1 VSPH 1756/2015-A-12
KSLB 82 INS 20095/2015 1 VSPH 1756/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníků Radka Chudoby a Simony Chudobové, oba bytem Sídliště pod Ralskem 563, Mimoň, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. KSLB 82 INS 20095/2015-A-7 ze dne 27. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci,

č.j. KSLB 82 INS 20095/2015-A-7 ze dne 27. srpna 2015, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením č.j. KSLB 82 INS 20095/2015-A-7 ze dne 27. srpna 2015 odmítl společný insolvenční návrh, jímž se Radek Chudoba a Simona Chudobová (dále jen dlužníci) domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 5. 8. 2015, domáhali zjištění úpadku a povolení oddlužení. Vzhledem k tomu, že insolvenční návrh neobsahoval všechny nutné náležitosti, vyzval soud prvního stupně dlužníky, aby doplnili návrh o řádný seznam svého majetku, o řádný seznam závazků doplněný o lhůtu splatnosti jednotlivých závazků, dále o seznam zaměstnanců, listiny dokládající příjmy dlužníka za uvedené období, výpis z rejstříku trestů a dále aby doložili výši příjmu, ze kterého budou schopni uhradit svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Výzva byla dlužníkům doručena dne 12. 8. 2015. Podáním došlým soudu dne 18. 8. 2015 doplnili dlužníci svůj návrh o seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců, výpisy isir.justi ce.cz z rejstříku trestu, o listiny prokazující příjem za požadované období. Předložený seznam závazků však neobsahoval údaj o splatnosti jednotlivých závazků a věřitelé zde nebyli řádně označeni. Dlužník dále nedoložil příjem, ze kterého by byl schopen uhradit nejméně 30 % svých závazků, když pouze uvedl, že během příštího měsíce může očekávat navýšení platové třídy u dlužníka a u dlužnice též očekává navýšení platu.

Z tohoto důvodu soud prvního stupně postupoval podle ust. § 128 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání uvedli, že zpracování insolvenčního návrhu konzultovali s právním zástupcem. Přesto obdrželi usnesení, kterým je soud vyzval, aby insolvenční návrh doplnili. Na toto usnesení okamžitě reagovali a doplnili potvrzení o výši příjmů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem. Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27. 1. 2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí v příslušném bodě a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužníci podali společný insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a v bodě č. 7 formuláře křížkem vyznačili, že návrh na povolení oddlužení podávají současně jako insolvenční návrh a požadují, aby soud rozhodl o jejich úpadku. Dále popsali okolnosti, za nichž se dostali do úpadku. V bodě č. 17 uvedli osm závazků, z nichž nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, věřitele označili neúplnými názvy, neuvedli identifikační číslo a ani jejich sídlo, uvedli výši jejich pohledávek, lhůtu splatnosti neuvedli. V bodě č. 19 uvedli tři vykonatelné závazky, dva věřitele neúplně označili, uvedli jejich výši a připojili neúplnou spisovou značku exekučních rozhodnutí, na základě kterých mělo být zahájeno exekuční řízení. Povinné seznamy podle ust. § 104 insolvenčního zákona nepřipojili. Usnesením č.j. KSLB 82 INS 20095/2015-A-5 ze dne 10. 8. 2015 soud dlužníky vyzval, aby doplnili insolvenční návrh o řádný seznam svého majetku, o řádný seznam závazků doplněný o splatnost jednotlivých závazků, dále o seznam zaměstnanců, listiny dokládající příjmy dlužníka za uvedené období, výpis z rejstříku trestů a dále aby doložili výši příjmu, ze kterého budou schopni uhradit svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Dlužníky řádně poučil, jak mají doplnění provést. Podáním došlým soudu prvního stupně dne 18. 8. 2015 doplnili dlužníci insolvenční návrh o seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců, výpisy z rejstříku trestu, o listiny prokazující příjem za požadované období. Předložený seznam závazků obsahoval stejné údaje jako insolvenční návrh, tedy věřitelé nebyli řádně označeni a nelze je řádně identifikovat, dlužníci u žádného závazku neuvedli jejich lhůtu splatnosti a neuvedli ani úplné spisové značky exekučních řízení, na základě nichž bylo zahájeno exekuční řízení za účelem jejich vymožení. Z uvedených údajů proto není zřejmé, v kterém roce bylo exekuční řízení zahájené a který Exekuční úřad řízení vede. Dlužníci dále nedoložili výši svých příjmů, z nichž by byli schopni uhradit alespoň 30 % svých závazků, když pouze uvedli, že během příštího měsíce mohou očekávat navýšení platové třídy u dlužníka a u dlužnice též očekávají navýšení platu. Příslušná exekuční rozhodnutí nepřipojili.

Z toho plyne, že dlužníci v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamu závazků) nevylíčili řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že mají vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům závazky, které jsou více než třicet dnů po lhůtě splatnosti a které nejsou schopni plnit, když takové konkrétní údaje nelze zjistit ani z dalších vyplněných bodů insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a ani v seznamu závazků.

Neuvedli tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Pouhé obecné konstatování, že jsou v úpadku, není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20. 5. 2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné o odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 13. května 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík