1 VSPH 177/2013-A-15
KSUL 71 INS 25778/2012 1 VSPH 177/2013-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: Martin Jančar, nar. 26. června 1989, bytem Spořice, V Loužích 587, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 25778/2012-A-10 ze dne 10. ledna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 25778/2012-A-10 ze dne 10. ledna 2013 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 19.10.2012 mu byl doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud zjistil, že dlužník nebude schopen uspokojit věřitele v minimálním rozsahu 30 % hodnoty jejich pohledávek, když za měsíce září, říjen a listopad 2012 činil průměrný čistý měsíční příjem dlužníka 13.879,-Kč, přičemž celková výše závazků činila 1.067.255,-Kč. Soud dodal, že pokud dlužník navýší svůj příjem do výše, na základě které splní jednu z podmínek oddlužení (minimální výše uspokojení věřitelů), soud nebude trvat na zaplacení uložené zálohy. Ze shora uvedených důvodů soud dlužníkovi uložil povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že v insolvenčním návrhu uvedl příjem v průměrné výši 15.605,-Kč, což bylo za měsíce červenec a srpen 2012, protože předtím byl v pracovní neschopnosti. Po doložení výplatních pásek se průměrný příjem změnil, podle soudu na průměrný čistý měsíční příjem ve výši 13.879,-Kč. Dlužník k odvolání přiložil darovací smlouvu, kterou uzavřel s Petrou Hořejší, která se zavázala dlužníkovi poskytovat měsíčně částku 1.800,-Kč po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení. Celkový příjem dlužníka tedy činí 15.679,-Kč. Dlužník se domníval, že bude splňovat podmínky oddlužení, a proto navrhoval, aby bylo napadené usnesení zrušeno. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let. Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka plyne, že má 14 věřitelů s celkovými pohledávkami ve výši asi 1.067.255,-Kč, nevlastní zpeněžitelný majetek, jeho průměrný čistý měsíční příjem u zaměstnavatele Doosan Bobcat Manufacturing, s.r.o. za měsíce září, říjen, listopad 2012 činí 13.879,-Kč, pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou do 30.4.2013. Dlužník nemá žádnou vyživovací povinnost a není ženatý. Na základě darovací smlouvy, kterou dlužník dne 14.1.2013 uzavřel s dárkyní Petrou Hořejší, bude dlužník pobírat částku ve výši 1.800,-Kč měsíčně po dobu trvání oddlužení.

S přihlédnutím k neexistenci významnějšího zpeněžitelného majetku dlužníka, k počtu věřitelů, souhrnné výši jeho závazků, příjmu dlužníka ze zaměstnání a existenci shora uvedené darovací smlouvy je odvolací soud toho názoru, že soud I. stupně nepochybil, když mu povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že pro prvotní fázi insolvenčního řízení bude postačovat záloha ve výši 5.000,-Kč a další náklady řízení budou hrazeny v závislosti na způsobu řešení úpadku, v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci jednotlivých měsíčních splátek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva