1 VSPH 1765/2014-A-28
MSPH 77 INS 9784/2014 1 VSPH 1765/2014-A-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka REPORTER CZECH REPUBLIC, s.r.o., sídlem Praha 1, Revoluční 1082/8, IČO 27683672, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, sídlem Česká Třebová, Čechova 396, zahájené na návrh navrhovatele COEXIS International, s.r.o., sídlem Brno-Brněnské Ivanovice, Kaštanová 435/127, IČO 29268338, zast. Mgr. Martinem Hrdým, bytem Svitávka, Švancarova 220, o odvolání navrhovatele a dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2014, č.j. MSPH 77 INS 9784/2014-A-16

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2014, č.j. MSPH 77 INS 9784/2014-A-16, se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zamítl insolvenční návrh navrhovatele REPORTER CZECH REPUBLIC, s.r.o. (dále jen navrhovatel; bod I. výroku), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), a navrhovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tím, že má za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši 1.500.000,-Kč a označil další věřitele dlužníka DENIMLAND, s.r.o. a CROSS JEANSWEAR, s.r.o. se splatnými pohledávkami, z jejichž existence usuzoval na úpadek dlužníka. Z došlého sdělení soud I. stupně zjistil, že CROSS JEANSWEAR, s.r.o. nemá za dlužníkem žádnou pohledávku (A-9); věřitel DENIMLAND, s.r.o. v určené lhůtě na dotaz soudu nereagoval. Podáním ze dne 6.5.2014 doplnil navrhovatel k výzvě soudu I. stupně ze dne 30.4.2014 (A-10) insolvenční návrh o označení dalších věřitelů dlužníka, a to Tesco Stores ČR, a.s., DTZ Czech Republic, a.s., TK Czech Development IX, s.r.o., Centrum Olympia Plzeň, s.r.o., Cushman & Wakefield, s.r.o., Družstvo obchodníků Obchodního centra BORSKÁ

POLE, družstvo a Euro Mall Hradec Králové Real Estate, s.r.o., u nichž však neuvedl výši, důvod ani splatnost jejich pohledávek.

Soud I. stupně citoval § 103 odst. 2 a § 143 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nichž věc posuzoval se závěrem, že se z tvrzení navrhovatele nepodařilo zjistit, že je splněna jedna ze základních podmínek insolvenčního řízení a to pluralita věřitelů vymezená ustanovením § 3 odst. 1 písm. a) IZ. Proto soud I. stupně postupoval dle § 143 odst. 2 IZ a insolvenční návrh zamítl. Nad to podotknul, že navrhovatel nesplnil ani povinnost uloženou mu dle § 105 IZ, když nepřipojil k insolvenčnímu návrhu přihlášku své pohledávky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. s tím, že se nezabýval nevyžádanou obranou dlužníka (A-7, A-8, A-13, A-15), když dlužník nepopřel, že má vůči navrhovateli splatný závazek (byť ve výši nižší než bylo uvedeno v insolvenčním návrhu), a když uvedl, že s navrhovatelem uzavřel splátkový kalendář a dohodl se na vrácení zboží, přičemž nedoložil, že by zboží skutečně vrátil a svůj závazek (byť částečně) plnil v souladu s dohodnutým splátkovým kalendářem. O poplatkové povinnosti navrhovatele rozhodl soud I. stupně podle § 4 odst. 1 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel a dlužník včas odvolali.

Navrhovatel napadl jen bod I. výroku usnesení (A-17) a požadoval, aby jej odvolací soud zrušil. Soudu I. stupně vytýkal, že nesprávně aplikoval § 128 odst. 1 IZ, když jeho návrh odmítl , neboť nedostatečná specifikace pohledávek jím označených věřitelů není nedostatkem, který by neumožňoval pokračovat v řízení, když jeho pohledávka byla v příloze insolvenčního návrhu dostatečně specifikována. Kritizoval soud I. stupně za to, že se nedotázal jím značených věřitelů na to, zda mají za dlužníkem splatné pohledávky. Jde o věřitele Tesco Stores ČR, a.s., DTZ Czech Republic, a.s., TK Czech Development IX, s.r.o., Centrum Olympia Plzeň, s.r.o., Cushman & Wakefield, s.r.o., Družstvo obchodníků Obchodního centra BORSKÁ POLE, družstvo a Euro Mall Hradec Králové Real Estate, s.r.o. Napadené usnesení považoval za produkt pustého formalismu.

Dlužník napadl bod II. výroku usnesení (A-18, A-22) a požadoval, aby jej odvolací soud změnil a navrhovateli uložil povinnost k náhradě nákladů řízení. Soudu I. stupně vytýkal, že o náhradě nákladů řízení nerozhodl podle § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř., neboť k zastavení řízení došlo vinou navrhovatele. Pokud snad soud uvažoval o aplikaci § 150 o.s.ř., nesouhlasil s tím, že jeho vyjádření k insolvenčnímu návrh bylo předčasné, neboť zahájení insolvenčního řízení zasáhlo do jeho práv. Tvrdil, že navrhovateli platí dohodnuté splátky a k odvolání připojil výpis ze svého účtu. S napadeným usnesením souhlasil, jen pokud šlo o body I., III. výroku.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání z důvodu § 94 odst. 2 písm. d) IZ, a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

Podle § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 85 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné.

Podle § 86 IZ v insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány.

Podle § 133 IZ o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku (odst. 2).

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel podal insolvenční návrh dne 8.4.2014 (A-1), v němž označil dva věřitele dlužníka včetně výše a splatnosti jejich pohledávek, že výzvou ze dne 9.4.2014 (A-6) vyzval soud I. stupně navrhovatelem označené věřitele, aby sdělili, zda mají za dlužníkem splatné pohledávky, že se podáním ze dne 13.4.2014 ve věci vyjádřil dlužník (A-7), že dne 18.4.2014 (A-9) došlo soudu sdělení jen jednoho z navrhovatelem označených věřitelů CROSS JEANSWEAR, s.r.o., že nemá za dlužníkem žádnou pohledávku, že výzvou ze dne 30.4.2014 (A-10) vyzval soud I. stupně navrhovatele, aby označil (jiné) známé věřitele, na což reagoval navrhovatel podáním ze dne 7.5.2014 (A-11, A-12), v němž sice označil další věřitele, avšak neuvedl, jaké mají za dlužníkem pohledávky, že se dlužník podáním ze dne 21.5.2014 (A-13) vyjádřil k doplnění insolvenčního návrhu a požadoval jeho odmítnutí, že se navrhovatel podáním ze dne 28.5.2014 (A-14) vyjádřil k obraně dlužníka, na což dlužník reagoval replikou ze dne 29.5.2014 (A-15), a že napadeným usnesením ze dne 4.6.2014 (A-16) insolvenční návrh-bez nařízení jednání o věci samé-zamítl.

Ze shora uvedeného zjištění odvolacího soudu vyplývá, že v projednávané věci insolvenční soud zamítl bez jednání insolvenční návrh z důvodu že se z tvrzení insolvenčního navrhovatele se nepodařilo zjistit, že je splněna jedna ze základních podmínek insolvenčního řízení a to pluralita věřitelů vymezená ustanovením § 3 odst. 1 písm. a) IZ . Učinil tak za situace, kdy byl návrh na zahájení insolvenčního řízení podán jinou osobou než dlužníkem a kdy úpadek dlužníka byl sporný, neboť dlužník insolvenčnímu návrhu od počátku odporoval (A-7). Za takové situace měl soud I. stupně povinnost dle § 133 odst. 2 IZ věc projednat (jako sporný úpadek), neboť nebyla splněna žádná z podmínek § 133 odst. 1 IZ pro rozhodnutí bez nařízení jednání, když o věci nebylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a když z insolvenčního spisu nevyplývá, že by se účastníci vzdali projednání věci před soudem nebo souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání.

Rozhodnutí je z tohoto důvodu nutno považovat za předčasné, neboť trpí z důvodu nesprávného procesního postupu soudu zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o.s.ř., v důsledku které byla postupem soudu účastníkům odňata možnost jednat před soudem. Je proto dán důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí soudu dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.

K odvolací argumentaci navrhovatele odvolací soud dodává, že insolvenční návrh nebyl odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ (jak se navrhovatel mylně domníval), ale byl zamítnut podle § 143 odst. 2 IZ, a že insolvenční soud nepochybil, když se (správně) nedotazoval u navrhovatelem nově označených věřitelů na jejich pohledávky. Nutno zdůraznit, že požadavky na vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu na zahájení insolvenčního řízení nelze nikterak směšovat s pravidly důkazního řízení. Aby mohly být právně významné skutečnosti předmětem osvědčení či dokazování-lhostejno přitom, o kterých skutečnostech je soud povinen provádět i důkazy účastníky nenavržené-musí tu být úplná a dostatečně konkrétní skutková tvrzení o skutečnostech, jež naplňují skutkovou podstatu úpadku. Jakkoli § 86 IZ ukládá insolvenčnímu soudu provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, než byly účastníky navrhovány, jde o projev vyšetřovací zásady, jejíž aplikace neznamená povinnost soudu pátrat po skutečnostech, které mají (mohou) být dokazovány. Tato zásada sama o sobě nenahrazuje na prvním místě stojící povinnost tvrzení, jež stíhá insolvenčního navrhovatele. Povinnost insolvenčního soudu stanovená v § 86 IZ je pojmově spojena s dokazováním. To znamená jediné; výsledek dokazování dlužníkova úpadku není závislý jen na důkazech navržených účastníky. Tato zásada se však může uplatnit pouze v insolvenčním řízení zahájeném řádným insolvenčním návrhem. Teprve za předpokladu, že soud má k dispozici bezvadný insolvenční návrh, může přistoupit k další fázi řízení, tedy též ke zjišťování, zda dlužník je v úpadku. Není-li tu takový návrh, nesmí insolvenční soud činit žádné další úkony (ani vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu) a je povinen podle § 128 odst. 1 IZ neprodleně insolvenční návrh odmítnout. V poměrech posuzované věci to znamená, že úpadek dlužníka může být poměřován jen ohledně úplných tvrzení navrhovatele o tom, že vůči dlužníkovi mají splatné závazky navrhovatel a věřitelé DENIMLAND, s.r.o. a CROSS JEANSWEAR, s.r.o., přičemž nemohou být předmětem dokazování pohledávky dalších navrhovatelem označených věřitelů, ohledně nichž navrhovatel žádné (konkrétní) splatné pohledávky ani netvrdil.

K odvolací argumentaci dlužníka odvolací soud dodává, že soud I. stupně pochybil, když o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (jde o ustanovení upravující tyto nároky při zastavení řízení), když o insolvenčním návrhu bylo meritorně (věcně) rozhodnuto jeho zamítnutím; v takovém případě mělo být o náhradě nákladů řízení zásadně rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšnému dlužníkovi měla být přiznána jejich náhrada. S ohledem na veřejnou povahu insolvenčního řízení, jež může kdokoli sledovat v insolvenčním rejstříku, a na účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jež významně omezují dlužníka (§ 109 a násl. IZ), nevidí odvolací soud žádný rozumný důvod pro to, aby dlužník nemohl být honorován i za úkony učiněné ještě před tím, než jej k nim insolvenční soud vyzve. Jinak řečeno, dlužník má legitimní právo požadovat náhradu svých nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti insolvenčnímu návrhu i za úkony učiněné ještě před doručením insolvenčního návrhu dlužníkovi.

Na základě uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu I. stupně.

V dalším řízení soud I. stupně nejprve postupem podle § 128 odst. 2 IZ vyzve navrhovatele k předložení přihlášky jeho tvrzené pohledávky (§ 105 IZ), jež je povinnou přílohou insolvenčního návrhu. Teprve pak-vyhoví-li navrhovatel jeho výzvě-doručí dlužníkovi k vyjádření insolvenční návrh (A-1) včetně jeho doplnění (A-11, A-12), v rámci přípravy jednání si obstará vyjádření druhého navrhovatelem označeného věřitele DENIMLAND, s.r.o., ohledně něhož navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 50.000,-Kč splatnou od 4/2013 (k věřitelům označeným v doplnění návrhu na A-11, A-12 nebo v odvolání na A-17 nebude přihlížet, neboť ohledně nich nenabídl navrhovatel žádná konkrétní tvrzení o jejich splatných pohledávkách, jež by mohly být předmětem dokazování), a k projednání insolvenčního návrhu, resp. úpadku dlužníka, nařídí jednání, na němž-po provedení pravidelného dokazování-posoudí důvodnost insolvenčního návrhu a obrany dlužníka. Třeba připomenout, že při zkoumání úpadku dlužníka není insolvenční soud vázán důkazními návrhy účastníků a dle potřeby je povinen provést k osvědčení tvrzeného úpadku i důkazy jimi nenavržené (§ 86 IZ). V poměrech dané věci to znamená, že při zkoumání úpadku dlužníka vyjde soud I. stupně nejenom z insolvenčního návrhu a z vyjádření navrhovatelem řádně označených věřitelů, ale přihlédne též k dosud přihlášeným pohledávkám.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková