89 INS 13383/2012-B-11 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka Jiřího Běhounka, anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs a v bodě III. výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 7.8.2012 (A-18) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Voleský a partneři, v.o.s. (dále jen správce).

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 9 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.690.237,19 Kč, jež správce i dlužník uznali, žádný z věřitelů je nepopřel a byly proto zjištěny, že dlužník má pouze movité věci nepatrné hodnoty a jeho jediným příjmem je mzda od společnosti České dráhy, a.s. (dále jen ČD) ve výši 19.958,-Kč, že správce neshledal žádné známky nepoctivého jednání dlužníka a navrhl, aby bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, neboť lze předpokládat, že pohledávky nezajištěných věřitelů budou uspokojeny více než z 30 %.

Na schůzi věřitelů konané dne 5.11.2012 poukazovala věřitelka č. 9 Kateřina Dolejší (dále jen věřitelka) na to, že si dlužník bral úvěry v době, kdy již měl jiné nesplacené závazky a získané prostředky nepoužil na zapravení svých předchozích závazků, ale na pořizování spotřebního zboží, na studium a na cestování, aniž by měl zajištěny zdroje k úhradě svých závazků, a v tomto svém jednání pokračuje i nyní, když v posledním roce byl třikrát letecky v zahraničí a nechává si na zakázku šít obleky. Uvedená tvrzení dokládala věřitelka výpisy z internetové sítě facebook, na níž má dlužník zřízen svůj profil a kde pravidelně informuje o své činnosti.

Dlužník tvrzení věřitelky nepopřel a vysvětloval, že v zahraničí byl za poslední rok letecky pouze jednou a zpět se vracel vlakem, oblek si nechal šít postupně už asi dva roky a chová se tak, jak mu insolvenční zákon (dále jen IZ) dovoluje. Soud I. stupně konstatoval, že věřitelé většinou svých hlasů neschválili oddlužení pro podezření na nepoctivý záměr dlužníka, a proto již nepřikročil k hlasování o způsobu oddlužení dlužníka.

Soud I. stupně cituje § 395 a § 405 IZ dospěl k závěru, že dlužník sledoval podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Z listin předložených věřitelkou (výpis z facebookové komunikace zveřejňované dlužníkem) soud I. stupně zjistil, že se dlužník chová i po podání insolvenčního návrhu neodpovědným způsobem a že z jeho přístupu nelze usuzovat na snahu v maximální míře uspokojit své věřitele, když dlužník cestuje na dovolené (15.6.-18.6. cesta do Itálie letecky, 25.-28.10. cesta do Paříže letecky), pořádá večírky, nakupuje si spotřební zboží, studuje soukromou školu Mezinárodní konzervatoř Praha, obor zpěv populární hudby, a když si v období od 13.8.2012 do 2.11.2012 vzal dlužník neplacené volno u svého zaměstnavatele České dráhy a.s., Depo kolejových vozidel Praha. Nepoctivý záměr dlužníka soud I. stupně shledal též v tom, že si bral dlouhodobě závazky, které nebyl schopen plnit, a prostředky z nich neužil na řešení své tíživé finanční situace, ale na vlastní spotřebu, na pořizování movitých věcí, na financování studia a na cestování a v tomto svém počínání pokračuje i nadále, čímž nepochybně zkracuje možnost uspokojení svých věřitelů. Tak dospěl k závěru, že návrh na povolení oddlužení nepodal dlužník proto, že by nebyl schopen své věřitele ze svých příjmů uspokojit, ale proto, že k tomu nebyl ochoten.

Vzhledem ke shledanému nepoctivému záměru dlužníka nemohl soud I. stupně schválit oddlužení, a proto na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že oddlužení schválí. Soudu I. stupně vytýkal, že své rozhodnutí opřel toliko o listiny dodanými věřitelkou, aniž by zkoumal jejich pravost. Popíral, že by podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr a že by si bral úvěry s vědomím, že na jejich zaplacení nebude mít dostatek prostředků. Uznal, že jeho dřívější přístup k závazkům byl neuvážený a lehkomyslný, a vyjádřil názor, že má podle zákona právo na oddlužení. Spekuloval o tom, že si ho soud I. stupně nesprávně zaškatulkoval mezi dlužníky s nízkým vzděláním, kteří se kromě docházky do zaměstnání věnují vysedávání u televize nebo v nálevně. Měl za to, že při zachování minimálních nákladů a maximálního úsporného způsobu lze i při oddlužení plněním splátkového kalendáře cestovat, vzdělávat se, sportovat a pěstovat rozvoj své osobnosti a že se toho za žádnou cenu nehodlá vzdát a nechce si zničit několik let svého života tím, že bude doma sedět a koukat do zdi jen proto, že by jeho aktivity mohly v očích věřitelů a soudu budit zdání nepoctivého záměru. Na adresu věřitelky uvedl, že před dvěma roky byla jeho partnerkou a nyní jde z její strany o osobní nevraživost, a vysvětloval důvody, proč uznal všechny její pohledávky, přestože vůči ní nemá žádnou směnečnou pohledávku evidovanou pod č. 3, neboť tato je totožná s pohledávkou ze smlouvy o půjčce evidovanou pod č. 1. Za alarmující považoval dlužník skutečnost, že závěry o nepoctivosti jeho záměru byly učiněny na základě tisků z profilu na sociální síti facebook a že ze strany věřitelky šlo o podvod a odvolací soud by ji měl vyzvat k tomu, aby vysvětlila, jak se k těmto důkazům dostala. Připomněl, že jeho majetkové poměry nejsou takové, aby si mohl vyhazovat z kopýtka , že nemá na advokáta, který by ho v insolvenčním řízení zastupoval, a že oblek na míru mu 2 roky šila matka jedné jeho známé za cenu materiálu, v čemž nespatřoval nic nemorálního. K občasnému nákupu spotřebního zboží uvedl, že si v listopadu 2011 pořídil čtvero bot s výraznou slevou a že jeho výdaje za cestování po republice a v zahraničí, za posilovnu, za kulturní akce nebo za studium Mezinárodní konzervatoře financuje z 90 % jeho babička, která má příjem 23 tisíc Kč měsíčně a valutové úspory, přičemž jako zaměstnanec ČD má na dráze slevu a platí jen symbolické jízdné. Vysvětloval, že spolu s příbuznými a pečovatelskou službou pečuje o svoji babičku (nar. 1920), navštěvuje ji, obstarává jí nákupy, základní úklid a hygienu. Pokud šlo o pořádání večírků, objasňoval, že pozvat si domů několik přátel a zorganizovat malou zábavu ho nic nestojí, neboť každý sebou něco přinese. Uvedl, že na placení penzijního připojištění nevidí nic špatného stejně jako na tom, že po zjištění svého úpadku utrácí svoji mzdu, neboť co s ní má dělat, má si ji snad strkat do slamníku ? Uznal, že některé výroky, které se objevily na facebookovém profilu a které mu věřitelka připsala, mohly působit nevhodně, ale jde o facebook a nikoliv o realitu. Ostatně, kdyby mu bylo schváleno oddlužení, tak první mzda, která by byla postižena by byla mzda za listopad, proto, co je komu do toho , že si vzal od 13.8.2012 do 2.11.2012 neplacené volno. Považoval za skandální, že soud I. stupně vzal vážně obsah tisků z facebooku dodaný věřitelkou, v nichž se uvádí, že měl jít do divadla, píše stížnosti, pohrdá autoritami apod. Závěrem vysvětloval, proč nemohl správci poskytnout součinnost, neboť jízdní kolo a mobilní telefon pro jejich stáří již vyhodil a notebook HP, který se nachází od července t.r. v opravě, nemůže vyzvednout, neboť na zaplacení jeho opravy nemá prostředky, a notebook Toshiba používá na zvýšení své kvalifikace v zaměstnání, a proto má za to, že mu ho nelze odebrat.

Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sp.zn. 29 NSČR 14/2009, publikované pod zn. R 14/2012).

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze dle odvolacího soudu usuzovat též v situaci, kdy se dlužník po podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení dostatečně nesnaží maximalizovat své příjmy a pravidelně vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost nebo kdy si dlužník bere bezdůvodně (tj. jen pro svoji potřebu) neplacené volno anebo kdy veškeré své příjmy, k nimž má prozatím ničím neomezené dispoziční oprávnění (§ 229 odst. 3 písm. d) IZ), používá jen na úhradu vlastních potřeb a zálib a nikoliv k úhradě svých splatných závazků a jejich zapravení bez vážného důvodu lehkovážně ponechává až na dobu po schválení oddlužení.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a) IZ). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Odvolací soud se v posuzované věci zcela ztotožňuje se zjištěními a závěry soudu I. stupně, jenž v dosavadním chování dlužníka shledal nepoctivý záměr.

Třeba akcentovat, že již sama okolnost, že si dlužník po podání insolvenčního návrhu vzal v zaměstnání neplacené volno, bezmála 3 měsíce nepracoval a žil si podle svého na úkor svých věřitelů, aniž se staral o své dluhy, pro něž se domáhal povolení oddlužení, je dle názoru odvolacího soudu dostatečná pro závěr o nepoctivosti jeho záměru. Na nepoctivost záměru dlužníka soud I. stupně správně usuzoval i z toho, že na sebe dlužník bral nové závazky a prostředky z nich neužil na zapravení dřívějších dluhů, ale zkonzumoval je.

Pokud jde o odvolací argumentaci dlužníka, lze jí přisvědčit toliko v tom, že výpis z komunikace na facebookovém profilu (D-1) nemusí být-sám o sobě-dostatečným důkazním prostředkem, zejména není-li ztotožněna konkrétní fyzická osoba se svým facebookovým profilem. Na druhou stranu však nelze přehlédnout, že údaje z facebookové komunikace jsou natolik detailní, že je takřka vyloučeno, že by šlo o podvrh a že by tuto komunikaci nevedl dlužník sám, když k řadě rozhodných skutečností se dlužník v odvolání sám přihlásil, když v něm např. uvedl, že si vzal od 13.8.2012 do 2.11.2012 neplacené volno, a zcela zřetelně vyjádřil svoji vůli, že i během oddlužení hodlá cestovat, vzdělávat se, sportovat a pěstovat rozvoj své osobnosti, že se svého dosavadního životního standardu za žádnou cenu nehodlá vzdát a že není ochoten si ničit několik let svého života. Za této situace nemá ani odvolací soud důvod pochybovat o věrohodnosti facebookové komunikace vedené dlužníkem, jenž se nezakrytě vychloubá svým způsobem života (viz např. záznam ze dne 19.10.2012 v 23:33 hodin: Pche, to musíš umět bejt bankrotář , v práci mít zrovna neplacený volno, ale živit se lososem, sushi, dobrými sýry atd. a bydlet na Královských Vinohradech ), a o pravých úmyslech dlužníka, jenž není ochoten cokoli slevit ze stávajícího životního stylu, v důsledku něhož se ocitl v úpadku. Nadto dlužník sám v odvolání uznal i to, že jeho dřívější přístup k závazkům byl neuvážený a lehkomyslný. Proto smýšlení dlužníka, že má podle zákona právo na oddlužení, považuje odvolací soud za neopodstatněné. Dle názoru odvolacího soudu nelze soudu I. stupně jakkoliv vytýkat předpojatost, že by si snad dlužníka nesprávně zaškatulkoval , když správně zjistil jeho nekalé úmysly, jimiž se dlužník koneckonců nijak netajil. Třeba zdůraznit, že oddlužení plněním splátkového kalendáře je pro každého dlužníka těžkou životní zkouškou, když po dobu 5 let musí plnit celou řadu povinností (§ 412 IZ), jejichž porušení v podstatné části má za následek zrušení schváleného oddlužení a řešení úpadku dlužníka konkursem (§ 418 odst. 1 písm. a) IZ) a ztrátu možnosti dosáhnout osvobození od placení pohledávek. Vzhledem k tomu, že dlužník v odvolání expressis verbis deklaroval neochotu přizpůsobit svůj dosavadní životní styl povinnostem po schválení oddlužení (při jeho nereálné představě o zachování minimálních nákladů a maximálního úsporného způsobu života), nemohl odvolací soud uvěřit nedoloženým tvrzením dlužníka, že podání návrhu na povolení oddlužení myslel upřímně nebo že si bral úvěry s vědomím, že na jejich zaplacení bude mít dostatek prostředků.

Věcnou správností napadeného usnesení nemohou dle odvolacího soudu otřást ani názory dlužníka týkající se věřitelky, motivů jejího jednání nebo výsledku přezkoumání jejích přihlášených pohledávek, stejně jako tvrzení dlužníka, že jeho majetkové poměry nejsou takové, aby si mohl vyhazovat z kopýtka , že nemá na advokáta, že mu po dobu dvou let byl šitý oblek na míru jen za cenu materiálu, že si v listopadu 2011 pořídil čtvero bot s výraznou slevou a že si své výdaje za cestování, za posilovnu, za kulturní akce nebo za studium Mezinárodní konzervatoře (se školným ve výši 20.000,-Kč ročně) nechává z 90 % financovat svojí babičkou narozenou v roce 1920, o níž údajně pečuje (vedle ostatních členů její rodiny a pečovatelské služby, čímž se na facebooku nechlubil), v čemž odvolací soud neshledává žádné pozitivum, k němuž by bylo lze přihlížet ve prospěch dlužníka. K příznivějšímu nahlížení na dlužníka nijak nepřispívá ani jeho vysvětlení, že ho pořádání večírků a organizování zábavy pro jeho přátele nic nestojí (srov. facebookový záznam ze dne 19.10.2012 v 19:32 hod.: Doražte někdo na lehčí večírek mám tu spoustu lososa a červenýho vína a Lerdamrdu ) a že nevidí nic špatného na tom, že po zjištění úpadku utrácí svoji mzdu, neboť neví, co s ní má dělat a má si ji snad strkat do slamníku ? K tomu odvolací soud toliko dodává, že poctivý a zodpovědný dlužník by svoji mzdu i po zjištění úpadku a povolení oddlužení použil např. zčásti na zapravení svých dříve splatných dluhů nebo si vytvořil rezervu (úspory) pro případ, že by přišel o možnost výdělku a po jistou dobu by nebyl s to plnit splátkový kalendář. Pro dlužníka příznivější rozhodnutí nemůže přinést ani jeho vysvětlení, že nemohl správci poskytnout součinnost, neboť jízdní kolo a mobilní telefon pro jejich stáří vyhodil a opravený notebook HP, nemůže vyzvednout z opravy, neboť nemá na její zaplacení, a notebook Toshiba používá na zvýšení své kvalifikace v zaměstnání a očekává, že mu ho proto nelze odebrat a zpeněžit.

Závěrem shrnuto, soudem I. stupně shledaný nepoctivý záměr dlužníka má v obsahu insolvenčního spisu dostatečnou oporu a potvrzen je též obsahem odvolání dlužníka.

Třeba zdůraznit, že je zcela na dlužníkovi, jakým způsobem přesvědčí své nezajištěné věřitele a nezávislý insolvenční soud o poctivosti svého úmyslu se oddlužit. Nikdo od dlužníka neočekává, aby po dobu oddlužení vedl zcela asketický život. Na druhou stranu je však legitimní požadovat, aby dlužník veden elementární pokorou vynaložil veškeré své myslitelné úsilí na maximalizaci svých příjmů za účelem zapravení dluhů, od nichž se chce osvobodit. Představa dlužníka, že si bude i v průběhu oddlužení plně užívat všech radostí života s finanční podporou své přestárlé babičky a že starost o své dluhy přenechá insolvenčnímu správci odporuje nejen obecně přijímané morálce, ale též účelu a cíli oddlužení.

Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k názoru, že závěr soudu I. stupně o nepoctivém záměru dlužníka učiněný s přihlédnutím ke všem rozhodným skutečnostem je naprosto správný. Proto postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném bodě I. výroku včetně na něm závislých bodech II. a III. výroku potvrdil, neboť jiný způsob řešení úpadku dlužníka než konkursem je vyloučen (§ 396 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. ledna 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva