1 VSPH 1766/2014-A-35
KSHK 35 INS 12405/2013 1 VSPH 1766/2014-A-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , IČO 16203143, bytem Černožice nad Labem, Na Nové 43, vedené k návrhům navrhovatelů c) TTC TELSYS, a.s., IČO 25641051, sídlem Praha 10, Třebohostická 987/5, d) Roberta Peška, IČO 66830206, sídlem Hradec Králové, Průmyslová 941/15, zast. JUDr. Janem Malým, advokátem, sídlem Hradec Králové, Resslova 1253, e) VÝTAHY KVADRO, s.r.o., IČO 47455616, sídlem Hnátnice 315, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. března 2014, č.j. KSHK 35 INS 12405/2013-A-24,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. března 2014, č.j. KSHK 35 INS 12405/2013-A-24, se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové pod bodem I. výroku zjistil úpadek Petra anonymizovano (dále jen dlužník), pod bodem II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka, pod bodem III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Petra Brože, pod bodem IV. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, a pod bodem V. výroku rozhodl o tom, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. V navazujících výrocích vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 2 měsíců ode dne zveřejnění usnesení o úpadku (bod VI. výroku). Věřitele též vyzval, aby správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka (bod VII. výroku). Stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů na den 23.6.2014 (body VIII., IX. výroku), dlužníky dlužníka vyzval, aby své plnění neposkytovali dlužníkovi, ale správci (bod X. výroku), uložil správci povinnosti uvedené v bodě XI. výroku, uložil dlužníkovi povinnosti uvedené v bodě XII. výroku a v bodě XIII. výroku jmenoval členy věřitelského výboru.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh navrhovatele a) Jiřího Bezvody (dále též navrhovatel a), jenž měl za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 11.159,-Kč (neuhrazenou výplatu za měsíc leden 2013), a že dalším insolvenčním návrhem přistoupil k řízení navrhovatel b) Michal Haviar (dále též navrhovatel b), jenž měl za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 8.446,-Kč (neuhrazenou výplatu za měsíc březen 2013), a že oba navrhovatelé vzali posléze zpět své insolvenční návrhy, neboť jim dlužník uhradil jejich pohledávky v plné výši.

Dlužník nesouhlasil s insolvenčními návrhy navrhovatelů a), b) a ve svém podání ze dne 6.6.2013 vysvětloval, že není v úpadku a že dne 22.4.2013 podal u Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové žádost o prošetření trestné činnosti v jeho firmě, neboť neznámý pachatel obeslal jeho obchodní partnery e-mailem s oznámením, že je v úpadku a že se mají přihlásit u insolvenčního soudu se svými nároky. Dlužník připustil, že dluží navrhovatelům a), b) (šlo o jeho bývalé zaměstnance) a že s některými svými věřiteli má uzavřené splátkové kalendáře, které plní.

Dne 17.6.2013 přistoupil k insolvenčnímu řízení navrhovatel c) TTC TELSYS, a.s. (dále též navrhovatel c) s tvrzením, že má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 786.383,60 Kč s přísl. ve výši 45.985,-Kč na základě faktur splatných v r. 2012, což doložil příslušnými fakturami a dodacími listy, a označil dalších 5 věřitelů dlužníka, z čehož usuzoval na dlužníkův úpadek.

Dne 18.6.2013 přistoupil k insolvenčnímu řízení navrhovatel d) Robert Pešek (dále též navrhovatel d) s tvrzením, že má za dlužníkem dvě pohledávky, a to ve výši 41.043,74 Kč na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo a ve výši 8.131,20 Kč na náhradě nákladů za právní zastoupení, a že dlužník má nejméně dalších 9 věřitelů dlužníka, z čehož usuzoval na dlužníkův úpadek.

Dne 26.6.2013 přistoupil k insolvenčnímu řízení navrhovatel e) VÝTAHY KVADRO, s.r.o. (dále též navrhovatel e) s tvrzením, že má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 439.313,60 Kč s přísl. splatné více jak 1 rok z titulu neuhrazené kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne 4.10.2011, což doložil příslušnými listinami.

Usnesením ze dne 9.7.2013 (A-13), jež nabylo právní moci dne 27.8.2013, zastavil soud I. stupně insolvenční řízení ohledně navrhovatelů a), b), kteří vzali zpět své insolvenční návrhy.

Soud I. stupně konstatoval, že navrhovatelé c), d), e) složili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč, jež jim vyměřil usnesením ze dne 9.7.2013 (A-13), a že dne 3.2.2014 požádali o urychlení procesních kroků insolvenčního řízení .

Soud I. stupně citoval § 3 odst. 1 a § 105 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se závěrem, že v posuzovaném případě navrhovatelé pohledávku za dlužníkem řádně doložili a zároveň připojili přihlášku své pohledávky a že dlužník závazky vůči navrhovatelům nijak nezpochybnil, když ve svém stanovisku ze dne 6.6.2013 uvedl,

že měl a dosud i má některé věřitele z obchodních vztahů . Tak měl soud I. stupně za osvědčené, že je dlužník v úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 IZ, a dále rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem dle § 148 odst. 1 IZ, neboť nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o řešení úpadku oddlužením nebo reorganizací, s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný dle § 314 odst. 1 IZ. Konstatoval, že osoba insolvenčního správce byla určena opatřením předsedy Krajského soudu v Hradci Králové a že členy věřitelského výboru jmenoval podle § 61 odst. 1 IZ.

Proti bodům I., II. výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, neboť měl za to, že jeho úpadek nebyl osvědčen, když soud I. stupně nepřihlédl ke všem rozhodným skutečnostem. Soudu I. stupně vytýkal, že nepřihlédl k jeho celkovým majetkovým poměrům, když nijak nezohlednil hodnotu jeho nemovitostí, které převyšují výši jeho závazků, když prodejem jen jedné z nich by byli všichni uspokojeni, že své zadlužení řešil splátkovými kalendáři, avšak § 111 IZ mu brání v tom, aby své závazky vyrovnal prodejem svého majetku. Kdyby bylo exekutorovi JUDr. Hofmanovi umožněno dokončit exekuci, uspokojil by povinného věřitele a ještě by zbylo dost na ostatní. Upozorňoval na to, že se snaží o reklamační řízení vůči svým věřitelům, ale nikdo se s ním již nebaví, neboť všichni očekávají, že vzhledem k insolvenčnímu řízení se již žádné reklamce řešit nebudou. Dovolával se svého podání ze dne 6.6.2013, v němž nesouhlasil s tvrzeným úpadkem a odporoval insolvenčním návrhům. Soudu I. stupně vytýkal, že o věci rozhodl bez nařízení jednání a že mu neumožnil vyjádřit se k návrhům přistoupivších navrhovatelů c), d), d). Konstatoval, že se Policii ČR nepodařilo identifikovat osobu, která jeho jménem oznámila jeho obchodním partnerům nepravdivou informaci o tom, že je v úpadku. Insolvenční návrhy považoval za účelové. V doplnění odvolání (A-26) zpochybňoval dlužník pohledávky navrhovatelů c), d), e) a soudu I. stupně opakovaně vytýkal, že o věci rozhodl bez nařízení jednání, čímž ho zkrátil na jeho právech na spravedlivý proces a upřel mu možnost bránit se insolvenčním návrhům navrhovatelů c), d), d).

Navrhovatel c) ve vyjádření k odvolání (A-27) vyvracel vývody dlužníka ohledně své pohledávky, pro kterou podal insolvenční návrh, a uvedl, že s ním dlužník žádný splátkový kalendář neuzavřel, své závazky při ústních jednání naopak uznal a nikdy je nezpochybňoval. Proto považoval odvolání dlužníka za účelové a trval na insolvenčním návrhu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 94 odst. 2 písm. d) IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti: -dne 2.5.2013 bylo k návrhu navrhovatele a) zahájeno insolvenční řízení (A-1); -dne 13.5.2013 došlo soudu I. stupně zpětvzetí návrhu navrhovatele a) (A-4); -dne 23.5.2013 došel soudu I. stupně insolvenční návrh navrhovatele b) (A-5); -dne 3.6.2013 došlo soudu I. stupně zpětvzetí návrhu navrhovatele b) (A-8); -v podání ze dne 6.6.2013 (A-9) se dlužník vyjadřuje k insolvenčnímu řízení a odporuje insolvenčním návrhům, neboť není v úpadku; -dne 17.6.2013 (A-10) přistupuje k insolvenčnímu řízení svým návrhem navrhovatel c);

-dne 18.6.2013 (A-11) přistupuje k insolvenčnímu řízení svým návrhem navrhovatel d); -dne 26.6.2013 (A-12) přistupuje k insolvenčnímu řízení svým návrhem navrhovatel e); -usnesením ze dne 9.7.2013 (A-13) zastavuje soud I. stupně řízení ohledně insolvenčních návrhů navrhovatelů a), b); -usnesením ze dne 29.10.2013 (A-14) ukládá soud I. stupně navrhovatelům c), d), e) povinnost zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč, která je následně složena (A-15, A-16); -podáním došlým soudu dne 3.2.2014 (A-20) žádají 4 věřitelé (z toho jde o navrhovatele c), e) o urychlení insolvenčního řízení; -napadeným usnesením ze dne 31.3.2014 (A-24) rozhodl soud I. stupně o zjištění dlužníkova úpadku a jeho řešení konkursem.

Ze shora zjištěného skutkového stavu je zjevné, že soud I. zatížil insolvenční řízení hned několika níže uvedenými závažnými procesními vadami, v důsledku nichž nepřípustně odňal dlužníkovi právo na spravedlivý proces, když: -dlužníkovi nebyl doručen k vyjádření žádný z insolvenčních návrhů c), d), e), na jejichž základě byl následně zjištěn jeho úpadek a prohlášen konkurs; -ve věci nebylo nařízeno jednání, přestože dlužník dříve podaným insolvenčním návrhům navrhovatelů a), b) odporoval, když tvrdil, že není v úpadku; -dlužníkovi nebylo podáno poučení o možnosti řešit příp. úpadek jinak než konkursem (tj. oddlužením nebo reorganizací).

Nad shora uvedené závažné procesní vady, pro něž nemůže napadené usnesení obstát jako celek, je třeba soudu I. stupně dále vytknout nepřípustnou pasivitu a průtahy v řízení, když o zpětvzetí návrhů navrhovatelů a), b) nerozhodl bez zbytečného odkladu, ale učinil tak až po přistoupení dalších navrhovatelů c), d), e), když se v době od 9.7.2013 do 31.3.2014 omezil jen na vyměření zálohy na náklady insolvenčního řízení a nečinil žádné úkony směřující k urychlenému projednání a rozhodnutí věci samé a když po podání odvolání dlužníka v dubnu 2014 (A-25) předložil věc k rozhodnutí odvolacímu soudu s dalším bezdůvodným prodlením (§ 93 IZ) až v září 2014 (A-32).

Soudu I. stupně je třeba vytknout též jeho nesprávně zavedenou praxi, když jediným důvodem pro odročení nařízeného přezkumného jednání a schůze věřitelů bylo jen to, že dlužník podal odvolání; podání odvolání není dle názoru odvolacího soudu zásadně takovým důležitým důvodem pro zrušení nařízeného soudního roku.

Soud I. stupně pochybil i v tom, když v usnesení o zastavení řízení ze dne 9.7.2013 (A-13) ani v napadeném usnesení ze dne 31.3.2014 (A-24) nevyměřil nikomu z insolvenčních navrhovatelů a), b), c), d), e) soudní poplatek dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ačkoliv tak učinit měl.

K odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud už jen pro úplnost dodává, že je nadto nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost i pro nedostatek důvodů, když soud I. stupně neozřejmil, na jakém podkladu bylo osvědčeno, že navrhovatelé c), d), e) doložili existenci svých splatných pohledávek za dlužníkem (tedy zda jim svědčí aktivní legitimace jakožto základní předpoklad úspěchu jejich insolvenčních návrhů ve smyslu § 105 IZ). Stejně tak soud I. stupně neuvedl, příp. které pohledávky (dalších věřitelů) má za prokázané, tj. o které další věřitele se jedná, jaké jejich konkrétní pohledávky za dlužníkem (identifikované důvodem a výší) byly zjištěny, kdy nastala jejich splatnost a z jakých důkazů tato zjištění vyplývají. Soud tak nenabídl žádná konkrétní skutková zjištění ani ohledně naplnění zákonných podmínek úpadku ve formě insolvence, jejž shledal-bez jakéhokoliv dokazování-prokázaným, tedy stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami nejméně 30 dnů po splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a dlužníkovy platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), jež naplňují soudem dovozovaný stav úpadku ve formě insolvence, aniž by jakkoliv zkoumal majetkové poměry dlužníka.

Odvolacím soudem shora zjištěné vady řízení tak mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí (jež bylo nadto shledáno též nepřezkoumatelným), přičemž za odvolacího řízení-s ohledem na jejich četnost a povahu-nemohla být zjednána jejich náprava. Proto odvolací soud bez zbytečného odkladu postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková