1 VSPH 1765/2013-A-13
KSPH 60 INS 26476/2013 1 VSPH 1765/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice: Marcela anonymizovano , anonymizovano , bytem Vikova 472, 274 01 Slaný, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2013, č.j. KSPH 60 INS 26476/2013-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2013, č.j. KSPH 60 INS 26476/2013-A-7, se mění tak, že se dlužnici ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužnici povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je třeba zajistit prostředky k průběhu insolvenčního řízení a že smyslem zálohy je materiální zajištění výkonu funkce insolvenčního správce. Soud uvedl, že u dlužnice přichází v úvahu jako způsob řešení úpadku oddlužení, u něhož nelze očekávat vysoké počáteční náklady insolvenčního řízení. Proto soud I. stupně uložil dlužnici zaplatit zálohu ve výši 5.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby soud povinnost k úhradě zálohy dlužnici změnil a zálohu jí neukládal, nebo její výši alespoň snížil a rozložil do měsíčních splátek. Tvrdila, že nemá prostředky na úhradu stanovené zálohy, neboť plní svoji vyživovací povinnost k nezl. dítěti a má zvýšené výdaje s nákupem léků, neboť je plně invalidní. Po úhradě zálohy ve výši 5.000,-Kč by dlužnici nezbyly prostředky na živobytí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b/ vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužnice platí na výživném pro nezletilé dítě 1.000,-Kč měsíčně, má ve svém vlastnictví pouze movité věci nízké hodnoty a pobírá čistý příjem ve výši přibližně 23.400,-Kč měsíčně. Má nezajištěné závazky vůči 5 věřitelům ve výši přesahující 200.000,-Kč. Možnost uspokojení nezajištěných věřitelů plněním splátkového kalendáře tedy dosahuje 100% výše jejich pohledávek.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Odvolací soud je toho názoru, že se zřetelem na počet věřitelů, celkovou výši závazků a výši měsíčního příjmu dlužnice lze mít za to, že soud zřejmě přistoupí k povolení oddlužení a pro prvotní fázi insolvenčního řízení pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 3.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci měsíčních splátek.

Pokud dlužnice požadovala stanovení splátek pro zaplacení uložené zálohy, pak odvolací soud její žádosti nevyhověl, neboť projednáním odvolání dlužnice a stanovením lhůty splatnosti rozhodnutím odvolacího soudu do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení (tj. od jeho doručení) fakticky vznikla časová prodleva v délce přesahující 2 měsíce, ve které dlužnice mohla na splnění snížené zálohy ušetřit potřebné prostředky. Další odklad splnění povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení odvolací soud proto neshledal důvodným.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20. listopadu 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová