1 VSPH 1769/2016-A-23
MSPH 99 INS 13529/2016 1 VSPH 1769/2016-A-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: AV distribuce, s. r. o., IČO 24164160, se sídlem Přátelství 1503/14b, 100 00 Praha 10-Uhříněves, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 99 INS 13529/2016-A-18 ze dne 1. září 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 99 INS 13529/2016-A-18 ze dne 1. září 2016 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč na účet Městského soudu v Praze do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Městský soud v Praze usnesením z 1. 9. 2016 uložil dlužníkovi zaplatit do 3 dnů od právní moci usnesení zálohu 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 6. 6. 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem spojeného s návrhem na prohlášení konkursu. Soud odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a uvedl, že je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměnu, zejména se jedná o počáteční výdaje správce související s výkonem jeho funkce.

Dle informací poskytnutých soudu dlužníkem je hodnota jeho majetku 972.809,55 Kč; tento se skládá především z drobného zboží, jehož zpeněžitelnost se jeví jako problematická, a pohledávek, jejichž vymahatelnost bude rovněž složitá. Dlužník dále má 9.249 Kč a 34,46 EUR na běžných účtech a pokladní hotovost ve výši 448,82 Kč. Soud má proto za to, že dlužník nevlastní dostatek finančních prostředků, ze kterých by správce mohl hradit zejména v počátku řízení své náklady.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, nebo aby napadené usnesení zrušil. Měl za to, že mu povinnost zaplatit zálohu bylo možno uložit jedině tehdy, kdy by náklady insolvenčního řízení nemohly být hrazeny z majetkové podstaty. Vyjádřil názor, že z výtěžku zpeněžení zboží v jeho vlastnictví lze jistě pokrýt odměnu insolvenčního správce alespoň z části; názor soudu prvního stupně ohledně obtížné prodejnosti zboží a vymahatelnosti pohledávek je proto chybný a nadto nijak nezdůvodněný. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužníka zčásti důvodným.

Uložení zálohy závisí na úvaze soudu, což plyne z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Odvolací soud dodává, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty nebo v dané věci vymožením pohledávky dlužníka a prodejem zboží-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže. Z toho důvodu argumentace dlužníka může vést ke snížení potřebné zálohy, nikoliv však k tomu, že by nebyla vůbec insolvenčnímu navrhovateli uložena. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na nejistou hodnotu zpeněžení movitých věcí dlužníka a na jeho nedostatek volných finančních prostředků (pokladní hotovost ve výši 448,82 Kč a zůstatek na běžných účtech ve výši 9.249 Kč a 34,46 EUR), z nichž by bylo možno uhradit prvotní náklady insolvenčního řízení.

Eventuální okolnost, že dlužník nemá dostatečné prostředky k zaplacení zálohy, není důvodem pro její neuložení, naopak ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona počítá s uložením zálohy i v případě, nemá-li dlužník žádný majetek. Odvolací soud dodává, že podle § 144 insolvenčního zákona insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. I z tohoto důvodu je namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, nicméně vzal v úvahu skutkové zjištění soudu prvního stupně ohledně majetkových poměrů dlužníka-dlužník je majitelem většího množství pohledávek včetně pohledávky za Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ve výši 13.097 Kč a za společností Hostivař., a. s. z důvodu zaplacení kauce na nájemné ve výši 84.150 Kč, dále je vlastníkem zboží v hodnotě 820.558 Kč. K tomu odvolací soud dodává, že, jak již uvedl, je potřebné zajistit, aby hned od začátku řízení byly k dispozici finanční prostředky potřebné k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které by umožnily správci výkon jeho funkce ihned od rozhodnutí o úpadku (dlužníkem vlastněné pohledávky a zboží nepředstavují okamžité likvidní prostředky). Jako dostatečná výše zálohy se proto v dané věci jeví odvolacímu soudu částka 25.000 Kč, neboť postačuje ke krytí prvotních výdajů insolvenčního správce, když lze očekávat,

že ostatní náklady řízení budou moci být hrazeny ze zpeněžení majetkové podstaty dlužníka.

Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 18. října 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík