1 VSPH 1756/2013-A-38
MSPH 98 INS 29198/2012 1 VSPH 1756/2013-A-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4, Sládkovičova 1262/6, zast. JUDr. Františkem Výmolou, advokátem, sídlem Praha 5, Husníkova 2080/8, zahájené na návrh ADENRIX INVESTMENTS LIMITED, reg.č. 6256218, sídlem 1st Floor, Kestrel House, Primet Road, Stevange Hertfordschie SGI 3EE, Velká Británie, zast. Mgr. Janem Matějíčkem, advokátem, sídlem Praha 2, Římská 1222/33, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2013, č.j. MSPH 98 INS 29198/2012-A-28,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2013, č.j. MSPH 98 INS 29198/2012-A-28, se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zjistil úpadek Pavla anonymizovano (dále též dlužník; bod I. výroku), ustanovil insolvenčním správcem MTN-Insolvence, v.o.s. (bod II. výroku; dále též správce) a konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku). V navazujících výrocích vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení. Věřitele též vyzval, aby správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka, a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale správci. V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání, svolal schůzi věřitelů, uložil správci a dlužníkovi ve výroku uvedené povinnosti a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou publikována v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatel ADENRIX INVESTMENTS LIMITED (dále jen navrhovatel) domáhal zjištění úpadku dlužníka s tvrzením, že má za ním splatnou a vykonatelnou pohledávku v celkové výši 1.065.294,47 Kč vzniklou ze smlouvy o úvěru ze dne 24.4.2008 č. 2210-21264, na základě které poskytl jeho právní předchůdce WPB Capital, spořitelní družstvo (původní věřitel) dlužníkovi a jeho manželce Iloně Berkové (dále též dlužníci) úvěr ve výši 1.100.000 Kč, který dlužníci neuhradili, a že tuto pohledávku vykonatelnou dle notářského zápisu N 307/2008, NZ 283/2008 nabyl od původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14.7.2011, což bylo dlužníkovi oznámeno dopisem ze dne 14.7.2011. Protože dlužníci své závazky ze smlouvy o úvěru nehradili řádně a včas, dostali se s jejich plněním do prodlení od listopadu 2010. Dopisem ze dne 21.7.2011 a 11.8.2011 oznámil navrhovatel dlužníkům, že se jeho pohledávka stala splatnou a vyzval je k zaplacení celé pohledávky. Za další věřitele dlužníka označil navrhovatel PROFI CREDIT Czech, a.s. s pohledávkou ve výši 158.409 Kč a Provident Financial, s.r.o. s pohledávkou ve výši 25.000 Kč; z jejich existence navrhovatel dovozoval úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti.

K výzvě soudu I. stupně ze dne 17.1.2013 (A-12), aby se ve věci vyjádřil a aby předložil seznam svého majetku, závazků a zaměstnanců, dlužník požadoval zamítnutí insolvenčního návrhu. Dlužník zpochybňoval aktivní legitimaci navrhovatele k podání insolvenčního návrhu tvrzením, že navrhovatel není zahraniční osobou oprávněnou podnikat na území ČR, a předložil seznam svého majetku a závazků, z nichž vyplývá, že dlužník eviduje závazky vůči 6 věřitelům v celkové výši 2.933.634,12 Kč a jeho majetek tvoří nemovitosti zapsané na LV č. 6518, k.ú. Krč, LV č. 35 k.ú. Nechanice u Nových Mitrovic, okres Plzeň a LV č. 2115 k.ú. Bílovice, okres Plzeň, osobní automobil Opel Vectra r.v. 1994 a vybavení domácnosti starší 20 let. Na jednání konaném dne 21.3.2013 dlužník setrval na svém názoru, že není v úpadku a že své závazky nehradí jen proto, že má svůj majetek v současné době zablokován zahájenými exekucemi.

K existenci pohledávky navrhovatele, zjistil soud I. stupně tyto rozhodné skutečnosti: -smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14.7.2011 postoupil původní věřitel WPB Capital, spořitelní družstvo své pohledávky za dlužníky v celkové výši 1.065.294,47 Kč s přísl. navrhovateli; -postoupení pohledávky sdělil původní věřitel dlužníkům oznámením ze dne 14.7.2011; -v notářském zápisu N 307/2008, NZ 283/2008 ze dne 30.5.2008 se dlužníci zavázali splnit pohledávku vůči původnímu věřiteli a svolili s nařízením a provedením výkonu rozhodnutí ve smyslu § 274 písm. e) o.s.ř.; -předmětem smlouvy o úvěru ze dne 24.4.2008 bylo poskytnutí úvěru původním věřitelem dlužníkům ve výši 1.100.000 Kč se splatností do 30.4.2028; -smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 26.5.2008, č. 2210-21264 bylo zajištěno splnění závazku dlužníků zástavním právem k nemovitostem (k bytové jednotce a spoluvlastnickému podílu na pozemcích) ve vlastnictví Markéty Bělohlavcové; -oznámení navrhovatele ze dne 11.8.2011 o ztrátě výhody splátek z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru (a to splátek k 30.11.2010 až 30.6.2011) převzal dlužník téhož dne.

Ohledně dalších věřitelů dlužníka zjistil soud I. stupně tyto skutečnosti: -dle zprávy PROFI CREDIT Czech, a.s. ze dne 29.11.2012, smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 21.10.2010 a rozhodčího nálezu ze dne 26.3.2012, č.j. 102 Rozh 567/2012-7 dluží dlužník uvedenému věřiteli částku 164.993 Kč; -dle zprávy Pojišťovny České spořitelny, a.s. ze dne 3.12.2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27.2.2012, č.j. 66 EXE 705/2012-12 má uvedený věřitel vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 1.908 Kč navýšenou o náklady nalézacího řízení ve výši 7.920 Kč; -ze své úřední činnosti bylo soudu známo, že dne 27.6.2012 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužník uvedl jako svého věřitele navrhovatele s pohledávkou ve výši 2.616.321,98 Kč a další věřitele, kteří se domáhají úhrady svých pohledávek soudní nebo exekuční cestou; tento návrh byl dne 9.7.2012 soudem zamítnut; ve svém v pořadí druhém insolvenčním návrhu spojeným s návrhem na povolení oddlužení dlužník opět uvedl jako svého věřitele navrhovatele s pohledávkou ve výši 2.616.321,98 Kč a dále Provident Financial s pohledávkou ve výši 25.000 Kč; tento návrh byl soudem odmítnut.

Soud I. stupně citoval § 3, § 104 odst. 1 a § 136 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nichž věc posuzoval se závěrem, že navrhovatel doložil (zejména smlouvou o postoupení pohledávky a původní úvěrovou smlouvou) svoji splatnou pohledávku za dlužníkem a že dlužníkův úpadek ve formě platební neschopnosti byl osvědčen existencí navrhovatele a dalších známých věřitelů (zejména doklady připojenými u přihlášek a tvrzeními dlužníka uvedenými v jeho dřívějších insolvenčních návrzích). Jedinou zásadní námitku dlužníka, že navrhovatel není osobou oprávněnou podnikat v ČR, soud I. stupně nepovažoval za důvodnou, když dlužník již dále nevyložil, jaký důsledek by tato okolnost měla mít na legitimaci navrhovatele jako věřitele podat insolvenční návrh. Za situace, kdy ani z dlužníkem předložených seznamů majetku a závazků nevyplývá, že by dlužník byl schopen pohledávky navrhovatele a známých věřitelů uhradit, dospěl soud I. stupně k závěru, že úpadek dlužníka je osvědčený podle § 3 odst. 1 IZ z důvodu jeho platební neschopnosti. Proto soud I. stupně postupoval podle § 136 IZ a zjistil jeho úpadek.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (A-29 + doplnění na B-7) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolání je založeno toliko na tvrzení, že žalovaný (míněn je navrhovatel) není zahraniční osobou oprávněnou podnikat na území ČR, když nákup pohledávky a její vymožení s nepochybným ziskem za povinným (míněn je dlužník) je u oprávněného (míněn je navrhovatel) součástí jeho soustavné činnosti, což plyne i z dalších insolvenčních řízeních, jichž se účastní jako věřitel. Uvedl, že navrhovatel v přihlášce zatajil, že na svoji pohledávku inkasoval v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 137 Ex 17374/11-20/8 část mzdy dlužníka ve výši 80.102 Kč a dlužnice ve výši 39.848 Kč, přičemž exekuce dále běží a srážky stále pokračují.

K výzvě odvolacího soudu dlužník doplnil (A-34), že na podaném odvolání trvá i přes výsledek přezkumného jednání, a souhlasil s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení odvolacího jednání.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání vyvracel jeho vývody a vysvětloval, že je obchodní společností založenou podle práva Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, což již dříve soudu doložil, a že dle § 23 obch. zák. má v ČR postavení podnikatele. S poukazem na úpravu komunitárního práva dovozoval, že je oprávněn podnikat na celém území EU, včetně území ČR, přičemž jen za účelem vymáhání své pohledávky není povinen zakládat podnik nebo organizační složku na území ČR. Protože odvolání dlužníka považoval za bezpředmětné, navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčeném rozsahu přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž za souhlasu účastníků řízení nařizoval odvolací jednání, a po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Jak vyplývá z napadeného usnesení, úpadek dlužníka měl soud I. stupně za osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu I. stupně, jež mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit, přičemž v podrobnostech lze dlužníka pro stručnost odkázat na přesvědčivé, precizní a zevrubné odůvodnění napadeného usnesení, k němuž v podstatě není co dodat.

Zjištění soudu I. stupně o úpadku dlužníka jsou jen potvrzena dalším průběhem insolvenčního řízení, zejména pak zprávou insolvenčního správce o hospodářské situaci dlužníka ze dne 18.9.2013 (B-12) a seznamem přihlášených pohledávek (B-5), resp. výsledkem přezkumného jednání (B-9, B-13), z nichž shodně plyne, že majetek dlužníka tvoří jen 3 zastavené nemovitosti v Krči (bytová jednotka dlužníků), v Nechanicích u Nových Mitrovic (spoluvlastnický podíl ve výši 1/6 na RD) a v Bílovicích (spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 na bytové jednotce), osobní automobil Opel Vectra r.v. 1994 a vybavení domácnosti starší 20 let, a že se do insolvenčního řízení přihlásilo celkem 7 věřitelů se splatnými pohledávkami v celkové výši 4,6 milionů Kč, jež byly všechny zjištěny (správce je uznal; dlužník popřel jen vykonatelnou pohledávku navrhovatele ve výši 2.705.004,45 Kč co do pravosti).

Třeba zdůraznit, že byl-li osvědčen úpadek dlužníka (v dané věci se tak stalo nejen existencí navrhovatelem označených a posléze též přihlášených věřitelů a výší jejich pohledávek, ale též seznamy předloženými dlužníkem, jakož i dřívějšími insolvenčními návrhy dlužníka, jimiž se dlužník domáhal-byť neúspěšně-zjištění svého úpadku), nebylo by lze napadený bod I. výroku o zjištění úpadku zrušit nebo změnit jen proto, že by obrana dlužníka zpochybňující aktivní legitimaci navrhovatele byla jinak úspěšná, tedy že by dlužník prokázal, že navrhovatel vůči němu nemá žádnou splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Proto odvolací soud neshledal důvodnými odvolací výhrady dlužníka zpochybňující jen aktivní legitimaci navrhovatele, o jehož procesní způsobilosti (§ 19 a násl. o.s.ř.) nemá odvolací soud žádných pochyb (jde o zahraniční právnickou osobu) a jehož splatná a vykonatelná pohledávka byla v řízení řádně doložena. Okolnost, že se s tím dlužník nemůže smířit, není rozhodující. Třeba zdůraznit, že žádnému tuzemskému nebo zahraničnímu věřiteli nelze bránit v uplatňování jeho práv vůči dlužníkovi pořadem práva cestou nalézacího, vykonávacího nebo insolvenčního řízení. Jinak řečeno, legitimaci věřitele k podání insolvenčního návrhu nelze podmiňovat oprávněním podnikat na území ČR. Na tom nemění nic okolnost, že se navrhovatel účastní jiných insolvenčních řízení jako přihlášený věřitel nebo jako jejich navrhovatel. Ba právě naopak, probíhá-li ohledně jeho dlužníka insolvenční řízení, je jen přirozené a v zájmu věřitele, že se do takového řízení na výzvu insolvenčního soudu přihlásí. A ještě jinak řečeno, jedinou podmínkou pro účast věřitele na insolvenčním řízení je výlučně to, že má vůči dlužníkovi právo, které lze vůči němu uplatnit (§ 9 písm. c/ IZ); jinými požadavky nelze podmiňovat účast věřitele v insolvenčním řízení.

Pokud jde o dlužníkovu výhradu, že na pohledávku navrhovatele přihlášenou ve výši 2.705.004,45 Kč bylo ze mzdy obou dlužníků strženo v exekuci 80.102 Kč a 39.848 Kč, je pro posouzení důvodnosti odvolání bezpředmětná.

Sluší se připomenout, že dlužník ničím nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a), b), c) IZ, když v insolvenčním řízení neosvědčil ani neprokázal svoji schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež měl insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.3.2012, sen.zn. 29 NSČR 38/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 83/2012).

Závěrem shrnuto, soud I. stupně měl úpadek dlužníka správně osvědčen podle § 3 odst. 1 IZ a lze na něj usuzovat též i podle § 3 odst. 2 písm. a), b), c) IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši několika miliónů Kč) vůči více (7) věřitelům, přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu.

Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. listopadu 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová